Recenze

Muž, který zprůhledněl

Hrdinové knihy Jany Trhlíkové vás nechají nakouknout do svých kuchyní, ložnicí, srdcí i myslí a odkryjí vám své silné i slabé stránky. Poznáte jejich radosti, obavy, sny, noční můry, plány a cíle. Ovšem, co je nejdůležitější: pokud jste někdy zažili vášeň, srdcebol, lásku, chtíč, poblouznění či zradu – rozhodně v nich poznáte i kus sebe sami.

Název: Muž, který zprůhledněl

Autor: Jana Trhlíková

Nakladatelství: Klika

Rok: 2019

Počet stran: 152

Z oficiální anotace

Autorka v souboru patnácti povídek vypráví o láskách a rozchodech, nejistotě i nesplněných očekáváních, o rodinných tajemstvích, zradách i zraněních, které se vzájemně uštědřujeme. Hrdinové se ocitají na křižovatkách, kdy zjišťují, že v životě nějakým způsobem uvízli, že jejich vztahy jsou povrchnější a někdy i krutější, než doufali, hledají možnosti nových začátků. Povídky, někdy vážné a jindy ironické, osloví čtenáře svou emocionalitou i překvapivou pointou. Řada povídek byla oceněna v některé z literárních soutěží.

Summa summarum

Kniha paní spisovatelky Jany Trhlíkové se od nakladatele dočkala „kabelkového“ formátu, měkkých desek s černobílou ilustrací a brožované vazby. Povídková kniha nepatří mezi „tlusté“ svazky, takže předpokládám, že ji budete mít přečtenou rychle. Všechny povídky mají společný prvek, vždy je to vyprávění o partnerském vztahu mezi mužem a ženou. Já osobně jsem si po přečtení anotace vůbec nebyla jistá, co mám od knihy očekávat a tak jsem nečekala nic. A byla jsem velice mile překvapená. Na rozdíl od anotace, která je nijaká a neprozradí vůbec nic, jsou samotné povídky psané velice příjemně „živě“ a  „na rovinu“. Autorka má přímočarý styl psaní: žádná košatá souvětí, ale na druhou stranu se rozhodně nevyjadřuje v holých větách, ze kterých mně po chvíli lezou oči z důlků. Autorčiny postavy mají „to magické něco“, co literární postava potřebuje, abyste v ní dokázali vidět někoho známého či sama sebe. Její povídky mají přitažlivost „odposlechnutého“ rozhovoru v kavárně: děláte, že neposloucháte, ale hltáte každé slovo a nejraději byste si na mluvčí vzali telefonní číslo, abyste se dozvěděli, jak to nakonec u nich doma dopadlo. A přesně tak to je s povídkami Jany Trhlíkové, bude vám vrtat hlavou, jak budou osudy jejích hrdinů pokračovat. Budete přemýšlet, co byste vy – osobně poradila ponižované a bité manželce, vážně nemocné, osamělé milence, ženě, která se konečně zamilovala a rozhodla se odejít od nudného manžela… A jistě vás napadne vidět samu sebe na jejich místě, co byste v jejich kůži dělala stejně a co jinak…?  A to je právě ono…, sžijete se s postavami, protože jsou popsány tak, že je „vidíte“, ale zároveň má vaše fantazie tolik volného místa, že si je „domyslíte“ podle sebe a tím pro vás získají na plastičnosti.

… „A díky za ty okurky.“

„Okurky?“ zopakovala nejistě, zřejmě už špatně slyšela.

„Za ty zavařený okurky,“ zopakovala Šárka hlasitěji.

„Aha, ale ty nejsou ode mě. Ty jsou asi od té druhé paní,“zakřičela odpověď. Slova se rozletěla po okolních zahradách, odrazila se od oken domů.

Nejistě se rozhlédla. Najednou jí to docvaklo. Vyprané utěrky pečlivě naskládané v poličce, naleštěný nábytek, přesypané koření…pečující ženská ruka.

A stará známá role totální idiotky. …

V anotaci se dočteme, že řada z publikovaných povídek získala cenu v literárních soutěžích. Po přečtení knihy, z pozice laika – čtenáře, musím konstatovat, že zaslouženě. Knihu jsem měla přečtenou „eins – zwei“ a patří mezi ty, které si s chutí přečtu znovu.

Hodnocení: 99%

Za knihu plnou citů a překvapivých zvratů moc děkuji autorce.

 

 

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *