KNIHA OSUDU se stala jedním z nejprodávanějších románů v Íránu, přestože ji tamní vláda dvakrát zakázala. Tento silný příběh o přátelství, vášni a naději sleduje osud íránské ženy od dospívání po stáří v průběhu pěti desetiletí, od doby před revolucí v roce 1979 přes období Islámské republiky až po současnost. Velmi čtivý a intenzivní příběh vám dá možnost nahlédnout do jiné kultury a poznat život obyčejné dívky. Silné vyprávění!
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.
Název: Kniha osudu
Autor: Parínúš Saníí
Překlad: Simoneta Dembická
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2024
Počet stran: 495
Masúme je obyčejná dívka s vášní pro učení. Na cestě do školy potká mladého muže, do kterého se zamiluje. Její bratři však objeví jeho dopisy a obviní ji, že na rodinu uvalila hanbu. Po krutém fyzickém trestu jí rodiče rychle domluví sňatek s mužem, kterého nikdy neviděla. V letech, které Masúme prožívá v manželství, probíhají v Íránu zásadní politické změny. Její manžel Hamíd je politickým disidentem a hrozbou pro despotický šáhův režim. Když ho přijde zatknout tajná policie, znamená to počátek děsivého období v Masúmině životě. Její osud, tak dlouho určovaný tradicemi a loajalitou k rodině, je teď svázán s politickými událostmi a proměnou celé země.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Kniha osudu je velmi působivým vyprávěním, které vás ohromí, nadchne, znechutí i dojme životním příběhem Masúme. Jejíma očima nasáváte íránské prostředí, kulturu i historii této země, jejichž společnost je prorostlá diskriminací, netolerancí a ženám rozhodně nepřeje.
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu hlavní hrdinky Masúme, kterou poznáváme jako dívku školou povinnou. Mohlo by se zdát, že bude mít stejné problémy a nářky jako její vrstevnice v jiných zemích, ale Masúme žije v Íránu. Zemi, kde se ženám nic neodpouští a práva bratrů, otce, manžela i tradice jsou nade vše. Masúme je uvrhnuta do nechtěného manželství, bouřlivých změn v zemi a je ochromena nejen válkou, ale i životem, který jí byl přisouzen. Tahle žena se ale nevzdává a i přes bolestná životní traumata jde stále vpřed a láska ke svým dětem ji dodává tolik potřebnou sílu.
Stála jsem v rohu pokoje a těsně u hrudi svírala konce bílého čádoru, který mě přinutili si vzít na cestu do mého nového domova. Chvěla jsem se jako podzimní list ve větru. Srdce mi bušilo. Snažila jsem se nevydat žádný zvuk, aby si nevšiml mé přítomnosti. V naprostém tichu mi slzy stékaly po tvářích. Bože, co je tohle za kulturu? V jeden den mě chtějí zabít, protože jsem si vyměnila několik slov s mužem, jehož jsem znala dva roky, o kterém jsem toho hodně věděla, milovala ho a s nímž bych šla na konec světa, a druhý den po mně chtějí, abych vlezla do postele s cizincem, o němž nic nevím a k němuž necítím nic než strach.
Autorka píše velmi čtivým a nekomplikovaným stylem. Jde přímo k dějové linii a nezaobírá se nepodstatnými informacemi. Vše, co čtenář potřebuje vědět, se mu dostane a přitom nemá pocit ze zahlcení či z nadměrného použití výplňové omáčky. Ve středu dění a v plné čtenářově pozornosti se nachází Masúme. Přes tuto postavu nám autorka představuje Írán ve všech jeho možných podobách, ale hlavně z pohledu ženy. Ženy, která nemá právo téměř na nic, celý život je podrobována tradicím, víře, rodině i politické situaci. Ale Masúm se jen tak nevzdává a stává se poctou všem ženám, které musely nebo stále musí bojovat za svá práva. Komplikovaná postava, s kterou budete soucítit, obdivovat ji a možná s ní budete i mnohdy nesouhlasit, vás ohromí svojí bojovností i nesmírnou láskou k rodině, která ale dokáže vyznít až sebezničujícím dojmem.
Plejáda pocitů, kterou tento příběh vyvolává, je pestrou směsicí a ve vás se tento emoční vír bude neustále točit a zkoumat své hranice. Odsouzení se střídá s pochopením, nenávist jde ruku v ruce s dojetím a stejně jako je strhující tempo celého příběhu, tak i vy nedočkavě do sebe nasáváte a vstřebáváte všechny dojmy a emoce. Pod životním příběhem dívky Masúme se odehrávají íránské dějiny. Nemusíte mít obavy ze zahlceného děje politickými souvislostmi, autorka se více zaměřuje na život tradiční íránské rodiny, jejich hodnoty, kulturu či roli ženy v této společnosti a politiku nechává jemně proplouvat osudem mladé dívky a ženy.
Román Kniha osudu je pozoruhodným příběhem a výjimečně zasvěceným pohledem na íránskou společnost. Mně se kniha velmi líbila a doslova jsem vdechovala a žila osud Masúme. Je to důrazné, drsné i dojemné čtení, a pokud máte rádi silné příběhy žen a nebojíte se rozčilovat nad nespravedlností osudu i obdivovat vnitřní odvahu této statečné ženy, sáhněte po tomto syrovém románu a nadechněte se svobodného ducha naší země.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Jota.
