Román JMÉNA přináší bolestný příběh o domácím násilí, o životech tak křehkých, že se mohou každou chvíli zlomit i o drobných radostech, které se dají mezi vším tím zmarem najít. Niterné vyprávění se vám umí zadřít pod kůži svojí silnou výpovědí.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Vyšehrad za účelem recenze.
Název: Jména
Autor: Florence Knapp
Překlad: Petra Diestlerová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Vyšehrad
Rok vydání: 2025
Počet stran: 296
Říjen 1987. Cora se vydává na matriku, aby zaregistrovala narození svého syna. Její manžel Gordon je navenek oblíbený a vážený lékař, doma ale vládne pevnou rukou. Muž trvá na tom, aby se dítě jmenovalo po něm, Coře by se líbilo jméno Julian, devítiletá Maia navrhuje říkat bráškovi Bear. A když se matrikářka zeptá, jaké jméno chce synovi dát, Cora zaváhá… Od této chvíle se po dobu pětatřiceti let odvíjejí tři alternativní příběhy, tři verze života rodiny, kterou jediná volba změní navždy.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Jména otevírá bolestná témata domácího násilí, složitých rodinných vztahů i možnosti zbavení se pout a hledání cesty k uzdravení. Tohle není lehké čtení a je naplněno pořádnou kopou bolesti i traumatických zkušeností, ale autorka dokáže vše podat velmi jemnou a emocemi prostoupenou formou, která je postavena na pocitech zúčastněných postav.
Příběh je vyprávěn er-formou a sleduje dění kolem několika hlavních postav. Cora je matkou Maiy a malého synka, s kterým se vydává na matriku, aby ho nechala zapsat. Rozkaz jejího manžela Gordona zní jasně. V jejich rodu měli všichni mužští jméno Gordon, ale co když Cora nechce, aby z jejího malého miminka jednou vyrostl stejný násilník a manipulátor, jakým je jeho otec? Jak dokáže jedno nepatrné zaváhání, jedna jediná volba na matrice vyvolat tak šílený a bolestný sled událostí a změnit život hned několika lidem?
„Podívej,“ řekne a přejede prstem slabou stopu po tužce. „Líbí se ti? To jméno? To, co znamená?“
„Julian,“ řekne Gordon.
„Otec,“ přeloží to Maia znovu.
A Cora si uvědomí, že se její dcera naučila, co má dělat. Konejšit, uklidňovat. Že toho dosáhla pouhým pozorováním, a ačkoli do této role vklouzla poprvé, už teď ji zvládá na jedničku. Jestli to neskončí, pomyslí si Cora, bude se tenhle vzorec opakovat donekonečna a osudy každé generace budou sledovat stejnou trajektorii.
Edice Hlas přináší čtenářům další intenzivní příběh, který je naplněn životem a křehkými emocemi až po okraj. Autorka má podmanivý a niterně naléhavý styl vyprávění, který se vám umí zadřít pod kůži nenápadným způsobem a jeho výrazné stopy po něm dlouho přetrvávají. Její příběh stojí na vztazích, které jsou natolik spletité a porouchané, že z nich po celou dobu cítíte křehkost i lámavost. Prodíráte se společně s postavami jejich životem a občas vám je hodně smutno, občas v sobě potlačujete nenávist a občas se s nimi radujete nad prchavými okamžiky štěstí.
Autorka si pro svůj příběh zvolila silné téma, které se dotýká domácího násilí a zpracovala ho velmi jemným způsobem, který nemá snahu vás za každou cenu šokovat, ale přesto k vám jeho tenká vlákna promlouvají intenzivní silou. Své vyprávění pojala zajímavou formou, v které se odrazila od jasně nastavené zápletky a před své čtenáře předestřela tři možné cesty řešení či vyústění. Jakou cestou se její hrdinové vydají? Jak hodně je to bude bolet? A jak notně jim jejich rozhodnutí dokáží změnit život?
Román Jména se mi velmi líbil. Je to neotřelé, je to silné a je to moc pěkně pojaté vyprávění o tématu, o kterém se příliš lehce nečte, ale autorka ho dokázala uchopit něžnou rukou a vtáhnout mě do této porouchané rodiny, v které se i přes pořádnou nálož traumat a dramat stále objevují střípky radosti i lásky. Pokud máte rádi citlivá vyprávění, která k vám umí promlouvat intenzivním jazykem obaleným do pestrobarevných emocí, poohlédněte se po této zajímavé knížce a nechte se unést jeho jímavým příběhem.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Vyšehrad.
