Kniha, která oprávněně sbírá nadšené čtenářské ohlasy, nese název ZLÁ BABIČKA a přináší příběh o ženě, jejíž život byl naplněn zklamáním a bolestí. Emotivní a velmi poutavé vyprávění dokáže vyvolat silné pocity a zanechat za sebou prostor k přemýšlení. Moc pěkné čtení!
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Vyšehrad za účelem recenze.
Název: Zlá babička
Autor: Ditta Kůtová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Vyšehrad
Rok vydání: 2025
Počet stran: 256
Postupné rozkrývání životních osudů ženy, kterou vnoučata a široká rodina znají jen jako „zlou babičku“. Vyprávění pokrývá časové období 1870–1947 a popisuje nelehké dětství děvčete, které vyrůstá v chudých poměrech na venkově jen s otcem, dále svatbu a soužití s vytouženým mužem, z něhož se vyklube nespolehlivý opilec, dramatické osudy tohoto páru a jejich dětí za první a druhé světové války až k těm vnoučatům, která už vidí jen nepřístupnou a nemilosrdnou stařenu.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Zlá babička je vesnickým příběhem, který vychází z autorčiny rodinné historie a pokud máte rádi silné osudy, které dokáže napsat sám život, rozhodně si tento knižní skvost nenechte ujít. Syrové vyprávění vás okamžitě vtáhne do svého rozmanitého děje, do dávné minulosti i k dávným pochroumaným vztahům a událostem, které se mohou v dozvukách ozývat i dnes.
Příběh sleduje osud Marie v rozmezí let 1870-1947. Poznáváme ji jako malé dítko, od kterého odchází matka po té, co se otec vrátil z vězení, kde si odpykával trest za zabití. Cejch vrahova dítěte už ji po celý život neopouští a vždycky se dokáže po nějakém čase znova připomenout. Ať už v jejím komplikovaném manželství či ve vztahu k ostatním lidem z vesnice či vlastním dětem, pochroumaná křehkost v Mariině nitru dostává stále nové překážky, přes které je potřeba přejít. Mohla by se z ní stát zahořklá zlá bába, ostatně tak ji i někteří vidí, ale nikdo nevidí, čím vším si musela tahle silná žena projít.
„Pořád abych jen odpouštěla. Od rána do večera abych jen odpouštěla. Celý život. Proč taky ti ostatní neodpouštějí?“
Máma Johana vrátila Jaromírka dolů na zem a trochu se natočila k Marii, aby na ni lépe viděla.
„Když jsme u toho odpouštění, Mařko, chci o něco poprosit já tebe.“
Marie, plná hořkosti, se pootočila k mámě.
„Chci tě poprosit, Mařko, abys odpustila mně. Někdy na to myslím. Nebyla jsem na tebe vždycky hodná, nemysli si, vím to dobře. I já jsem na tom měla svou vinu, žes neměla lepší život.“
Tohle Marie od mámy nečekala.
„To je pryč, mámo, tím se netrapte.“
„Začni s odpuštěním u mne, Mařko. Třeba budeš pak snáze odpouštět i těm ostatním, prosím tě o to.“
Tento příběh jako by mluvil z duše i vám. Možná i v té vaší rodině není úplně tak všechno akorát a možná za to může, stejně jako u Mařky, strastiplný život plný bolesti i nespravedlnosti a možná i nelehké časy, které prostě přišly. Hořké vyprávění naplněné laskavou krásou, kterou může přinést jen sám život, se vám vetkne do srdce a hluboko zakoření ve vaší duši. Alespoň mně se to stalo. Užívala jsem si každé autorčino napsané slovo, každou myšlenku, kterou mi přihrála do cesty a společně s rodinou dýchala stejný těžký vzduch.
Moc se mi líbí autorčin styl psaní, který působí na oko velmi lehce a přitom v sobě skrývá množství pocitů, rozmanitých poloh i jasně daných vjemů, které dokáží zapůsobit na čtenáře silnou odezvou. Příběh na vás působí jako obyčejné vyprávění o jedné ženě, která dostala osudem značně naloženo, a právě tato „obyčejnost“ čtenáře nejvíce ohromuje, láká a fascinuje. Kolik takových lidských osudů bylo už prožito a prošlo bez výrazného povšimnutí? Tady vidím nejvýraznější kouzlo románu, jenž přináší příběh Marie, kterou okolí vnímá jako zlou a přitom…
„Než někoho odsoudíš, obuj si jeho boty. Projdi jeho cestu. Projdi jeho minulost, bolest i radost. Projdi roky, kterými prošel on. Klopýtni o každý kámen, na kterém zakopl a upadnul. Za každým klopýtnutím vstaň a jdi dál, tak jako to udělal on. Nesuď nikoho, dokud ses neprošel v jeho botách…“
Indiánská moudrost
Román Zlá babička se mi moc líbil. Otevírá téma, které je aktuální v každé době a dává nepřeberné množství popudů k zamyšlení. Napjatá atmosféra, která provází celý příběh, čerpá z pestrých pocitů postav a melancholie starých časů na vás dýchne svým kouzlem. Tohle vyprávění se vám zkrátka zadře pod kůži. Vřele doporučuji!
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Vyšehrad.
