Potřebujete právě teď neotřelé a poněkud „jiné“ čtení? Tahle útlá knížka by vás mohla zaujmout. KEMP do sebe absorbuje několik lidských osudů, které spojí jedna překvapivá událost. Vydejte se na místo, kde se obnažují duše a poznávají životní příběhy.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Beta-Dobrovský za účelem recenze.
Název: Kemp
Autor: Maartje Wortel
Překlad: Blanka Konečná
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
Rok vydání: 2026
Počet stran: 224
Victorien si po nečekané životnı́ události pořídí kemp uprostřed lesa přímo vedle vojenského cvičiště. Majitelky, dvě sestry, jı́ ho prodají pod podmínkou, že tam budou moct dál bydlet. U světle modrého pultíku se ubytovává zajímavá plejáda hostů: od vojáka s posttraumatickou stresovou poruchou, přes narkobaronku, až po celebritu, která se snaží uniknout publicitě. Pro jednoho dovolená, pro jiného nepříjemná nutnost. Hosté v kempu jsou odsouzeni sdílet společný prostor, přestože je téměř nic nespojuje. Vždy přece mohou odejít, ne?
∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞
Román Kemp je sice útlá knížka, přesto vám dokáže nabídnout mnoho. Předestře před své čtenáře hned několik lidských osudů, a i když se každý z nájemníků potýká s rozdílným problémem, spojuje je útěk na místo, kde nachází možná rozhřešení, možná pochopení a možná vnitřní klid. Ovšem pouze do jisté doby.
Příběh nás na začátku seznamuje s budoucí majitelkou kempu. Victorien vstoupila do života bolest a tak se rozhodla dát svému osudu jiný směr. Od dvou sester si koupí kemp a začne pronajímat volné prostory. Její nájemníci jsou různí a zdánlivě je nic nespojuje, ale možná se v jejich životech přeci jenom nacházejí jisté styčné body, které se jednoho dne vyhrotí a spojí tak jejich osudy.
Ženy musejí mít možnost odejít. Victorien s tím teoreticky souhlasila, ale v praxi měla plné zuby žen, které odešly. Možná proto se mezitím smířila s tím, že se každý den posadí za bleděmodrý pult. Chtěla mít něco, co se nezmění. Pokud by to bylo nutné, bude to ona sama.
Protože v kempu měla ráda klid a čisto, sem tam volajícím zalhala. Tvrdila, že už tam není volné místo.
Autorka má ničím nerušený styl vyprávění, v kterém se jí hojně objevují jednoduché a krátké věty vypovídající vše podstatné. Právě tato strohost vyjadřující „jádro pudla“ mě na knize zaujala nejvíce. Má úderný vliv na čtenáře a nutí ho k přemýšlení. Zdánlivě to vypadá, že autorka „pouze“ vzala pár postav a na svých stránkách vylíčila jejich životní příběhy, které zasáhly jisté životní události. Ačkoliv se jim až tolik na dno duše nenoří, dokáže z nich vycucnout to podstatné a pomoct jim ze svršků.
Těch postav je tu opravdový dostatek. Kemp se stává jejich útočištěm, začátkem i léčebným místem. Pro každého znamená něco jiného, ale stále zůstává místem životní změny. Autorka vás uchlácholí svým vyprávěním a vy se s jejím příběhem cítíte bezpečně, ale to by nesměl přijít konec, který všechno tohle nabourá. Doteď si vlastně nejsem jistá, co si o něm myslet, každopádně je velmi překvapující.
Román Kemp nebude asi úplně čtením pro každého. Na své si přijdou vnímavější čtenáři, kteří jsou otevřeni neotřelým příběhům a rádi poznají něco nového a nevšedního. Musím říct, že mně se román chvílemi líbil hodně, chvílemi méně a chvílemi jsem z něj byla možná překvapená a možná zmatená. Každopádně se jedná o velmi zajímavé čtení, které se vám dokáže nenápadně dostat pod kůži, a věřím, že si nejeden citlivější čtenář tuhle jednohubku užije.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
