„Tahle krajina uměla v mysli člověka čarovat, dnes i kdysi dávno. Tady se rodily prastaré víry…“ Česká autorka Petra Klabouchová také umí čarovat a pro čtenáře vykouzlila hororový příběh z magické Šumavy s názvem IGNIS FATUUS. Ponořte se do temných lesů a mlhy husté tak, že se v ní ztratíte dřív, než mrknete okem a nechte na sebe působit mysteriózní Šumavu tak, jak ji ještě neznáte…
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za účelem recenze.
Název: Ignis fatuus
Autor: Petra Klabouchová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2024
Počet stran: 335
Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.
¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ ¡
Román Ignis fatuus zpracovává příběh podivných jevů nad říčkou Křemelnou a ztracené vědecké výpravy, kterou vyslala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let StB. Vyprávění české autorky je zpracováno na motivy skutečných událostí, jejichž místem se stala Šumava a vylidněný vojenský prostor Dobrá voda, ale dobrého se tu děje pomálu.
Ignis fatuus neboli česky bludička hraje hlavní roli v příběhu, kde se v husté mlze objevují podivná světla. Soudruzi z StB by velmi rádi přišli na kloub těmto tajemným věcem, protože samozřejmě nic magického ani tajemného v moderním socialistickém státě existovat nemůže. Vyšlou do temných hvozdů vědeckou expedici, o jejichž životě či smrti rozhodne sama Šumava.
Cosi mě donutilo ohlédnout se zpátky k místu, odkud jsme vyšli. Mlází kolem cesty se zdálo tak blízko. Ale silnici už jsem neviděla. Neproniknutelná zeď mlhy za námi zavřela své brány. A mě při tom pohledu strach sevřel kolem krku oběma rukama. Něco tam totiž nebylo. Chybělo. Zalapala jsem po dechu. Hloupost! Za to všechno může ta zatracená mlha. A tma. Ta věčně mokrá země, která vymaže každý krok.
Špatně vidíš. Určitě špatně vidíš, je to jenom nějaký optický klam. A hlavně jsi neměla pít tu samohonku, ty optickej klame! Jo, alkohol teda definitivně nezvládáš. Promnula jsem si oči a marně se snažila zaostřit do rozpité dálky.
Nebyly tam. Prostě chyběly. Naše stopy! Jako bychom tudy nikdy neprošli…
Trochu je to nespravedlivé, že Petře Klabouchové vychází vše, na co sáhne. 😉 Tentokrát hupsla do hororového šuplíku a vytáhla vcelku podařený příběh plný fantazie, faktů i mytologie a drží jí to pohromadě velmi pěkně. Moc se mi líbí její styl vyprávění, o kterém mě už přesvědčila v románu Prameny Vltavy a naprosto odzbrojila v knize U severní zdi. Její cit pro jazyk, rozvětvené vyprávění i přesně pojmenovaná vyjádření, které čtenáři sednou a souzní s nimi, dělají z románu čtivou a velmi příjemnou záležitost. To, pro co vy marně hledáte slova, tato autorka sype plnými hrstmi z rukávu jakoby nic a pokaždé mě překvapí svým libozvučným stylem vyznění.
Autorka je silná ve své vybudované atmosféře, která se stísněně ovíjí kolem příběhu, a hned od začátku pociťujete znepokojivý pocit. Snaží se vám dostat pod kůži, vniknout do nejzazšího zákoutí psychiky a jako mlhavý opar vše pokrýt neviditelnou a hutnou dekou strachu. Ano, je to temné, ano, je to chvílemi i mrazivé a sluncem zalitý šumavský palouček rozhodně nečekejte. I když svůj příběh pojala jako horor, nezapomíná ani na českou historii včetně komunistických dramat.
„Jsou příběhy, co se umějí v pravý čas vynořit nad hladinou, a jsou lidé, kteří je zas umějí v pravý čas poslat zpátky ke dnu.“ Petra Klabouchová nic ke dnu neposlala, ba naopak vyzdvihla ze zapomenutých šumavských kořenů příběh o bludičkách, pomstě i nenávisti a v tomto nelítostném pařícím létě nám přivodila příjemné mrazení v zádech. Ignis fatuus za mě dobrý, ale zatím u mě stále vede U severní zdi. 😉
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
