Jana se stěhuje do vily za svou rodinou. Je to ale opravdu výhra? Kdo je vlastně naše rodina? Poutavý román NA ZÁVISTI je čtivou a zajímavou sondou do lidských vztahů, především těch rodinných, kde se touží, závidí, lže a všechno se přepočítává.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatrosmedia za účelem recenze.
Název: Na Závisti
Autor. Marie Irová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Motto
Rok vydání: 2026
Počet stran: 232
Jana chce dítě, pokoj s pianem a košík třešní z vlastní zahrady. Říká se tomu domov? Když zdědí byt v rodinné vile plné příbuzných, její touhy se začínají naplňovat. Jana ale pomalu zjišťuje, že dědictví může být danajský dar a že kromě zchátralého bytu bude muset zrekonstruovat i svoje touhy a představu o rodině. Ta začíná uhnívat jako opadané třešně na zahradě jejich rodinné vily.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Kniha Na Závisti je jemným společenským románem, který do sebe absorbuje pestrou škálu emocí i rozmanitou paletu lidských charakterů a dává vám možnost nahlédnout za dveře jedné zdánlivě normální rodiny. Co ale vlastně znamená pojem normální rodina? Je to ta, ve které se cítíte bezpečně a vítaně a které byste zavolali, kdybyste potřebovali pomoc? Nebo ta, která navenek působí úplně obyčejně, ale uvnitř ji dusí napětí, lži, tajemství i závist? Možná vám na tuto otázku pomůže najít odpověď česká autorka Marie Irová, která svým novým románem čeří poklidnou hladinu rodinné idyly.
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu hlavní hrdinky. Jana je šťastně vdaná, miluje svou práci učitelky a k dokonalosti jí chybí snad jen těhotenství a možná i větší byt. Když zdědí po svém otci byt v rodinné vile, vypadá to, že se na ni konečně usmálo štěstí. Zase bude žít se svou rodinou pod jednou střechou. Babička, bratranec s rodinou i strýc s tetou se už jistě těší na utužování vzájemných vztahů. Jenže nikdy si dopředu nemalujte idylku v zářivých barvách, protože se vám může stát, že skončíte stejně rozčarovaní jako Jana. Tohle dědictví jí nepřinese nic než osobní souboje, neustálé ústupky a závist.
„Proč jsi ve vile vlastně nikdy nechtěl bydlet?“ zeptala jsem se portrétu na náhrobní desce a zapálila svíčku. Nedokázala jsem pořádně zaostřit na tátovu fotografii, na které se bezstarostně usmíval. Byl to snímek z loňského léta, kdy byli s mámou na dovolené ve Španělsku. Poslali nám ji tehdy spolu s dalšími fotkami, na kterých si užívali moře nebo jedli v restauraci. Stála jsem u hrobu asi pět minut a čekala na odpověď, která nepřicházela. Tohle už za mě táta nevyřeší. Jenže přece to, že sepsal závěť chvíli předtím, než umřel, bylo dostatečně silné znamení shůry – bydlet na Závisti je náš osud.
Autorka si hned od začátku připravuje půdu pro svou zápletku. Občasnými náznaky dává čtenáři tušit, o co v příběhu nejspíš půjde. Zápletka nepřichází s žádnou převratnou novinkou. Napjaté rodinné vztahy i války o majetek jsou poměrně častým jevem v mnoha rodinách a autorka má tu výhodu, že je dokáže zachytit čtivým a uvěřitelným způsobem. Má poměrně strohý styl psaní, který však vyvažuje emocemi a nenápadně budovaným napětím, jež ze stránek cítíte už od samého začátku. 
Rozhodně nepíše špatně a svým vyprávěním dokáže zaujmout, přesto jsem měla pocit, že tomu něco chybí. Jakási nadstavba – ať už ve formě silnější práce s jazykem, nebo hlubšího ponoření do emocí postav. Něco, co by šlo ještě víc na dřeň a posunulo celý příběh o úroveň výš.
Každopádně se autorce daří výstižně vykreslit charaktery svých postav, takže prohnilí padouši si vyslouží vaše odsouzení a těm, kteří si zaslouží obdiv i lítost, se jich také dostane. Autorka ve svém vyprávění otevírá hned několik témat, která jsou aktuální v každé době. Pokřivené rodinné vztahy i osobní hranice jsou jen střípkem z pestré mozaiky námětů. A zachycuje je natolik intenzivně, že se vám dostanou pod kůži. Kde má ale každý z nás svou pomyslnou hranici, za kterou už nedokáže – a vlastně ani nechce – napravovat rodinné vztahy, neustále dělat kompromisy a zavírat oči před příkořím? U každého je to jinak. Někdo udělá tlustou čáru hned na začátku, někdo musí nejprve prozřít a někdo v sobě tu sílu nenajde nikdy. Možná právě v tomto poselství získává příběh svůj nejsilnější výraz.
Román Na Závisti se mi líbil. Kontroverzní, a přitom velmi příjemná sonda do rodiny, která by klidně mohla být i tou vaší, je čtivou a poutavou záležitostí, jež dokáže rozjitřit emoce i podnítit k zamyšlení. Je to příběh, který vám připomene, že ty nejhlubší rány nám často nezasazují cizí lidé, ale ti nejbližší…
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
