Na dně smutku čeká šance na lásku a třeba se dočká i naše hrdinka románu OVEČKY A VLCI. Pojďte se ponořit do dalšího životního dobrodružství této mladé ženy, kterou navzdory těžkým časům neopouští humor ani naděje. Opět to bylo poutavé a čtivé vyprávění s dostatkem citu a empatie.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s autorkou Terezou Herzogovou za účelem recenze.
Název: Ovečky a vlci
Autor: Tereza Herzogová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Motto
Rok vydání: 2025
Počet stran: 328
Když člověku zemře polovina duše, zbývají mu dvě možnosti – buď se zastavit, nebo jít dál. Šárka se rozhodne pro druhou variantu a spolu se sedmiletou dcerou a psem se přestěhuje z města na šumavskou samotu u česko-německých hranic. Doufá, že nový začátek v romantické divočině jí pomůže vyrovnat se s manželovou smrtí. Brzy však zjišťuje, že tahle krajina vlků není pro bojácné ovečky a že stará chalupa, nevraživí starousedlíci a tajemné šumavské hvozdy budou pro osamělou ženskou přece jen tvrdý oříšek…
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Ovečky a vlci je závěrečným dílem trilogie o strastech, bolestech i radostech mladé spisovatelky a směle mohu doporučit všechny tři díly, které nejenže se dobře čtou, ale ukrývají v sobě i množství pestrých pocitů, jež začínají smíchem a putují přes bolest až k prozření a souznění.
Příběh je vyprávěn er-formou a sleduje životní příběh Šárky. Ta se po manželově smrti potácí sama s malou dcerou životem, z kterého nevidí východisko. Možná spočívá ve zděděném starém domě kdesi na Šumavě, kde lišky dávají dobrou noc, místní usedlíci jsou nerudní a nepříjemní až běda a kde se samotná Šárka cítí snad ještě více ztracená než ve městě. Někdy ale stačí vydržet, překonat pár překážek, poznat nová přátelství a slunce bude zase svítit o něco jasněji.
Petr se zasmál. „Jste ve zvláštním kraji, moje milá, tady se mísí všechno se vším. Minulost tu s námi zůstává, ať chceme nebo ne, a žádná katecheze ji nemá šanci smazat.“
„Někdy by bylo lepší se minulosti zbavit,“ povzdechla si Šárka. „Člověk ji za sebou vleče jako závaží.“
Farářovy modré oči se na ni zvědavě zadívaly. „Nechcete mi konečně říct, proč se stále tak urputně nekamarádíte s Bohem? Koho vám vzal?“
„Někoho, kdo do mě vrostl,“ odpověděla Šárka. „A když ho Bůh ze mě vyrval, roztrhalo mě to na kusy.“
Autorka se nevychyluje ze své vytyčené trasy, kterou nastolila v úvodním dílu a se stejným citlivým a humorným potenciálem jde do finiše. Oproti předchozím dílům je tento o něco poklidnější, méně zápletkový a spíše hledající, snad uzavírající… Autorka tentokrát svůj děj postavila na jakémsi smíření hlavní hrdinky s nastolenou situací, přítomností či samotnou podstatou svého života a i když ji humor stále neopouští, dovoluje si zabřednout i do hlubších citů a emocí, které se někdy jeví jako silně poetické a někdy zkrátka „jenom“ intenzivně vypovídající.
Autorka Tereza Herzogová je velmi sympatická mladá žena a nepřestane mě překvapovat, jak na svůj věk (mladistvý) dokáže psát tak silná životní motta (chvílemi i hlubokomyslná). Její styl psaní má v sobě ten pověstný šmrnc, který se nenaučíte, ale buď tam prostě je, nebo není. A tady zkrátka opravdu je. Stejně jako výtečný smysl pro humor, který je mi blízký. Mám z jejich knih takový pocit, že kdybychom si spolu sedly na kafe či pivko budeme si skvěle rozumět, najedeme na stejnou notu vtípků a znamenitě se pobavíme. 🙂
Román Ovečky a vlci se mi moc líbil, ostatně stejně jako předchozí díly. Mohli byste ho číst samostatně bez znalosti dějového vývoje z minulých dílů, ale vřele vám doporučuji začít pěkně od začátku a užít si tenhle životní příběh Šárky, který se vám umí dostat do srdce. Pokud máte rádi (ne)obyčejné příběhy, které píše sám život a vyprávění, která se umí zadřít a mohou se chlubit čtivostí, svižností i živostí, tady rozhodně neuděláte chybu.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
