Nevšední román NIKDY, NIKDY, NIKDY je niterným čtením o bezdětných ženách, ale vlastně i o těch, které se rozhodly děti mít. Můžete tuto otázku převracet zleva doprava a nakonec stejně zjistíte, že důležité je být spokojená a najít své vlastní osobní štěstí, které u každého může znamenat něco jiného…
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatrosmedia za účelem recenze.
Název: Nikdy, nikdy, nikdy
Autor: Linn Stromsborg
Překlad: Jitka Jindřišková
Nakladatelství: Albatrosmedia – Vyšehrad
Rok vydání: 2025
Počet stran: 264
Nikdy si nepřála děti. Osm let už chodí s Philipem a vždycky byli zajedno, že je mít nebudou – aspoň doteď. Protože co když si Philip začíná uvědomovat, že by se možná tátou stát chtěl? Do toho spolu její nejlepší kamarádi čekají první dítě a matka by si přála vnoučata. Najednou jsou všude kolem novopečení rodiče, porody nebo kamarádi, kteří mají pocit, že jim utíká čas, zatímco ona sama si stojí za svým rozhodnutím děti nemít. Nebude toho ale jednou litovat?
Román Nikdy, nikdy, nikdy se zamýšlí nad tím, proč se stáváme rodiči a proč si naopak někdo zvolí život bez dětí. Ukazuje, jaké je rozhodnout se jinak, než se od nás očekává, ale zároveň toužit po obyčejném životě.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Nakladatelství Vyšehrad vyslalo do světa svůj Hlas – novou edici, která má co říct a přináší knihy autorů a autorek z celého světa, které dokážou oslovit aktuálními i nadčasovými tématy. Román Nikdy, nikdy, nikdy se toho drží zuby nehty. Otevírá palčivou otázku mateřství potažmo žen, které se rozhodnou děti nemít a nahlíží na tento námět velmi poctivým a citlivým okem, který čtenáře zaujme.
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu hlavní hrdinky, které je třicet pět let a vždycky věděla, že děti nechce mít. Co ale dělat, když se její dlouhodobý partner zničehonic rozhodne, že by otcem byl rád? Jak se cítí taková žena ve společnosti, co děti vnímá jako nedílnou součást života? Nestane se pro ostatní „tou divnou“? Naše hrdinka lavíruje mezi doufajícími rodiči toužící po vnoučeti, kamarády očekávající přírůstky a partnery věřící, že si to jednou rozmyslí…
Celý život čekám, že změním názor, že se jednoho dne probudím a budu někdo jiný, než jsem byla o den dřív, o rok dřív, během dětství, dospívání a po dvacítce. Čekám, že budu chtít totéž co vy ostatní. Jenže já nechci. Je to pro mě stejně přirozené, jako je některým mým kamarádkám a kamarádům vlastní celoživotní touha po dítěti. Cítím totéž, co oni věděli odmalička, jen naopak.
Autorka napsala svůj nevšední román i nevšední, ale zároveň srozumitelnou formou, která je spíše výpovědí či zamyšlením hlavní postavy nad svým životním rozhodnutím nemít děti. Občas se vrací do minulosti, vyhledává ve vzpomínkách stěžejní momenty, ujišťuje se o svém přesvědčení a hledá správné odpovědi na své otázky. Někdy jsou ale všechny odpovědi ty správné…
Autorka otevírá téma, které převrací ze strany na stranu, občas i naruby a nechává čtenáře (spíše čtenářky) nahlédnout i do vlastního nitra a možná si cosi uvědomit nebo i přiznat a některé její skutečnosti, kterými si musí hlavní hrdinka projít, jsou jim velmi blízké a snad jsou pro ně i jistým uklidněním.
Nikomu nestraní a čtenář to intenzivně vnímá. Kdo jsi, abys soudil? Ukazuje plusy i mínusy u rodičů i bezdětných a pouze na vás je, co si v příběhu najdete a co si z něho vezmete. Napsala to tak, že dokážete pochopit obě strany a obě strany dokážete tolerovat a vcítit se do nich. Nejen že se noří do hloubky problému, ale kutá až na samé dno, kde sbírá i ty nejmenší drobky a svoji hlavní postavu nechává projít touto cestou až na dřeň.
Román Nikdy, nikdy, nikdy se mi líbil a vyvolal u mě velmi zvláštní, citlivou a nepřenosnou emoci i spoustu námětů k zamyšlení. Pokud si chcete přečíst zajímavý příběh, do kterého se otiskuje silná výpověď i palčivé téma, tahle kniha vám to beze zbytku splní a navíc se k vám dostane i spousta jiných životních podnětů.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
