Tohle byla velká knižní paráda. Zmizelé děti, dávné zločiny a případ, který ještě neskončil… Strhující thriller ČERNÝ KOS je skvělým čtením, v kterém se zhmotňuje temnota lidské duše a mrazivý odér vás zahlcuje děsivým příběhem. Doporučuji!
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za účelem recenze.
Název: Černý kos
Autor: Jiří Klečka
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Počet stran: 392
Rok 2023. Venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman Hanoš dostane zprávu, která ho vrací k nechtěným vzpomínkám. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho spojuje hrůzná událost z dětství, měl vážnou nehodu. Krátce nato zmizí chlapec — jeden z Romanových žáků. Náhoda? Nebo se znovu opakuje hrůza, kterou Roman s Tomášem jako děti přežili? Roman musí zjistit pravdu za každou cenu. Zdaleka však není jediný, kdo se případem zabývá. Bývalý kriminalista Alexandr Patera, jehož život kdysi také poznamenalo zmizení obou dětí, se znovu vydává po stopě. Spolu s Romanem odkrývají pravdu o zlu, které už dávno nemělo existovat.
√ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √
Thriller Černý kos je dechberoucí podívanou, která vás vtáhne do svého temného příběhu plného bolesti, děsuplné minulosti i znepokojující přítomnosti. Pojďte se vydat do temného lesa, v kterém na vás číhají vyceněné tesáky vlků a nad kterým rozprostírají svá křídla žalostně volající ptáci. Děti slyšet nejsou, ty musejí zůstat potichu…
Příběh je veden ve dvou dějových linkách, které spolu úzce souvisejí, navzájem doplňují informace a obě vás nechávají v napínavém rozpoložení. V první ze současnosti se potkáváme s Romanem, který má za sebou traumatickou zkušenost z dětství, která ale ještě neskončila. Společně s Tomášem, který teď leží po nehodě v nemocnici, zažili hrůzostrašné věci a ty vám přiblíží druhá linka situovaná do roku 1982. Zmizení děti vždycky vyvolá pozdvižení, ale v komunistických časech bylo všechno jinak… Najdou konečně rozbité duše, které si prošly děsivými událostmi, svůj klid?
„Tak už budeš poslouchat?“ zopakoval Spatzi.
Matěj cítil, jak se v něm vzdouvá černá a bezedná vlna vzteku. Upřel oči do mužovy tváře. „Z-z-zabiju tě.“
Spatziho ruka mu zatlačila nos do země. Nemohl se nadechnout. „Cos to řek?“
Matějovi se před očima udělaly mžitky. Nedokázal se pořádně nadechnout.
„Zapomněls,“ šeptal k němu Spatzi. „Starám se o tebe. A tys zapomněl. Nikdo tě nechce, ty nevděčnej hajzle. Nikdo. Jenom já. Patříš jenom mně. Dokud to budu chtít.“
Autorův styl psaní se mi moc líbí. Má přesně vyvážený poměr dialogů a popisných částí a jeho vyjadřovací schopnost je vyzrálá. Dokáže přesně popsat nejen svoji dějovou osu, ale i pocity, kterými nenápadně, za to ale intenzivně zahrnuje své čtenáře. Příběh po celou dobu obklopuje znepokojující atmosféra, která vám zalézá pod nehty a okupuje každou vaši myšlenku. Jste napnuti, neklidní, protože moc dobře tušíte, že někde tam vzadu na vás číhají strašné, nechutné věci, ale vy přesto nedokážete přestat číst.
Linka z minulosti je zkrátka hnusná. Tak to prostě je a klobouček dolů před autorem, že dokáže ve čtenářích vyvolat tak silné emoce. Podává je s citem a jistou jemností a nezabředává tak do rádoby atraktivních, moderních, zvířecích popisů. Filmově vyprávěný příběh se vám realisticky zhmotňuje před očima a vy se tak intenzivněji dokážete citově angažovat. Je to mrazivý masakr emocí, který se na vás valí a nedovolí vám stát opodál. Budete brečet a dojímat se stejně jako nenávidět a litovat. Budete s obavami nahlížet do myšlenek postav, kde najdete vypálený cejch bolesti, nenávisti, smíření i jisté naděje. Tento psychologický závan vás bude provázet bez podbízivosti po celou dobu.
Příběh Jiřího Klečky je volně inspirovaný podobným případem, který se stal v Americe v sedmdesátých letech minulého století, a moc se mi líbilo, že i autor jednou nohou zůstal v podobně laděném kroku a část svého příběhu umístil do nelehkých komunistických časů. Příběh to tak posílá zase o level výš a přináší s sebou další zajímavý náhled na okleštěnou tehdejší dobu.
Psychologický thriller Černý kos mě naprosto dostal a odrovnal. Na tohle čtení jen tak nezapomenete. Bude se vám v myšlenkách neustále připomínat, ponoukat ke vzpomínkám a tiše vyčkávat. Moc se mi líbil styl psaní Jiřího Klečky, který není nijak vyzývavý, nýbrž s citem, křehkostí, mírnou poetikou i tichem v duši opatrně našlapuje černým lesem, aby vytáhnul na světlo polámané osudy svých postav. Tohle se zkrátka velmi povedlo a já nemohu jinak než vřele doporučit.❤
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
