Největší dobrodružství

Nechte si vyprávět příběh o (zatím) nenarozeném Vítkovi a jeho světě. Příběh, který jste zatím nikdy neslyšeli, ani slyšet nemohli a přitom by jeho poselství mělo být každému dospělému dobře známé …

„No konečně,“ pronesl lakonicky opičák a pokračoval: “ teď už víš, co je to pravda, svoboda a láska, jsi člověk.“

 

Název: Největší dobrodružství

Autor: David Adámek

Nakladatelství: Formal Group

Rok vydání: 2019

Počet stran: 88

Knížka malého formátu je o oplodněném lidském vajíčku – embryu – fetusu – nenarozeném chlapečkovi (podle toho, na které stránce zrovna čtete), který později dostane jméno Vítek. Jeho příběh vyprávěný v této knize končí dfc. začátkem – jeho narozením. Vše, co se děje před tímto zlomovým okamžikem ( porodem miminka ) je jedno velké – to Největší dobrodružství – které autor David Adámek líčí vtipně, s nadhledem a obrovskou moudrostí, která neobtěžuje a naopak je lehce  srozumitelná. Díky tomu nám odpadá věčná otázka „Co tím autor myslel?“. A já mu tímto za to děkuji :).

Tak, jak se z oplodněného vajíčka díky všem možným buněčným dělením stává kluk se vším všudy, mění se i jeho (fantasy) svět, ve kterém mimi existuje. (Rozhodně to není trapně nudná děloha plná slané plodové vody, placenty, pupeční šňůry, všude kolem tma a jinak kde nic tu nic 🙂 ). A setkává se zde s nejrůznějšími bytostmi, které má zakódovány ve své DNA či existují v „kolektivním“ nevědomí lidstva. Tito “ mystičtí“ tvorové, fantasy oblůdky i mluvící zvířata malému Víťovi – skrze různé, vtipně podané neočekávané příhody a setkání – předávají hodnoty, které dělají člověka člověkem. Sice je hned po narození zapomene, aby je pak opět celý život hledal, ale tak to my lidi prostě máme …

Autor je absolventem Katedry kybernetiky a příležitostný herec. Věnuje se psaní všeho druhu, maluje a sportuje.  Text,obr.zdroj:http://www.davidadamek.cz

Napsal divadelní hru Audit ovčí stolice.

 

Pokud jste můj text dočetli až sem a zároveň již znáte „oficiální“ anotaci, zřejmě vám neunikl fakt, že se můj obsah od zmíněné oficiální verze hoooodně  liší. Anotace na přebalu knihy totiž slibuje příběh o tom: “ …  jak by vnímalo svět dítě, kdyby mohlo přemýšlet již od okamžiku početí a ještě navíc si „odskakovat“ do evoluční prehistorie … úsměvný příběh, který určitě pobaví nejenom nastávající maminky, ale i jejich partnery či další děti, zkrátka každou rodinu, která očekává příchod nové ratolesti “ .

Mno… pokud chcete tento příběh číst vašemu malému dítěti, které se těší na malinkého brášku či sestřičku, tak pouze v tom případě, že jste přesvědčeni o tom, že mu v mozku bydlí Nietzsche, sv. Augustinus, Dalajláma a Harry Potter v jednom laloku pěkně pospolu a zkouší mu denně vyprávět pohádku na přeskáčku a přitom zároveň všichni najednou a jemu se to moooc líbí.

Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že v ruce SKUTEČNĚ NEDRŽÍM  ŽÁDNÝ SLÍBENÝ  „…úsměvný příběh, který určitě pobaví nejenom nastávající maminky, ale i jejich partnery či další děti …“  a tak jsem byla nucena se probrat z očekávání malinko hloupoučkého, prvoplánově oddechového příběhu typu „Kdopak to mluví“ či „Prevítem snadno a rychle“, který jsem díky anotaci očekávala. A přeladila jsem se do modu „cože – cože?“, abych vzápětí poté zjistila, že „u úsměvné knížky pro nastávající matky a celou rodinku“ budu JAKO FAKT muset , kupodivu! , přemýšlet. (… A rychle si najít papír s tužkou, protože kniha je plná inspirativních myšlenek, které budou krásnými citáty, juchůůů …)

A tak jsem knihu na vteřinu zavřela, nadechla se a začala číst znovu. Ale nejdříve jsem přemýšlela, “ kde je chyba?“ Proč další kniha čtenáři v anotaci slibuje  “ Hebrew het.png „, jen proto, aby se v knize následně děsně zklamal, protože tam místo očekávaného “ Hebrew het.png“ objevil ☢ ☣ ?

