Autorka s křehkostí i citem uchopila náročné téma stárnutí i umírání a předestřela před své čtenáře jímavý příběh plný bolesti, skryté lásky i odcházení. Román JEŘÁBI TÁHNOU NA JIH vás dojme možná i poučí, ale každopádně se vám vetkne hluboko do duše. Velmi něžné a silné čtení.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za účelem recenze.
Název: Jeřábi táhnou na jih
Autor: Lisa Ridzénová
Překlad: Linda Kaprová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Počet stran: 360
Boovi Andersonovi v životě zbývají už jen pravidelné návštěvy pečovatelské služby, věrná psí láska a zavařovací sklenice se šátkem dosud vonícím po milované manželce. Víko sklenice už ale jeho revmatické prsty otevřít nedokážou. Čas se krátí a Bo by ještě rád napravil ochladlý vztah se synem. Jenže ten se teď snaží otce připravit i o poslední útěchu v životě — psa Sixtena. Obavy, že přijde o oddaného společníka, ve starém muži vyvolají bouři emocí, která ho nutí ohlédnout se za svým životem, otcovstvím i za tím, jakým způsobem dával najevo lásku.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Ne nadarmo se román Jeřábi táhnou na jih stal švédskou knihou roku 2024. Tohle je opravdu silný a realisticky dokonale vykreslený příběh, v kterém se zobrazují všechny stěžejní životní momenty. Vše je zabaleno do melancholického kabátku, z kterého ale necítíte bezmoc ani zmar. Spíše velmi silný proud emocí, který s vámi dokáže pořádně zahýbat. Rozmanité polohy stárnutí vás možná mnohdy překvapí, možná dojmou, ale každopádně se vás citlivě dotknou. U někoho v tichosti a u někoho s bouřlivou odezvou…
Příběh po celou dobu sleduje Boa, kterému v životě zbývají už jenom telefonáty s přítelem Turem, návštěvy pečovatelů a milovaný pes Sixten. Ve vzpomínkách a ve snech se vrací do minulosti, v které si připomíná hezké chvilky s manželkou, ale i ty bolestné se svým otcem. Rád by ještě, než odejde, napravil některé porouchané vztahy, ale jak o nich mluvit, když po celý život mlčel? Komplikovaný vztah se svým synem dochází k vrcholu, když mu chtějí odebrat věrného psa a najít v tomto rozpoložení odvahu urovnávat či projevit lásku se jeví jako nemožné.
Nevím, co cítím, protože se to v jednom kuse mění. Hans zní tak nešťastně, že bych nejradši vstal, otevřel na zápraží a utěšil ho, neboj se, všechno se spraví. Zároveň mi rozum nebere, že se s Ingrid hádá. Že takhle umíněně prosazuje, že by se Sixten měl ode mě odstěhovat. Jako by mi vážně chtěl ublížit.
„Já chápu, že se o tatínka bojíte,“ ozve se Ingrid a já zatajím dech. „Ale Sixten tady zůstane, a já si ho beru na starost. Nemám, co bych k tomu řekla víc.“
Oči se mi zarosí a já je zavřu, i když jsme tu jen my dva se Sixtenem.
Autorka vás do svého příběhu pouští pozvolna a s opatrností. Její styl psaní není nijak složitým, náročným se stává jeho obsah, který se do vás umí intenzivně otisknout a zanechat po sobě hluboko vyrytou brázdu dojetí. Pokud se do vyprávění opravdu hluboko ponoříte, lehce se vám může stát, že se před vašima očima bude souběžně odvíjet i ten váš životní příběh. Budete tak více vnímat všechny ty drobné a na oko možná trochu nepodstatné nuance, které ale mají tendenci s vámi o to víc zacloumat.
Stárnutí a odcházení milovaného člověka není nikdy jednoduchou záležitostí a ať už chcete nebo ne, vždycky se stáváte jeho součástí a tady se emocím zkrátka neubráníte. Autorka naprosto dokonale a přitom bez jakéhokoliv patosu či přehnaného efektu tuto důležitou fázi života naprosto věrohodně zachytila a našla tam to podstatné. Nastínila čtenářům obě zúčastněné strany, v kterých vykreslila náročnější střet dvou generací, v kterém se ale žádný strana nestává vítězem.
Román Jeřábi táhnou na jih se mi moc líbil. Jemné, křehké, bolestivé, dojemné i plné pravdy, která vás možná osvobodí a možná k vám díky ní doputuje jisté prozření. Pro všechny vnímavé čtenáře, kteří dokáží ohodnotit citlivou výpověď i problematickou křehkost mezilidských vztahů, se tento román může stát nezapomenutelným zážitkem.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
