Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět

Čtenáři Stoletého nebo chcete-li Stojednaletého staříka se dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří knihu odsuzují a tento poněkud svébytný humor je jim na míle vzdálený a na ty, pro které je Stoletý stařík „biblí“. Ne, že bych se k němu každý večer modlila, ale autor Jonas Jonasson je pro mě ikonou humoru. Autorův ojedinělý smysl pro humor, který se pohybuje na hranicích Woodyho Allena, Švejka a anglického suchého humoru prostě nemůže mít rád každý. Některým může připadat lehce na hraně a v mnohých případech i hodně za hranou. Takže přesně můj šálek kávy;-).

Název: Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět

Autor: Jonas Jonasson

Nakladatelství: Panteon

Rok vydání: 2019

Počet stran: 400

Pokračování světového bestselleru Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se tentokrát jmenuje Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět. Hlavní protagonista seniorského věku Alan Karlsson si se svým přítelem Juliem Jonssonem užívá peněz na Bali, které si přivezli ze Švédska v prvním díle. Kufr s penězi se ale pomalu začíná měnit na kufr bez peněz a pohoda se začíná měnit na nudu. Na štěstí Alan objevuje kouzlo tabletu, který v něm vyvolá znovuzrozený relativní zájem o společnost a tato magická věc ho nyní provází na každém kroku. O nudu přicházejí na narozeninové oslavě Alana, kdy s oběma uletí horkovzdušný balon. Z beznadějné situace na moři je zachraňuje severokorejská loď pašující čtyři kilogramy uranu a tak Alan s Juliem doputují přímo k rukám velkého vůdce Kim Čong-una. A nyní se rozjíždí politický kolotoč velkých jmen, kdy tato dvojice poznává švédskou ministryni zahraničí Wallströmovou, amerického prezidenta Donalda Trumpa i německou kancléřku Angelu Merkelovou. Tento stojednaletý stařík má jistě své stinné stránky, ale jestli je v něčem fakt dobrý, pak v přežívání.

Julius se stále neodvážil nic říct, ne po onom nepodařeném pokusu v kanceláři velkého vůdce. O to víc se odvažoval Alan.

„Za šest dní se toho dá stihnout celkem dost. Jenom jestli se udržím naživu, už jsem dlouho neduživej. Posledních třicet čtyřicet let, tak nějak. Už zpívám labutí píseň, jak se říká. Noe se prej dožil devíti set padesáti. Jenže já jsem na rozdíl od něj skutečnej.“

„Kdo?“ zeptal se Kim Čong-un.

„Noe. Z bible. To je napínavý čtení. Ale do prdele, taková hloupost. Hádám, že jste to nečet, protože to byste musel sám sebe zastřelit, jestli správně rozumím vašim zákonům?“

Ten zatracený Švýcar vytáhl Bibli – zakázanou knihu – během večeře v paláci lidově demokratické republiky? Tak tohle už je přes čáru.

Autor Jonas Jonasson se dlouhých sedm let bránil pokračování Stoletého staříka a nakonec, jak to tak vypadá, ho politická situace přiměla napsat pokračování. Jonasson se toho vůbec nebojí a politikům, kteří mu leží v žaludku, to v této knize dá pořádně „sežrat“. V jeho příběhu vypadá Trump jako totální hňup, za neschopného Putina vše řeší jeho přítel Gennadij Aksakov a snad jediná Merkelová z celé knihy vychází jako nenápadná, zapomenutelná paní, které spadne do klína pořádná nálož uranu.

Recenze na toto pokračování nevychází pro autora rozhodně příznivě, je mu vyčítáno přílišné politikaření, nedostatek humoru, někdy až trapnost apod. Dovolím si jít opět proti proudu. Celou knihu jsem brala jako vtipný výlet do Alanova světa, kde se může stát cokoli. Důležité je pobavit a to mi kniha beze zbytku splnila. Pitvat se v jakémsi prý vyřizování účtů Jonassona s politiky, bych za touto knihou rozhodně nehledala. A i kdyby, je to privilegium samotného autora, jakou moc jeho slova budou nad vámi mít. Je to zkrátka jen další bláznivý příběh Alana. Ani víc ani míň.

Autor: Jonas Jonasson

Hlavní postava Alan Karlsson v této knize nedostává tolik prostoru jako v předchozím díle, ale naštěstí má kolem sebe spoustu lidí jako Juliana, Sabinu nebo Gustava, který táhnou celý děj dopředu a jednou za čas mu hodí nahrávku na smeč. Toho se Alan umí zhostit nadmíru bravurně díky svému talentu vypustit někdy z pusy prostě cokoli. Vlastně většinou. Mně osobně to tolik nevadilo, protože i přes vedlejší postavy se stále ukazuje autorův originální humor, který mě opět dobře bavil celou četbu. Je ho sice o něco méně, ale je pořád stejně ironický a jedovatý jak už to pan Jonasson umí.

Je to opravdu velká porce čtení (400 stran) a během čtení vás občas napadne, že už Alana bylo dost a že není zapotřebí napsat knihu tak obsáhlou. Už se i docela těšíte, až celý příběh skončí, abyste na samém závěru zjistili, že Alana prostě nikdy není dost a že už teď vám chybí. Chybí vám ten nadhled člověka na sklonku života, který už nic neočekává a to co přijde, bere jako zpestření a dar navíc. Ale nikde není dáno ani psáno, že Stodvaletý stařík ještě nemůže zažít další příhody ;-).

Svět je pro Alana Karlssona zkrátka malej…

Hodnocení: 96 %

 

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Příspěvek vytvořen 87

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek