Nouzové osvětlení

Nathanielovo dětství je obestřeno tajemstvím, záhadami i snůškou lží. Skoro to vypadá, že svůj dosavadní život žil pouze pod NOUZOVÝM OSVĚTLENÍM. V dospělosti se snaží poskládat kousky střípků z paměti, dílek po dílku, aby se nakonec dozvěděl celou pravdu. Je pro něho zjištěná pravda vysvobozením nebo spíš těžkým závažím?

Název: Nouzové osvětlení

Autor: Michael Ondaatje

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2019

Počet stran: 256

Příběh Nathaniela a jeho sestry Rachel se začíná odehrávat v roce 1945, v období po 2. světové válce. Ze dne na den se dozvědí, že jejich rodiče odjíždějí na rok do Singapuru a je od teď bude vychovávat rodinný přítel Mol, kterého obestírá mlha tajemství i podivného chování. Kdo je tento jejich opatrovník a proč si u nich doma podávají dveře cizí, divní lidé? Všichni tito cizinci, kteří jim na krátkou dobu projdou životem, zanechávají svou nesmazatelnou stopu plnou životních zkušeností, záhadného chování i ochranitelského syndromu, kterého vůči dětem mají. Největší hádankou však stále zůstává jejich matka a rozhodně tomu nepřidá ani objevený kufr ve sklepě, který si jejich matka zabalila s sebou na cestu do Singapuru. O několik let později se dospělý Nathaniel stává zaměstnancem archívu ministerstva zahraničí a doufá, že zde konečně najde celou pravdu o své rodině a dostane tak odpovědi na všechny své zmatené otázky.

¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿

Autor Michael Ondaatje se dostal do čtenářského podvědomí hlavně díky knize Anglický pacient, jenž byla také úspěšně zfilmována, proto jsem neváhala sáhnout ani po další jeho knize s názvem Nouzové osvětlení. Anotace slibovala hodně zajímavý příběh situovaný do období těsně po 2. světové válce. Začátek knihy vás rovnou postaví před dvě osiřelé, malé děti, kterým odjíždějí rodiče a první mystifikace i šedivý závoj tajemství vám otevře svou nekonečnou náruč, které se nezbavíte skoro až do samotného závěru knihy.

Zeptal jsem se jí, jak se cítila, když jsme my dva byli pod Molovým vlivem, a přiznal jsem, že já jsem si byl v jeho přítomnosti vždycky nejistý. Podrážděně se ke mně otočila. „Pod vlivem? On se o nás staral. Ty jsi neměl představu, co se děje. To on nás chránil. To on se mnou jezdil do nemocnice, znovu a znovu. Tobě se podařilo ignorovat, co nám naši rodiče provedli.“

Hlavní postavy románu jsou stejně tajemné jako celá kniha. Skoro to vypadá, že záhada, která každého obklopuje, se pomalu dostává i do jejich organismu a mění celou jejich osobnost. Sice sporadicky dokáže na světlo vykouknout jejich lidská, emotivní stránka, ale hned v jejím zárodku je potlačena a udušena jistou roztodivností. A tato charakteristika se vlastně týká skoro všech postav v románu. A to ještě do hry na samém závěru knihy vstupuje další záhadný muž, který má zálibu v lezení po městských budovách. Chvílemi to působí jako panoptikum podivínů.

Román to v jádru není špatný, ale nějak se mi nedařilo do něj vstoupit. Možná za to může i fakt, že autor ke svému hlavnímu vyprávění přidává ještě další a další příběhy či situace, které zbytečně odvádí vaši pozornost od ústředního děje a i když jsou tyto myšlenky povznášející, mnohdy až přespříliš zahlcují hlavní linku a čtenář tak začne tápat a ztrácet se v ději, což je škoda. Co mě na knize bavilo, byla její pochmurná nálada, která vás obklopí a dostane se pod kůži. Autorovi se zde výtečně podařilo zachytit zastřenou atmosféru celého příběhu, který se vám před očima odvíjí v pološeru nebo chcete-li v nouzovém osvětlení.

Lyrický příběh, který se před vámi odehrává je zahalen ponurou, tajemnou atmosférou, která prostupuje celým románem a rozhodně nepostrádá emoce. Ten, kdo má rád záhady propojené s minulostí, šedou barvu nálady příběhu i rozvětvené lyrické popisy, bude jistě nadšen.

Hodnocení: 70 %

Děkuji nakladatelství Jota za recenzní výtisk knihy Nouzové osvětlení, jenž mě uchvátila svou ojedinělou atmosférou.