Tahle mladá dívka toužící po svobodě a vyrůstající v přísné židovské komunitě se do šedesátých let vůbec nehodí. Jeden skandál, jedna teta a jedno léto všechno změní… Román NEZAPOMEŇ PSÁT je zábavným i emotivním čtením, které vás rozesměje i dojme svým milým a vřelým příběhem.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Beta za účelem recenze.
Název: Nezapomeň psát
Autor: Sara Goodman Confino
Překlad: Věra Kloudová
Nakladatelství: Beta – Dobrovský
Rok vydání: 2025
Počet stran: 474
New York, šedesátá léta dvacátého století. Dvacetiletá Marylin vyrůstá v tamější přísné židovské komunitě, sama však k životu přistupuje spíše volnomyšlenkářsky. Jednoho dne je celé shromáždění při bohoslužbě svědkem, jak se líbá se synem rabína. Takový skandál! Jediným řešením se zdá být svatba. Marylin se však rozhodně vdávat nechce, a tak rodiče usoudí, že nejlepší bude poslat dceru na celé léto k pratetě Adě. Ta jediná může zachránit Marylininu pověst – je totiž prvotřídní dohazovačkou. Marylin postupně zjišťuje, že Ada není suchopárná stará panna, ale že s ní může zažít nečekaná dobrodružství – a hlavně zjistit, jaké to je žít skutečně svobodně a bez předsudků.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Nezapomeň psát je humornou a nadmíru hřejivou záležitostí, a pokud už jste četli předchozí knihu této autorky, věřím, že i tady budete spokojeni. Šedesátá léta, babča dohazovačka, která se s ničím a nikým nepáře natož se svojí zpovykanou praneteří a jemná romantika ve vší slušnosti. Přesně tohle vás čeká v příjemné oddechovce, která umí zaujmout.
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu hlavní hrdinky Marylin a tahle holka toho má na triku až běda. Dnes by vám to ani nepřišlo, ale jelikož se píší šedesátá léta a navíc Marylin pochází z židovské rodiny, kde se od žen očekává pouze nalezení dobré partie a starost o děti, její průšvihy jsou dokonalým skandálem. Rodiče ji proto uklidí k pratetě Adě a vypadá to, že se tady bude dost nudit, jenomže to ještě netuší, že její teta je dohazovačkou, v jednom kuse má ironické řeči a Marylinin život se tak obrátí vzhůru nohama.
Ani nevím, jak dlouho jsem plakala s obličejem zabořeným do polštáře – kvůli tomu, co všechno ztratím. Nakonec se však otevřely dveře a zhoupla se postel, když si na ni Ada sedla. Ve vzduchu jsem ucítila povědomou vůni jejího parfému. Začala mě hladit po vlasech.
„Teda, toho povyku,“ pronesla. „A to jsi sem přece ani nechtěla jet.“
Zvedla jsem hlavu. „To už je dávno.“
„Já vím. Ale ty přece nejsi žádná křehká květinka, co ve městě zvadne a zemře. Má milá, ty jsi fénix. A třebaže se ti teď zdá, že nastal konec světa, nakonec povstaneš z popela a budeš mnohem silnější.“
Začátek se tváří jako humorná pohodovka, při které se budete dobře bavit, ale postupem času se do příběhu přimíchávají důležitá témata (víra, emancipace atd.) a vyprávění nabírá lehce vážný podtón, který mu nadmíru sluší. Humor a sarkastické dialogy mezi hrdinkami ale probíhají po celou dobu a jsou v takto umírněné formě osvěžujícím závanem. Období sešněrovaných šedesátých let už jenom podtrhuje tento svěží příběh.
Autorka do jedné z hlavních rolí opět obsadila babču v požehnaném věku, která to má v hlavě srovnané, umí být jaksepatří pořádně uštěpačná a je s ní ohromná sranda i přesto, že její humor je ironický a dobře mířený přímo do srdce oběti. Právě pod tímto jejím humorem se skrývají životní moudra a pravdy, které občas potřebujeme připomenout všichni.
Od této autorky jsem měla možnost číst i její předchozí knihu Něco má za lubem, která se mi moc líbila. Musím zkonstatovat, že román Nezapomeň psát mě tolik neuchvátil, ale pořád se v něm otiskuje autorčin specifický styl psaní i její ojedinělý smysl pro humor. Knihu bych doporučila všem čtenářům, kteří mají rádi příjemně plynoucí příběhy ze života, v kterých vás dokáží pobavit nejen vtipné hrdinky a jejich pravdivé bonmoty co vás přimějí k smíchu i zamyšlení, ale zároveň vás překvapí i jemné struny emocí. Určitě si velmi ráda přečtu i její další knihu.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