„Rozmáhá se nám tu takový nešvar“ a stává se normou, že „uvedení do knihy vzadu na obalu“  tvrdí, že v knize najdete něco úplně jiného, nežli jejím obsahem skutečně je. Mám silné podezření, že přesný důvod proč se tak děje, zřejmě znají “ sympaťáci “ z této recenzované knihy jménem Prasák a Krmič 🙂 .

  V tomto případě musím konstatovat, že kniha (díky Bohům !!!, za mě dobře) rozhodně není (jenom) dalším „rodinným úsměvným příběhem“ o očekávání potomka (ať už si pod tím představíte, co chcete).

“ Pravda je opravdu třaskavý materiál, silnější než dynamit. Když se hledá opravdu poctivě, může se objevit nepříjemná a protivná věc, která bolí. A to nikdo nemá rád. Jenže jen uvolněním pravdy lze věci posouvat dál k lepšímu. „

Výsledek obrázku pro kids toys

Tak jak by (podle mě) měla znít pravdivá anotace?

Největší dobrodružství je útlá kniha s obrovskou morální hloubkou, která nás nenásilně donutí přemýšlet o těch nejzásadnějších pojmech, takovým způsobem, že nás ono myšlení – díky autorovi – bude bavit (!).  Připomene nám to nejdůležitější (láska, pravda, moudrost, svoboda, víra …), o co by nám všem v životě mělo jít. Laskavé a moudré vyprávění s prvky maximálně originálního fantasy světa, který by ani Rowlingová s Tolkienem a absintovou vílou nedali dohromady. Setkáte se v něm mj. s panožkami, nálevníky, slizovkami, hlenovkami, vrtulkami, šešulkami, dinosaury, šamanem a mluvícím opičákem. Vševědoucí Silou, která se jmenuje “ Příroda, Obloha, Duch, Vyvanutí, Probuzení, Brahma, Višnu, Šiva, JHVH, Alláh, Hospodin, Bůh“, moudrým učitelem a generálským šmejdem Prasákem. Mrňavým Alexandrem, který jednou byl/ bude Veliký a nějakým výtvarným uměním posedlým Adolfkem. Ale hlavně se seznámíte s maličkým Vítkem, který Boží přítomnost, veškerou Moudrost stvoření i Věčnou existenci v „éteru“ klidně  a rád vymění za náruč své milované maminky, na kterou se těší úplně nejvíce ze všeho na světě.

… “ Když každý moudřejší ustoupí, potom si všichni pitomci budou dělat, co se jim zachce,“ řekl klidně starý ježek.

Výsledek obrázku pro ball

Summa summarum

Klobouk dolů před neuvěřitelnou fantazií pana spisovatele, jeho vypravěčským stylem a schopností udržet čtenářovu pozornost čistou linií vyprávění – absolutně nepotřebuje hektolitry krve či naturalistické popisy Sodomy Gomory, abyste byli napjatí, co se bude dít na dalších stránkách ( i když samozřejmě víme, že dítě se nakonec narodí 🙂 ). Tato kniha není „pouze příběhem“, ale je zejména poselstvím. Poselstvím, které je vyprávěné od srdce a s chutí, s inteligentním nadhledem a milým humorem. Moudrým poselstvím o tom, co člověka SKUTEČNĚ dělá člověkem. Pan spisovatel mi svým stylem připomíná Kurta Vonneguta a Jamese Redfielda. Kniha mě velmi překvapila, líbila se mi i zpracováním – má můj oblíbený „kabelkový formát „.

Co mi vadí, ( ovšem nevím, komu to mám vytknout ) :

A) Ta anotace má být důmyslná ochrana knih v knihkupectví proti chtivým čtenářům, kteří by případně, nedej Bože, snad chtěli výtisk zaplatit a odnést si ho k sobě domů? Ten, kdo napsal anotaci, si DOOPRAVDY myslí, že je tato kniha (také) pro  děti, kteří očekávají narození mladšího sourozence? Ehm. Určitě by se dětem líbil zejména (ano sice velmi poetický) popis matčina orgasmu při orálním sexu – moc bych jim tohle chtěla vysvětlovat  🙂  .

B) Občas někde korektorovi ujelo oko a nevšiml si hrubek, ale to sem píši zejména kvůli tomu, že když už jsem napsala A), tak musím napsat i za B) 🙂 . ( Např. strana 11:  „….slizovky a hlenovky se vytratil – i -. “ ).

Výsledek obrázku pro dudlík

Moje hodnocení (jako ve škole) : neřeknu.

Protože mě moc a moc naštvala anotace. ( Češtinářka nám na gymplu za „nedodržení tématu či slohového útvaru“ dávala kuli 😀 … ). Ale kdyby „uvedení do obsahu knihy“ bylo pravdivé, byla by to 1.

