Tři mladé ženy, tři příběhy propletené jako kořeny. A všechny tři prahnou po krvi… Román POHŘBĚTE KOSTI MÉ V PŮLNOČNÍ PŮDĚ je fantasy příběhem, který ke čtenářům hovoří poetickým, melancholickým jazykem a noří se do temnoty lidských duší s touhou po krvi.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím #booklab za účelem recenze.
Název: Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě
Autor: V. E. Schwab
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: #booklab
Rok vydání: 2025
Počet stran: 624
1532. Santo Domingo de la Calzada. Mladá dívka vyrůstá jako divoké kvítí – její kráse se vyrovná jen její touha po útěku. María však ví, že nemůže být ničím víc než kořistí nebo pěšcem v mužských hrách. Když jí svůdná cizinka nabídne jinou cestu, učiní María zoufalé rozhodnutí. Přísahá, že nebude ničeho litovat. Tento příběh je o lásce.
1827. Londýn. Mladá žena žije idylickým, ale odloučeným životem na rodinném panství, dokud ji kvůli okamžiku zakázané vášně neodešlou do Londýna. Charlottino citlivé srdce plné zdánlivě nesplnitelných přání je uchváceno nabídkou krásné vdovy – ale cena za svobodu je vyšší, než si dokázala představit. Tento příběh je o hněvu.
2019. Boston. Vysoká škola měla být její šancí stát se novým člověkem. Proto se Alice přestěhovala přes půl světa a nechala svůj starý život za sebou. Jenže když ji nečekaná známost na jednu noc donutí pochybovat o své minulosti, přítomnosti i budoucnosti, Alice se vrhne do honby za odpověďmi… a pomstou. Tento příběh je o životě – o tom, jak končí, a jak začíná.
ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ
Fantasy román Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě je příběhem tří žen lačnící po krvi a po životě. Ponořte se do hlubin jejich rozháraných duší, v kterých můžete objevit bolest, trápení, vztek i touhu. Vyprávění má znepokojující atmosféru, která vás zahalí do temného a melancholického pláště.
Příběh je veden ve třech dějových linkách a každá z nich má svoji ústřední hrdinku. V 16. století se seznamujete s Maríou, která je divoká a rozhodně se nenechá spoutat kdejakým mužským dokonce ani svým manželem. Když potká zvláštní vdovu, která ji nabídne poněkud jiný život, neváhá ani vteřinu. Od teď je už její osud navždy zpečetěn. V 19. století vás přivítá Charlotte, která je pro pouhý okamžik zakázané vášně poslána do Londýna. I ona potkává přitažlivou ženu a její nabídka zní velmi lákavě. Konečně bude svobodná, ale vždycky je to něco za něco… V současnosti na vás čeká mladá studentka Alice, která prožije hříšnou noc s neznámou dívkou a i té tahle noc zaryje osudové drápy do života.
„Růže, které vyrůstají z půlnoční půdy, jsme my,“ prohlásí a oči mu září jako plameny svíček. „Naše trny jsou dost ostré na to, aby píchaly. Zalévá nás život, a s jeho hojností prorůstají naše kořeny hluboko, a naše květy jsou netknuté časem. Naopak, věk nás zoceluje, zušlechťuje. Nejsme monstra, nejsme zlo. Jsme nejúchvatnější květina, kterou příroda stvořila.“
Autorka má pro mě velmi přitažlivý styl vyprávění, ve kterém se snoubí jistý cit až poetičnost a má přesně nadávkovaný poměr popisností i dialogů. Vše ji to krásně ladí a s nenápadností vás vtahuje do svého příběhu, který se točí kolem upírů. Ale tihle upíři jsou trochu jiní. Mají v sobě více emocí, více touhy i vnitřních rozporů, takže nečekejte žádné unylé, prostoduché postavy. Ačkoliv tempo příběhu je spíše pozvolné, rozmanitost dějových linek vás dokáže udržet u čtení. 
Sice je pravda, že ani k jedné z žen jsem si nevytvořila hlubší pouto, ale zase na druhé straně právě tento jistý odstup mi umožnil více proniknout k jejich osobnosti.
Kniha má nádherné zpracování a netýká se to jenom ořízky. I uvnitř vás nadchnou ilustrace, kterými jsou rozděleny jednotlivé dějové linky. Jsou vyvedeny přesně v tom temno-poetickém stylu jako samotný příběh a stejně jako on vás fascinují, trochu znepokojují a značně lákají. Autorka do svého vyprávění zakomponovala i několik „žhavých“ témat včetně otázky LGBT , ale na rozdíl od jiných autorů vás to tolik nebije do očí. Právě tady se projevuje ona citlivost, s kterou autorka pracuje po celou dobu.
Román Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě je sice plný upírů, ale nabízí mnohem víc, než jen krvelačné hrátky. Noří se do pocitů i temnoty ženských duší s citem přesto důrazně a zanechává po sobě melancholický odér. Tahle autorka vás dokáže přinutit k polemikám o životě i bytí a zaujmout svými postavami.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍
Autor: Veronika Es.
