ÚLICE jsou trhlina v hladkém tkanivu látky, ale také vesnice v česko-německém pohraničí, kde žijí tři dívky. Vliv i následky 2. světové války posunují jejich osobní hranice i otázku morálky. Román, který se vám umí vetknout do srdce je velmi zajímavým a poutavým čtením.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za účelem recenze.
Název: Úlice
Autor: Jakuba Katalpa
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Počet stran: 319
Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách česko-německého pohraničí. Místní obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě Němci vybudují muniční továrnu a koncentrační tábor… Anežka, Běla a Helena se v Úlicích narodily a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi se změní také jejich charaktery. Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Česká autorka Jakuba Katalpa přichází s novým románem Úlice, a pokud máte rádi poetický styl psaní této spisovatelky, která umí jít svým postavám naproti a podívat se jim až na dno duše, určitě si nenechte tuto nevšední záležitost ujít.
Příběh vyprávěný er-formou sleduje osudy tří mladých dívek. Anežka, Běla a Helena se kdysi na základce znaly, ale teď k sobě mají poněkud dál. Každá z nich se ve svém životě posunula a to ještě netuší, kam je osud zavane v časech 2. světové války. Spojuje je stejná vesnice Úlice, ve které žijí a kde si každá z nich hledá důvod i prostředky, jak v tomto nelítostném čase přežít. Netuší ale, že nic není zadarmo a jejich činy mají své následky. Nejen ty hmotné, které jsou vidět, ale hlavně ty duševní.
Zastaví se u rozpadajících se božích muk. Obvykle tady potkává Anežku, ale dnes je tu sama.
Helena se opře o pískovcový podstavec a odpočívá. Z polí se zvedá mlha.
Připadá si opuštěná. Vždycky to tak bylo, je jako kůl v plotě. Možná disciplinovaná, ale jalová, k ničemu. S nikým se nepřátelí, postrádá i milence. Jako kdyby bylo od začátku všechno špatně – její ambice, tvrdohlavost, potlačovaný vztek.
Dokáže běhat rychleji než Anežka.
Ale k čemu je to dobré?
Obě se někam ženou, hrají si na sportovkyně, jenže ve skutečnosti nejsou nic než štvaná zvěř, každá ze sebe potřebuje něco dostat, Helena tábor a Anežka nejspíš toho Němce, se kterým spí, Deyla.
Jakuba Katalpa má nevšední styl psaní, který se nemusí úplně všem pozdávat, každopádně se ale jedná o velice citlivou až poetickou formu, která k vám umí promlouvat jasným jazykem. Mně se tohle její na oko nedokončené vyjadřování, v kterém nechává vyznívat pocity i jistou hloubku, moc líbí. Dokáže ve vás vyvolat mnoho otázek i nenápadných emocí, které je třeba chytit za pačesy a nechat je na vás působit.
Tentokrát vás pozve na návštěvu do období 2. světové války a dá vám možnost nahlédnout do osudů tří mladých žen. Je to jako kdybyste se „pouze“ mihli jejich určitým úsekem života a po nějakém čase ho zase opustili. Holky si i po vaší návštěvě dál žijí svým životem, ale vy máte o čem přemýšlet, protože tyhle události dokáží změnit nejen naše hrdinky, což sledujete krok po kroku a přímo vnímáte, jak se vám rozpadají pod rukama, ale umí se dostat pod kůži i vám.
Román Úlice se mi moc líbil. I přes jistou ponurost celého příběhu cítíte pod řádky život. Syrové vyprávění berete tak jak před vámi leží a užíváte si každé napsané slovo, nad kterým můžete bědovat, přemýšlet, rozjímat i dojímat se nad událostmi, které nám tato autorka naservírovala. Ačkoliv mají její slova poněkud hořký dozvuk, jedná se o lahodné menu, které vám zachutná.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
