Niterný příběh o nepochopení, tajemství, mlčení i umírání přináší román VYTRÁCENÍ. Emotivní vyprávění o rodině, kterou smrt přivedla na pokraji pravdy je nevšedním čtením a intenzivně si pohrává s city i hloubavými myšlenkami.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatrosmedia za účelem recenze.
Název: Vytrácení
Autor: Zoška Papuzanka
Překlad: Jarmila Horáková
Nakladatelství: Albatrosmedia – Kniha Zlín
Rok vydání: 2025
Počet stran: 264
„V nechtěném balíčku, jehož převzetí jsme nepotvrdili, dostaneme výšku, barvu očí, sklon k ukládání tuku na bocích nebo k předčasnému šedivění, osteoporózu a vředy, ale nedostaneme znalosti našich babiček a dědečků o minulosti, jejich názory, zkušenosti, jejich paměť.“ Po smrti babičky Krystyny vyplouvají na povrch emoce, vzpomínky a tajemství. Ve snaze dát událostem smysl se rozehrává intimní rodinné drama, které klade řadu otázek. Kým jsme? Kam jdeme? A jak to, že naši blízcí nám mohou být tak vzdálení?
Vytrácení je subtilní román plný tajemství, která čekají na odhalení. Krystyniny děti a vnoučata se marně snaží rozkrýt minulost a zbořit zeď nedorozumění, jež ční mezi nimi a jejich předky.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Vytrácení je neobvyklým příběhem, v kterém vám autorka představuje příběh originální formou a velmi nevšedním jazykem. Tři generace vypovídají svá tajemství, nepochopení i osobní ztráty na malém leč intenzivním prostoru a některým z nich sluší jejich ironický pohled.
Autorka otevírá svůj příběh smrtí babičky Krystyny a jako by do této rodiny hodila odjištěný granát. Na povrch začnou vyplouvat vztahová soukromá dramata, minulost Krystyny i její životní náhled. Touto ženou jsou, ať už chtějí nebo nechtějí, ovlivněny i další generace – její děti i vnoučata a každý se se svým životem pere jinak a do vínku sebou dostává odcizení, ztráty i mlčení.
Dům byl plný lidí, ale každý z nich vypadal, že je uvnitř prázdný, každý si něco dělal sám, nikdo s nikým nemluvil, nikdo nikomu nedělal radost, dokonce i sestřenice Waleria seděla uprostřed gauče a zírala před sebe, přestože tam nic nebylo a nikdo před sebou neměl vůbec nic. Z rámusu, zmatku a chaosu nic nevznikalo. Stalo se nic. Svět v jedné ruce. Dítě uprostřed, kolem plno lidí, nikdo tu pro nikoho není ani nechce být. Přišli jsme za někým, kdo právě umřel.
Z autorčina stylu psaní můžete být zmateni. Chvílemi působí jako naskládané věty bez ladu a skladu a chvílemi se v textu dost těžko orientujete. Tady je asi potřeba naladit se na společnou notu s autorkou a přijmout její nevšední a poněkud podivný styl vyjadřování, který má ale značnou hloubku i poetiku, jež na vás dokáže zapůsobit. Chce to odvahu prodrat se jejím textem a pochytat v něm to důležité, ale pokud se vám to přeci jenom nepovede, nezoufejte, protože tahle polská spisovatelka má v zásobě náhradu v podobě silný životních bonmotů i hlubokých myšlenek, z kterých můžete čerpat i vy.
I celková kompozice vyprávění si dělá, co chce a skáče z přítomnosti do budoucnosti, kde zanechává svoji zřetelnou i „mišmaš“ stopu, ale i zde se při větším soustředění dokážete vyznat. Zkrátka tahle kniha vyžaduje vaše plné ponoření a potom teprve ukáže své skvosty. Velmi často se autorka pouští do tématu smrti, umírání i opuštěnosti a mohlo by se zdát, že se bude jednat o bolestné a depresivní čtení, ale na mě takto kniha nepůsobila. Ano, má melancholický podtón, dost zřetelný, ale zároveň i jistou poetiku, která se vám dostává pod kůži.
Román Vytrácení nebyl špatným čtením, ale buď ke mně kniha přišla v nesprávný čas anebo a to spíš se mi nedařilo po celou dobu být ponořená až na dně tohoto zajímavého počinu. Dost často jsem vyplouvala na povrch, kde jsem nacházela pouze drobky, a chvíli trvalo, než jsem zase svůj nos zabořila do hloubky. Každopádně ji určitě ještě šanci dám, protože věřím, že mně ještě nepředala všechno a pokud jste citlivé a naslouchající duše, tahle kniha by se vám mohla trefit do vkusu.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 🤍 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
