Tušíte KOLIK BAREV MÁ ŠTĚSTÍ? Anna to kdysi věděla, než se musela odstěhovat ke svému nerudnému dědovi a teď všechno vidí jenom v šedivých barvách. Ani děda na sklonku života na tom není nejlépe. Podaří se jim společně znova objevit svět zářivých barev? Něžný a laskavý příběh vás dojme svojí křehkostí a emotivní výpovědí.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Grada za účelem recenze.
Název: Kolik barev má štěstí
Autor: Phyllida Shrimpton
Překlad: Veronika Lásková
Nakladatelství: Grada – Metafora
Rok vydání: 2024
Počet stran: 336
Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho dcera Helena, s níž se před lety rozešel ve zlém, a skoro šestnáctiletá vnučka Anna, kterou vidí poprvé v životě. Osobitá dívka, která se ráda obléká do křiklavých barev a kreslí si obrázky na kůži, staromódního dědečka občas pořádně vytočí, zatímco Anně nerudný a mrzutý starý pán trochu nahání strach. V malém venkovském domku navíc ožívají stíny minulosti – vzpomínky dobré i zlé. Dokážou spolu na první pohled tak odlišní lidé zastupující tři generace pod jednou střechou najít nejen společnou řeč, ale i domov? Barvitý, humorný i dojemný příběh o vztahu napříč generacemi a o tom, jak navzdory nepříznivým okolnostem vzít život za správný konec.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Kolik barev má štěstí je příběhem o nesplněných snech a osamělosti, ale také o nečekaném a hlubokém vztahu. Svět barev a komplikovaných vztahů vás přivítají ve svém středu a dají vám možnost poznat a pochopit jejich křehká pouta a citlivá propojení, která se můžou kdykoliv přetrhnout. Je to milý, laskavý příběh vyprávěný s velkou porcí opatrných emocí.
V příběhu vyprávěném er-formou se střetávají odlišné generace. Patnáctiletá Anna je nucena přestěhovat se s matkou k dědečkovi na malou vesnici, což pro ni znamená nové prostředí, kde se zrovna necítí být vítaná i novou školu. Do téhle doby hýřila barvami a štěstím, ale tady je všechno šedivé a problémové. Nerudný děda Algernon, kterého vidí poprvé v životě, šikana ve škole a snad jedině její soused Jacob je světlým bodem. Děda a vnučka, kteří nemohou být odlišnější, než den a noc, se příliš nemusí, ale jak se ukazuje, možná mají společného víc, než by se mohlo zdát. Možná je to nepochopení od jejich okolí, možná je to jejich jinakost a možná jsou to nevyřčená slova a city, kterým se nyní otevírají dveře porozumění.
Algernon si připadal vyčerpaný. Unavený životem. Unavený ze všech konfliktů, které mu přinášel, ze všech zamračených obličejů a uražených citů, které nechtěně vyvolával. Unavený z ozdobných hodin nad krbem, které tak nemilosrdně tikaly, a z toho, že je protější křeslo už tak dlouho prázdné. Příjezd Heleny s malou vyvolal přízraky minulosti a připomněl mu, že si nikdy nevěděl pořádně rady se životem a se vším, co mu nabízel. Utřel si vlhkou skvrnku v koutku oka, zaklonil hlavu a opřel si ji o dečku na vršku opěradla, přičemž nespouštěl oči z protějšího křesla. „Má milá,“ pronesl nahlas, „bez tebe je ze mě jen starý popleta.“
Autorka sice píše nenáročným stylem a příliš nezabředává do podrobností, za to ale dokáže s citem vypíchnout a vystavit na odiv ty nejdůležitější a nejintenzivnější momenty mezigeneračního soužití a ještě se s vámi podělit o nejniternější emoce a jemnou vztahovou linku. S lehkostí a přirozeností proplouvá spletitými vztahy, v kterých se všichni učí mluvit o svých pocitech, snech a ukřivděnosti a jejich otevření se světu i blízkým je emoční i dojemnou podívanou.
Příběh vás lehounce pohladí, ubezpečí vás, že je v tomhle světě ještě něco v pořádku a donutí vás zamyslet se nad vztahy s vašimi nejbližšími. Otázka důležitosti komunikace či hledání svého Já se prolíná celým vyprávěním a s opatrností klepe i na vaše dveře, které mohou být zavřené nebo jen nepatrně pootevřené a tento příběh vám je možná může pomoci rozevřít dokořán.
Tak co, už víte Kolik barev má štěstí? 😉 Ponořte se do této milé, laskavé a citlivé knihy a zjistíte, jak svět i vztahy dokáží hýřit pestrými barvami souznění, radosti a lásky. Moc pěkné a milé vyprávění mě nadchlo a svým neměnný tempem, které mně naprosto vyhovovalo, mi dalo prostor i k mým osobním polemikám a zamyšlení.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Grada.
