Román ADA české autorky Veroniky Jonášové s citem otevírá komplikované téma poválečného odsunu Němců z naší země a vypovídá poutavý i dojemný příběh o rodinných a dějinných traumatech. Moc pěkné a emotivní čtení!
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Argo za účelem recenze.
Název: Ada
Autor: Veronika Jonášová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2022
Počet stran: 264
Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát.
Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové (románové Ada), autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Podle pamětníků zde vedení tábora mimo jiné údajně postřílelo i obyvatele jednoho německého domova pro staré lidi. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Ada je silným a poutavým čtením, který nás seznamuje s poválečnou situací na Olomoucku a bez příkras a patosu nás provází Hodolanským peklem. Internační tábor pro vysídlené Němce si nic nezadal s těmi nacistickými a zvěrstva páchaná uvnitř sebou přinášela zkázu i smrt. Polemiky a zamyšlení nad touto ožehavou otázkou kolem odsunu německých obyvatel je ústředním bodem vyprávění stejně jako dramatické osudy Adiny rodiny.
Příběh je veden ve dvou dějových linkách a výraznější se stává ta z minulosti. Je datována do poválečného období a většina se odehrává na Olomoucku. Ada společně s dcerou i vnučkou zažívají strastiplné období, které se dotýká jejich německé národnosti a pronásledování. Najednou nejsou ve vlastním městě vítáni, nenávist od Čechů se jim zažírá do srdce a pro ty, kteří jsou nepohodlný je připraven Hodolanský lágr. Tento internační tábor znamenal pro mnohé smrt. Druhá linie je situována do současnosti a její hrdinka Anastázie pátrá po minulosti své babičky a poprvé se tak dozvídá o Hodolanském pekle a pohnutých rodinných dějinách.
„Co si myslíš, že se s námi stane po válce?“ zeptala se, aby prolomila ticho, které mezi nimi nastalo. „Říká se, že nás Češi nenávidí a budou se nám mstít.“
„Za co? Co jsme zrovna my dva provedli?“ namítl Willi.
„Budou se mstít za všechno, co provedli Němci v čele s Hitlerem. A my dva jsme Němci,“ opáčila Ingrid.
„Oni potrestají nacisty, s těmi naloží tak, jak si zaslouží. A Němci přeci nejsou všichni nacisti,“ dodal Wilhelm rozhodně.
„Willi, myslím, že jsi naivní. Ti největší nacisti jsou už dávno pryč v bezpečí, aspoň se to říká, odneseme to my všichni ostatní,“ prohlásila Ingrid.
„Češi umí rozlišovat. Moje sestra se přece vzala Čecha za manžela a nesmýšlí o nás zle. Jsou dobří Němci a špatní Němci a stejně tak jsou dobří a špatní Češi,“ trval na svém Willi. „Až se přeženou Rusové, nemáme se čeho bát, lidé jsou spravedlivý,“ dodal.
Autorka píše velmi čtivým a poutavým stylem přizpůsobeným širokému okruhu čtenářů. Okamžitě vás vtáhne do svého příběhu, který se vám zaryje do duše a nenechá vaše myšlenky či pocity na pokoji. Veronika Jonášová se ve svém vyprávění nevydává do daleka a udržuje svoji dějovou osu stále v jednom tekoucím korytu, čímž umožňuje čtenáři soustředit se na stěžejní informace a nasát tak intenzivní výpověď, která dokáže zasáhnout na citlivých místech.
Ačkoliv zde hraje důležitou a ústřední roli Hodolanské peklo, autorka se velkou měrou věnuje vztahům a pocitům, které kolem tohoto smrtícího tábora omotala, a podařilo se jí to náramně. Je poznat, že vycházela z osudu své vlastní praprababičky a emoce, které nesmazatelně vtiskla do vystavěného příběhu, strhávají čtenáře do temných dějin, kde cítí hmatatelnou úzkost i strach. Vyprávění proložila i dobovými články a ani romantické čtenářky nepřijdou nazmar.
Román Ada není moc vidět a je to velká škoda, protože se jedná o velmi silné čtení plné traumatických zážitků a bezútěšných dějin, na které je potřeba neustále upozorňovat. Mně se příběh Ady moc líbil, a pokud vám sedla např. kniha Vyhnání Gerty Schnirch, i tady budete nadmíru spokojeni. Tenhle příběh vás nenechá v klidu a dává velké množství podnětů k zamyšlení nad lidským charakterem.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Argo.
