Nostalgický příběh čtyř generací žen ze vsi na slovensko-maďarských hranicích vypráví román KORNÉLIE. V této rodině se ženské jméno Kornélie dědilo spolu s rodinnými kořeny i roztodivnými příběhy a i vy se můžete stát součástí této poetické podívané.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.
Název: Kornélie
Autor: Beata Balogová
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2025
Počet stran: 264
Kornélie. Čtyři generace žen z malé vesničky Jablonia Panica ve slovensko-maďarském pohraničí. Místa, kde se tísnil celičký svět, uchovávaly vzpomínky, příběhy předků, čarodějek a podivínů, léty prověřená moudrost i moc bylinek. Vypravěčka Alma, autorčino alter ego, zachycuje tragická i humorná vyprávění žen ze své rodiny, které si po generace předávají totéž křestní jméno. Píše o lásce a smrti, o Maďarech na Slovensku, důležitosti hledání vlastní identity i ženské intuici a síle, která umožňuje snášet osudy trpké jako spadaná jablka.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Kornélie je jemným i prchavým vyprávěním, které doprovází mlhavý melancholický odér i úzké sepjetí s přírodou i rodinnými kořeny. Je to jako kdybyste se vrátili do časů našich babiček a poslouchali jejich vyprávění, které tak krásně voní vzpomínkami i jasně načrtnutou minulostí. Nechte se pohladit od autorky jejím příběhem, v kterém se snoubí poetika i život sám.
Vypravěčkou tohoto románu se stává Alma. Žena, která sice nenese jméno Kornélie jako ženy každé generace z její rodiny, ale přesto je s nimi spjata pevnou i láskyplnou nití vyvěrající ze zkušeností i přírody. Nahlédněte do osudů žen ve slovensko-maďarském pohraničí a nasajte jejich moudrost, sepjetí s přírodou i bohaté životní zkušenosti. Každá z žen v této rodině má svůj pestrý osud, kterým prochází láska, bolest i ženská intuice.
Možná ta pravé chvíle nastala za nejhlubších zimních nocí, kdy okna zamrzla a cihly pod peřinami už vychladly, za nocí, kdy se vracejí duchové, aby na chviličku klesli na dno minulosti, a kdy člověk ještě neusnul, ale už nebyl ani čilý. Tehdy přišel ten moment pravdy, kdy tyto silné ženy mohly psát. Ale ony to nikdy neudělaly. Otevřít svá rezavá vrata dokořán si Kornélie dovolit nemohly.
Příběhy jim bujely v hlavě, v rukou a v žaludku a ony je ze sebe usilovně vydávaly. Jeden odvyprávěný příběh zplodil deset dalších.
Autorčin styl vyprávění je originální, nevšední. Má nádhernou poetickou auru a citlivé vyjadřování, které s lehkostí plyne vymletým životním korytem jednotlivých osudů. Její román je protkán moudry, které se vás mohou jen tak zlehka dotknout nebo vám hluboko rezonovat v duši. Naše hrdinka totiž vypráví. Vypráví příběhy ze své rodiny i vesnice, o blízkých i cizích lidech, o blízkosti i vzdálenosti a hlavně o pocitech. 
Pocitech, které k vám promlouvají zlehka i do hloubky a dokáží zachytit všechny jemné odstíny. Pocity, kterým možná nebudete ve všech případech až tolik rozumět, ale jejich vliv budete pociťovat jako lehké pohlazení a možná i smíření. Na tohle čtení netřeba spěchat…
Román Kornélie se mi líbil. Ačkoliv se nejedná o ucelený příběh, který má pevně stanovený začátek a konec tak nějak se vám umí dostat pod kůži. Je jako hudba hraná v mollové tónině, která umí dojmout a zahrát tklivé tóny, které ale nevyznívají jako nářek nýbrž jako radostná sonáta života. Tahle kniha se ani tak nečte pro jeho obsah, který má rozhodně co nabídnout, ale spíš pro jeho atmosféru i pocit. Pro mě osobně tady bylo důležité jakési rozpoložení, které mi román „způsobil“ a který jsem si dokázala užít. Nebude to čtení asi pro každého, ale ve vnímavém čtenáři dokáže tahle kniha zanechat svůj otisk.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Jota.
