Temnotou a nespravedlností prostoupený román VÝCHOVNÝ ÚSTAV vás sevře ve své stísněné atmosféře, z které vyvěrá strach, obavy i světlý bod naděje. Pojďte se ponořit do příběhu, v kterém se zjevují duchové zemřelých a kde se barva kůže neodpouští. Píše se totiž rok 1950 a rasová segregace na Floridě bují o sto šest.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Beta-Dobrovský za účelem recenze.
Název: Výchovný ústav
Autor: Tananarive Due
Překlad: Lukáš Tomášek
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
Rok vydání: 2025
Počet stran: 512
Robbie Stephens je nespravedlivě odsouzen k šesti měsícům v Chlapecké škole v Gracetownu – nechvalně proslulém ústavu, který skrývá temné hrůzy. Robbie, obdařený schopností vidět „haints“ – duchy mrtvých chlapců, kteří v polepšovně trpěli a zmizeli – odhaluje děsivou pravdu o zdejších praktikách. Zatímco se učí přežívat díky přátelství s chlapci Redbonem a Bluem, jeho starší sestra Gloria zoufale mobilizuje všechny své zdroje, aby ho zachránila dřív, než bude pozdě.
√ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √
Román Výchovný ústav je znepokojujícím čtením, které vás uzavře ve své temné a neklidné atmosféře. Tady se totiž dějí pěkně nekalé věci, a pokud v jejich jádru stojí malé děti, o to víc jste do příběhu vtaženi a o to víc se vám dostává pod kůži. Vyprávění, v jehož středu stojí rasová diskriminace je doplněno o nadpřirozené prvky, které ještě více umocňují vaše stísňující pocity. Přátelství i natažená pomocná ruka vás však nenechají padnout do tenat temnoty a zkázy.
Rok 1950 je na Floridě poznamenán nenávistí a rasovou segregací. Své o tom ví i sourozenci Robbie a Gloria, kteří si musí procházet ústrky kvůli své barvě kůže. Když je Robbie odsouzen k šesti měsícům v Chlapecké škole, která je známá svými nekalými praktikami, je jasné, že to nejhorší ho teprve čeká. A ani jeho schopnost vidět duchy mrtvých mu zrovna nepřidává. Tohle temné místo totiž ukrývá děsivou pravdu, která čeká na své odhalení…
Už tady nehoří, říkal si v duchu. Ti kluci nejsou skuteční.
Ale někdy skuteční byli, kdysi v minulosti, Teď z nich byli duchové. Každý rodák z Gracetownu věděl, že duchové existují a že nejskutečnější jsou pro děti, jen někteří lidé měli to štěstí, že duchy cizích osob potkali pouze zřídka – anebo vůbec. Dá se to místo na volném prostranství nějak poznat? Už nikdy tamtudy nesmí jít. Nikdy.
Autorka se svým příběhem nikam nespěchá a tak se pozvolným leč důrazným krokem vydává na cestu lemovanou nenávistí, zlobou i nelehkými osudy malých dětí. Nebudu vám tvrdit, že je tohle nenáročné čtení zalité světlem, protože tady se dostanete až na dno temné duše. Téma rasové diskriminace budete intenzivně vnímat po celou dobu a i když autorka v tomto námětu nepřichází s ničím novým, dokáže vás emočně lehce ovlivnit. 
Skutečné zlo ale poznáte až ve výchovném ústavu, kde se dějí nepěkné věci a i když si autorka s pravdou dává poněkud na čas, vnímáte její budovanou temnotou a zlem prostoupenou atmosféru téměř okamžitě.
Co asi bude mnohé čtenáře nejvíc lákat je přítomnost nadpřirozena. Duchové mrtvých se tu zjevují poměrně často a jejich pomstychtivá nálada ještě více přiostřuje napínavý děj i vaše znepokojující pocity. Ústřední postavy jsou přehledně výrazné a malí hrdinové vás dokáží okouzlit i přesto, že ne vždy patří mezi živé. Však se také pouto přátelství mezi nimi jeví pro čtenáře jako zábleskem naděje i světlých okamžiků v nelehké mizérii.
Román Výchovný ústav se mi líbil. Svým plíživým tempem se sice jedná o trochu náročnější čtení, ale děj vás dokáže zaujmout a zvědavost vám nedá šanci knihu odložit z ruky. Autorka si naštěstí nelibuje v explicitních popisech, za což dávám palec nahoru, a raději se věnuje podhoubí temné lidské duše i silným tématům a těmi rozhodně umí zaujmout.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