V procentech: neřeknu, důvod viz výše.

Ovšem knihu srdečně doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy svět, inteligentní humor a knihy s poselstvím – takové, o kterých si budete pamatovat, že jste je četli.

Co dělat s láskou zničující, zvrhlou, neopětovanou či sebeláskou?

Láska si nevybírá, je tu a je mimo kontrolu, starej se.

Takový žár má blízko k nenávisti, protože ostatní kolem ke šťastné lásce nedonutíš. Jeden cit se pak snadno překlopí v druhý, tam i zpět, nenávist z lásky, láska z nenávisti, jejich síla se tím násobí. Vyplatí se tedy šťastné lásky zalévat a nešťastné splachovat.

 

Za recenzní výtisk knihy a za obrázek Víti v drsňáckém tričku na obálce děkuji autoru Davidovi Adámkovi.

Příspěvek vytvořen 102

4 komentáře u “Největší dobrodružství

    1. Chápu ( a díky komentáři níže již mnohem lépe než včera 🙂 ) … a moc se těším na další knihu 🙂 .

  1. Když už se někdo pokouší recenzovat knížky a chce hledat a kritizovat chyby, měl by umět hlavně číst věty v kontextu. Např. na straně 11 se nepíše že: „….slizovky a hlenovky se vytratil – i -. “ jak tvrdí recenzentka, ale: „Klukovi připadaly nechutné (…), Krásnoočko si chvíli užíval jejich přízeň, ale pak sebevědomě prohlásil: „Mladé pružné tělo bez názoru nehledám,“ a odstrčil je. To je tak rozčílilo, že slizovky začaly být obzvláště slizké a hlenovky obzvláště hlenovité, a tak se raději vytratili ven.“ Jak je jasné z předchozího i následujícího kontextu, ven se nevytratily slizovky a hlenovky, ale Kluk a Krásnoočko, tedy je tam správně měkké i.
    Pokud jde o anotaci: je báječné, že autorka považuje text za „knihu s obrovskou morální hloubkou, která nás nenásilně donutí přemýšlet o těch nejzásadnějších pojmech“, jako recenzentka by ovšem také mohla vědět, že v internetových anotacích knih se objevuje především prvních 150 znaků, takže by takovým začátkem prodeje zcela spolehlivě zabila, kam by knihu umístili knihkupci, je také jasné (do toho regálu ve druhém patře úplně vzadu). Ostatně, nevím, jaké vzdělání má autorka, ale člověku, který nějaké skutečné filozofické vzdělání má, přijde knížka opravdu „jen“ úsměvná (což vůbec není málo), zatímco obyčejným lidem přijde nejen vtipná, ale i se v ní mezi řádky v lecčems poučí (což je také víc než dost). Nikde v anotaci se pak nepíše, že je kniha prioritně určená dětem. A ano, nejvíce může zaujmout lidi, kteří právě děti čekají. Děti pod deset let by zřejmě nezaujala, na to je přece jen trošičku náročnější, ale mnohé chytré děti si ji přečtou také s nadšením, a to, že jsou tam dva tři kultivované erotické vtípky a velmi metaforicky podaný popis sexu (kteréžto slovo se stejně jako slovo orgasmus v knize vůbec nevyskytuje), rozhodně žádnému jedenáctiletému čtenáři neublíží. Pokud vůbec pochopí, o čem právě čte. 😀
    Jinak nic ve zlém, to ostatní jste napsala hezky. Ale patent na pravdu ani na češtinu fakt nemáte. 😉

    1. Vážený pane doktore,
      děkuji za komentář a čas, který jste věnoval mé volnočasové aktivitě.
      Jsem koncový čtenář a jako takový jsem napsala svůj názor na knihu Davida Adámka (autor knihy nás o něj sám požádal).
      Kniha se mi moc líbila, je skutečně vtipná a originální. Jako čtenářský konzument vybírám knihu dle anotace a obálky, proto…viz. recenze – ale je dost možné, že jste nepochopil obsah mého sdělení ve správném kontextu.
      Patent na pravdu ani na češtinu nemám a nevlastním ani žádný jiný originální patent, proto to o sobě netvrdím. Popravdě nemám ani žádné ambice v oblasti literární kritiky či filozofie 😉. A jako promovaný speciální pedagog si dovoluji napsat ve své recenzi názor, zda je kniha knihou dětskou / rodinnou či nikoli. Je rozdíl, zda je kniha o dětech nebo pro děti . Předpokládám, že autoři i čtenáři recenzí chtějí doopravdy znát upřímný názor běžného (koncového) uživatele. Což jsem, nic více – nic méně. Tím považuji věc za vyřízenou, nic ve zlém :), Mgr. Moravcová.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek