Chcete vědět nebo si připomenout, jak se vyrůstalo a dospívalo v temných komunistických časech? Sáhněte po novém románu české autorky Jany Poncarové s názvem DVOJÍ ŽIVOT a nechte se unášet na bouřlivých vlnách poutavého a emotivního vyprávění, které vám tuto šedivou dobu intenzivně připomene. Bolestný přesto moc pěkný příběh.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatrosmedia za účelem recenze.
Název: Dvojí život
Autor: Jana Poncarová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Motto
Rok vydání: 2024
Počet stran: 248
Nadaná houslistka Julie nenávidí kousavé šaty a sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci, komunistickému funkcionáři. Je druhá polovina sedmdesátých let a Julie miluje džíny a rock. A taky kytaristu Romana. Poté, co ji Roman přizve jako zpěvačku do undergroundové kapely, začne Julie rozplétat lež, která se odehrává v jejím domově i na veřejnosti. Na prahu dospělosti odhaluje zradu nejbližších a musí se rozhodnout, jestli bude i nadále žít dvojí život. Co všechno je ochotná obětovat pro osobní svobodu, pro lásku a pravdu?
ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ
Román Dvojí život se noří do pocitů a myšlenek osob, jejichž život je spjat s normalizací v naší zemi. Autorka skvěle zachytila rozpolcenost mládí i prozření ze lží, kterými jsme tehdy byli obklopeni. Tentokrát se příliš nerozvášňuje podrobnými popisy či vedlejšími poetickými odbočkami a díky tomu tak vyniká ústřední téma knihy, které vás zasáhne nebývalou silou.
Příběh je veden ve dvou dějových liniích, které mají společnou hrdinku Julii. Ta se po spadnutí železné opony vrací z emigrace zpět do Československa, aby se poprala se svými pocity, minulostí a možná narovnala některé vztahy. Druhá linie nás zavádí do sedmdesátých let minulého století přímo doprostřed komunistického dění. Julii poznáváme jako mladou nadějnou houslistku, která jako ovce plní příkazy svých rodičů a kromě hudby se o moc věcí nezajímá. Když pozná kytaristu Romana, který ji otevře oči, komunismus tak začne vnímat v celé jeho „kráse“ a odhalí alespoň část kruté pravdy, Juliin život se obrátí vzhůru nohama. Opravdu chce žít ve lži a mlčet po zbytek svého života?
Roman zkontroluje, jestli brambora nepálí, a pak mi ji teprve položí do dlaně. Rozlomím ji a zakousnu se do žluté dužiny.
„Takhle jsme je tu pekli i Američanům,“ řekne děda.
Romanova máma zakašle.
„No a co, Simono? Shodli jsme se přece, že budeme mluvit pravdu, nebo ne?“
„Jo, tati, shodli.“
„Julie, chceš slyšet, jaký to tu bylo v květnu čtyřicet pět? Když sem Američani přišli támhle přes ty lesy, kde se schovávali Němčouři?“
„Chci. Chci vědět pravdu.“
Jana Poncarová předkládá čtenářům další silný příběh, v jehož středu opět stojí ženská hrdinka, která si prošla nelehkou životní situací, ale která se pod tíhou osobních dramat nehroutí, nýbrž s odvahou čelí nastaveným skutečnostem. Naprosto přesně vystihla ponurou atmosféru panující v tehdejším Československu. Dobu plnou strachu, potlačované pravdy, nenávisti a hlavně nespravedlnosti. 
Ze stránek na vás vystupuje stísněná nálada naplněná neustálými obavami a zmarem. Celá hrůzná šedivost dnů, jakési ticho i nekonečná bolest v duši je každodenní součástí životů a atmosféra je ještě víc umocněna osobní revoltou v dospívajících duších.
Autorka na svých stránkách zachytila několik stěžejních bodů této nelehké doby, a i když pro některé čtenáře „pouze“ opakuje již mnohokrát zmíněné skutečnosti z minulých časů, daří se jí tyto informace předkládat bez patosu a násilím vyvolávaných emocí. I tak vás ale zasáhne vlna pocitů, která se ve vás bude dravě přelévat a vzbuzovat soucit i vztek.
Román Dvojí život se mi moc líbil a asi bude bližší čtenářům, kteří tuto dobu zažili, nebo je alespoň okrajově štrejchla. Se stísněnou nostalgií si budou připomínat temné časy naší země a budou se bouřit nad kdysi danými skutečnostmi a budou se dojímat nad lidskými osudy některých postav.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
