Potulní rytíři, krásné dámy, trubadúři a utajená láska. To všechno vám nabídne středověký epos KRÁL TURNAJŮ, a pokud máte rádi historické romány, které jsou obsáhlé a dějiny z nich čiší na sto honů, tady jste naprosto správně.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Beta za účelem recenze.
Název: Král turnajů
Autor: Juliane Stadlerová
Překlad: Tomáš Kurka
Nakladatelství: Beta – Dobrovský
Rok vydání: 2024
Počet stran: 656
Druhý román Juliane Stadlerové můžeme bez rozpaků nazvat středověkým eposem. Děj se odehrává necelých deset let před událostmi líčené v historické fresce Nebeská koruna, s níž se již čeští čtenáři mohli seznámit. Opět se proto setkáme například s Richardem Lví srdce, který však ještě není anglickým králem. Stadlerová v sobě nezapře historičku, ale současně je i velkou vypravěčku. K pečlivě ověřeným historickým faktům přidává jednotlivé dějové linky a rozehrává velkolepou hru plnou úkladů a lásky. Král turnajů tedy není „jen“ dobrodružným románem zasazeným do středověkých kulis. Tentokrát s hlavním hrdinou, potulným rytířem Erecem, zavítáme na nejvýznamnější evropské královské dvory konce 12. století. Do doby statečných rytířů, trubadúrů a krásných dam. Erec a jeho společníci se živí jako turnajoví rytíři a svou odvahou získají přízeň králů a obdiv vznešených šlechtičen. Zapletou se však i do intrik mocných tohoto světa a ocitnou se v ohrožení života. Jak skončí tajná a zapovězená láska Ereca a vdané Genovefy? Autorka skloubila historické události a skutečné osobnosti s fiktivními osudy románových postav. Král turnajů je tou pravou knihou pro milovníky historických románů, plných soubojů, lásky a nebezpečí…
ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ
Román Král turnajů je čtivou historickou lahůdkou, kterou ohodnotí všichni čtenáři milující dějiny, romantickou linku a souboje, při kterých teče krev stejně jako při záludných intrikách a zradách. Ponořte se do drsného středověku a nasajte atmosféru u královského dvoru stejně jako ve špeluňce těch nejchudších.
Píše se rok 1181 a odvážný rytíř Erec zažívá svoji slávu i pády na rytířských turnajích. Objíždí kolbiště a má i svoji věrnou družinu včetně fanynek. A jedna z nich je opravdu neodbytná. Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že se jedná o urozenou a vdanou paní Genovefu. Jejich kroky se sice na chvíli odloučí, ale lásce ani bojům neporučíš a tak se Erec stává členem nejúspěšnější turnajové družiny a dostává se až na dvůr anglického následníka trůnu. Tady se opět střetává s Genovefou, ale prostředí plné intrik a zrady jim příliš nepřeje.
„Připomínáš mi vrabčáka poskakujícího po kleci, Genovefo. Chvíli neposedí a pořád jen čeká, až někdo zapomene dovřít dvířka. Stačí mu skulinka a už proklouzne ven a rozpřáhne křídla. Aspoň na chvíli se svobodně proletí.“ Přistoupil k ní a Genovefa vstala, ale stále se dívala dolů na květiny.
Natáhl ruku a zvedl ji bradu, takže se na něj musela podívat. „Zapomínáš, že ve světě plném sokolů je klec pro vrabčáka asi tím nejbezpečnějším místem.“
Oči se jí zalily slzami bezmocného vzdoru. „Ale to možná muži tvrdí ženám jen proto, aby jim neulétly jako vrabčáci. A taky zapomínáte na to, že skoro všichni ptáci v kleci chřadnou tak dlouho, až uhynou.“
V duchu ještě dodala: Jak si můžeš být jistý, že jsem vrabčák, a ne sokol?
Autorka píše velmi příjemným a čtivým stylem, který rozprostírá do daleka a nabaluje na sebe vedlejší (nejčastěji historické) odnože. Právě tato souhra, která ji vzniká pod rukama a která tak umně splétá historická fakta s románovou fikcí, je jejím velkým plusem a navíc jako skvělá vypravěčka vás nenechá na pochybách, že takhle nějak se to klidně mohlo stát. Některé detaily jsou velmi propracované, ale jsou trochu použity na úkor tempa celého příběhu. V jistých částech tyto historické detaily přebírají vládu nad vyprávěním a dochází k statickému „štronzu“, ze kterého se děj pozvolna vzpamatovává a chvíli trvá, než znova nabere na síle.
Tím, jak autorka svůj román pojala ze široka, může čtenářům přiblížit středověk velmi zblízka, téměř na dosah ruky a daří se jí to skvěle. Od chudých poměrů až na královský dvůr, od jednoduchých lapků až k dvorským intrikám, včetně zákulisí rytířských turnajů. Četla jsem i předchozí knihu této autorky s názvem Nebeská koruna a musím zkonstatovat, že se mě dotkla mnohem více, než tato. Zde mě chyběla intenzivní dějová osa se silnou zápletkou, kolem které by se obtáčely další zajímavé odnože. Takhle se sice ke mně dostala poutavá historie včetně mnoha zajímavých faktů, ale v množství použitých postav by mi nevadil záchytný důrazný bod vyprávění.
Román Král turnajů se bude líbit všem fanouškům historických příběhů, který spojují dějiny s románovou fikcí a přináší jim ucelený pohled na dějinné období a tentokrát se jedná o středověk, takže se připravte na krev i na vášeň.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍
Autor: Veronika Es.
