Boris a Nikolaj. Dva bratři, kteří si byli tak blízcí, prožili spolu dětství i mládí a teď je politické názory rozdělily… Román SYNOVÉ NOCI české autorky Markéty Práškové je strhující historickou podívanou naplněnou bolestí, syrovostí i děsivými událostmi 20. století situovanými do Ruska/Sovětského svazu i do Československa. Velmi poutavé a bolestné čtení.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s autorkou Markétou Práškovou za účelem recenze.
Název: Synové noci
Autor: Markéta Prášková
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2025
Počet stran: 432
Petrohrad 1917. Dva bratři na opačných stranách revoluce. Jeden s nadšením věří v nový řád, druhý v něm vidí tragédii. Když se nad jejich rodným městem rozezní první výstřely a rudá vlna zaplaví ulice, změní se nejen mapa světa, ale i osudy obou bratrů. Zatímco první pomáhá budovat Sovětský svaz, druhý prchá do Evropy, do právě vzniklé Československé republiky. Je život bratrů navždy rozdělen, nebo se mohou jejich cesty v dobách válek, hladu a politických čistek znovu zkřížit? O desítky let později v zapadlém petrohradském bytě na Kazaňské ulici zazvoní zvonek a dveře se otevřou. Neznámý muž, který majiteli bytu někoho připomíná, vstupuje na vyzvání dovnitř. Nastává chvíle poslední životní zpovědi. Historie není černobílá. A pravda? Ta se píše krví.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Synové noci je obsáhlým čtením, které se vás dotkne. Autorka si ukrojila notný kus „dortu“ z historie a musím říct, že se toho zhostila se ctí. Tento dort je velmi sytým soustem, ozdoben je vrchovatou měrou emocí a zbyde vám po něm značně intenzivní chuť/pachuť… Román čtenářům připomíná některé stěžejní, možná trochu opomíjené, události z historie a svojí silnou dějovou výpovědí se hluboko otiskuje i do vás.
Příběh je veden ve dvou dějových linkách, které si mezi sebou rozebrali dva bratři. Oba dva vyrůstají v Rusku a nedají na sebe dopustit. To se ale markantně změní s razantním nástupem bolševismu a postoje bratrů se najednou rozcházejí. Boris se stává urputným zastáncem nových pořádků a pro Lenina by doslova dýchal. To Nikolaj tuší, že toto nové zřízení přinese do země jen zmar, bídu a utrpení. Jejich cesty se roku 1917 rozcházejí, a zatímco Boris buduje nový Sovětský svaz, Nikolaj odchází do emigrace do malé země v srdci Evropy – do Československa. Podaří se jim ještě někdy najít k sobě cestu nebo se „jenom“ vidět? A lze vůbec někdy odpustit?
Jejich oči se střetly. Plála v nich touha se sejít a navázat kdysi přetržené pouto bratrství. Oba o tom snili tři desetiletí. Dnes se ale zdálo nekonečně obtížné to pouto nalézt… Slabý vězeň s podlomeným zdravím a jeho věznitel…
Měli se rádi. Jako kluci se milovali. Jejich odlišné životní poutě je ale od sebe nepřekonatelně vzdálily.
O tom, že tahle česká autorka umí psát netřeba pochybovat. Už její předchozí román Rozbité světy se mi moc líbil a její nejnovější počin to nejenže potvrdil, ale ještě předčil. Čeká vás nelehké čtení o strastiplných i krutých událostech, ale autorčin zjemňující styl psaní vám to velmi usnadní, abyste neodcházeli od knihy emocionálně zničeni. Je poznat, že autorka odvedla na románu velký kus práce a ta se do ní opravdu otiskuje. Svůj vystavěný příběh, který se opírá o historické prameny, proložila dobovými ukázkami a o to víc se vám tohle čtení dostává pod kůži. 
Její postavy jsou pestré, jde jim až na dřeň pocitů a podává je s patřičným efektem.
Emoce hýbou příběhem skrz naskrz. Nejsem si úplně jistá, zda zvolila přesný poměr, ale v celkovém kontextu se opravdu jedná o velmi silné a emotivní čtení. Některé části jsou totiž o něco více vyšponované a možná i nadbytečně mnohokrát dokola zmiňované, což sebou přináší výrazně zvýšený tlak na vaše pocity. Z románu se tak chvílemi stává příběh plný bolesti a zrůdnosti, což se vůbec nečte lehce. Na druhou stranu dokáži pochopit, že je autorka chtěla viditelněji vypíchnout a dostat se tak i svým čtenářům hluboko pod kůži a to se jí povedlo.
Román Synové noci se mi líbil. Mám ráda styl psaní této autorky, který je tak libý mému uchu a její příběhy mě pokaždé dokáží zaujmout. I přesto, že se jedná o velmi syrové a bolestné čtení, dokázala mě bez obtíží vtáhnout do svého děje a nadchnout se pro vystavěný příběh. Klobouk dolů před soustem, které si tato autorka ukousla a nemusí mít pražádné obavy, protože i když se obsahem jedná o hořké sousto, chutná velmi lahodně. Tohle jsou dějiny, tohle je velká porce emocí a už teď se těším, jakým zajímavým historickým příběhem nás autorka oblaží příště.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
