Temný thriller SMRTÍCÍ ZVÍŘATA je pozoruhodným debutem anglické spisovatelky Marie Tierney a ukrývá v sobě děsivé zlo i podivné vraždy. Tohle ale není jediná podivnost, která se v knize vyskytuje. Taková třináctiletá Ava, která je posedlá rozkladem mrtvých zvířat, je nefalšovanou podivínkou. 😉
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
Název: Smrtící zvířata
Autor: Marie Tierney
Překlad: Martin Urban
Nakladatelství: Euromedia Group – Kalibr
Rok vydání: 2024
Počet stran: 416
Třináctiletá Ava je jiná než ostatní děti. Je posedlá rozkladem mrtvých zvířat. Na dálnici, u níž bydlí, pravidelně nachází mršiny a Ava nemá nic radši, než když si svůj nejnovější nález může zatáhnout do své skrýše u silnice, prozkoumat a zaznamenat. Jenže jedné noci najde tělo svého spolužáka a v obavě, že by její tajná záliba mohla být odhalena, anonymně zavolá na policii. Případ sice dostane na starost detektiv Delahaye, ale Ava nehodlá jen nečinně přihlížet – ne když se v jejím ospalém a městečku začínají ztrácet další teenageři.
¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿
Thriller Smrtící zvířata je zajímavou četbou, v které se temnota lidské duše spojuje s krvežíznivým vrahem. Je to chvílemi drsné čtení plné krve a nechuťáren a má originální dějovou zápletku. Stejnou originalitou disponuje i hlavní hrdinka – mladá dívka Ava.
Příběh je vyprávěn er-formou a odvíjí se ve dvou dějových linkách, které si jsou velmi blízké, občas se společně propojí a mají stejný cíl – najít vraha malého chlapce. Avě je třináct let a tahle holka je celá divná. Nejen, že její myšlenkové pochody jsou na dítě dost vyzrálé, ale jejím koníčkem je sledování rozkládajících se mrtvých zvířat. Právě ona najde tělo oběti, a i když případ dostane na starosti detektiv Delahaye, který rozhodně není žádný trouba, ani Ava nechce zůstat stát opodál a tak se i ona pouští do svého soukromého vyšetřování.
Je patronkou mrtvých, tohle jí bylo jasné. Už samotná myšlenka, že někdo ublíží zvířeti, ať naschvál, nebo nechtěně, jí byla trnem v oku. Ani když byla nejzvědavější, nikdy by jejich tělíčka neotevřela, aby mohla prozkoumat jejich anatomii, k získání takovýchto podrobností se spokojila s knihami. Všechny své předměty zájmu pohřbila nedotčené, jak je našla, oplakala je a vrátila přírodě, jak to příroda zamýšlela. Ve chvíli, než je odevzdala, jim projevila lásku. Bylo to její poslání.
V tomto otřesném místě vycítila přítomnost dalšího patrona. Pro něj, na rozdíl od ní, bylo posláním brát – byl to zloděj důstojnosti mrtvých, ale i zloděj životů živých.
Autorka má lehce neortodoxní styl vyprávění. Ono ji to sice všechno štymuje a na první pohled to vypadá, že se jedná o naprosto normální formu, ale jistým podivuhodným způsobem mi věty nešly do pusy. Víte, co čtete, ale nějak se vám to v mozku spojuje pomalu a občas jsem si musela něco přečíst i víckrát, aby mi to do „závitů“ doputovalo. Návaznost slov i myšlenek je trochu kostrbatá a postrádá tu ledabylou plynulost. 
Možná to byl jenom můj pocit, ale takhle se mi vyprávění táhlo a i když o akce ani šokující události, které vám dokáží zvednout tlak, nebyla nouze, čekala jsem u sebe asi o něco větší odezvu.
Dějová zápletka je ovšem značně originální a vyvolává ve čtenáři mrazení v zádech, jistou nechutnost i obavy. Atmosféra celé knihy tak dostává punc temnosti a stísněnosti, což jsem kvitovala. Trochu jsem měla problém s hlavní hrdinkou Avou, která mi byla moc sympatická (mám tyhle podivnosti u postav hodně ráda a její pozorování mrtvých zvířat i jasně daná inteligence mě dokázaly hodně zaujmout), ale na druhou stranu jsem se po celou dobu nemohla vyrovnat s faktem, že tahle malá holka byla často chytřejší a nápaditější než celý policejní sbor.
Thriller Smrtící zvířata by se mohl líbit čtenářům, kteří mají rádi jisté zvrácenosti lidské mysli, hodně temnou atmosféru (ta se líbila i mně), podivnosti v ději i postavách je nepřestávají fascinovat a dokáží se vyznat ve zvýšeném množství postav, které se na ně vyvalí.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 🤍 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách Knižního klubu.
