Jak se žije malému chlapci s nevidomými rodiči a jak oni zvládají péči o své dítko? O tom se můžete přesvědčit v románu lotyšské dramatičky CHLAPEC, KTERÝ VIDĚL VE TMĚ. Pojďte nakouknout do světa, v kterém je všechno trochu jinak a přesto se v něm odehrávají životní události jako v každé jiné rodině…
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Mystery Press za účelem recenze.
Název: Chlapec, který viděl ve tmě
Autor: Rasa Bugavičute-Pēce
Překlad: Anna Sedláčková
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání: 2025
Počet stran: 176
Jēkabs je kluk, který se narodil v netradiční rodině. Ale přece chce být jako všichni ostatní – jezdit kolem domu na kole, pařit na Game Boyi, starat se o koťátko, nosit stylovou bundu, koupat se v jezeře a posílat Lieně zamilované esemesky.
Moji rodiče jsou slepí. To není nic výjimečného. Prostě to tak je. A bylo to tak vždycky. Kdo ví, možná mě někdo u obrovské vstupní brány do tohoto světa upozornil na drobným písmem napsaný smluvní bod č. X, ale to není důležité. Důležité je, že jsem díky nim byl výjimečný já. Já! Výjimečný! Výjimečný, protože jsem viděl ve tmě.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Chlapec, který viděl ve tmě je velmi zajímavým vhledem do rodiny, v které jsou jenom jedny oči. A to oči malého kluka. Jēkabs se sice narodil nevidomým rodičům, ale rád by byl úplně obyčejným jako všichni ostatní děti a vy můžete nahlédnout do jeho pocitů i myšlenek v románu, který umí zahrát na vaši emoční strunu.
Příběh je veden ve dvou linkách, v kterých se střídají role vypravěče. Nejvíce prostoru se dostává malému chlapci Jēkabsovi, který žije se svými nevidomými rodiči. To, že rodiče nevidí, se mu zkrátka někdy moc hodí, ale někdy by rád byl jen obyčejným klukem a zažíval stejné dětství jako ostatní. Jenomže jeho matka, které patří druhá linka vyprávění, má o něj velký strach. Když byl malý pěkně se jí držel za ruku, ale teď jak dospívá, o něm přestává vědět každou vteřinu svého života a ne vždy se jí daří s novými pořádky vyrovnat.
Občas se říká, že lidé slyší, jak zní ticho, viďte? Tak si představte, že každé ticho zní jinak. A to ticho, když vám vlastní dítě proklouzává mezi prsty, trhá uši. Máme všelijaké pomůcky. Hůl. Lupu. Váhu, která výsledek měření hlásí nahlas. Hodinky máme jak mluvící, tak s Braillovým písmem. Nadzvednete kryt a přečtete si, kolik ukazují. Telefon. Počítač. Budík. Audioknihy. Psy. Ale nic nenahradí člověka!
Autorka vás vezme do zvláštního světa, v kterém se dospívá možná o něco obtížněji, než v jiných. Sledujeme Jēkabse od malého dítka až po dospívání a autorce se podařilo velmi citlivě zachytit všechny ty drobnosti, které souvisejí s jeho odlišným prostředím. To, jak občas rošťácky využívá nevidomost svých rodičů a jak ho to jindy štve, že nejsou „normální“ rodinou je velmi hezky popsáno a neméně zajímavou částí se stávají i vhledy jeho matky.
Ta na vše nahlíží z jiné role. Role nevidomé osoby a role matky. Její poklidný svět se začne otřásat v základech s dopíváním Jēkabse. Kam se najednou poděl ten hodný chlapec? A jak se vyrovná s tím, že roztahuje svá křídla a letí vstříc jiným zážitkům? Autorka nemá potřebu násilně dolovat ze svých čtenářů emoce, a přesto se jí daří je bez obtíží vyvolat. Stačí jenom napsat jeden příběh, v kterém dokonale popíše pocity, myšlenky i rozpoložení svých postav.
Román Chlapec, který viděl ve tmě se mi líbil. Je to jemné, je to smutné, je to chvílemi i hravé a já jsem mohla díky této útlé knize nahlédnout do prostředí, v kterém se všechno odehrává trochu jinak. Věřím, že pokud se začtete hned od začátku, a já o tom nepochybuji, budete chtít nakonec strávit s Jēkabsem ještě o kousek déle, než vám autorka umožní. Nenápadné čtení vás dokáže oslovit, vtáhnout vás do svého příběhu a pohrát si i s vašimi emocemi.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Mystery Press.
