Dvě ženy, společná touha po svobodě i osud, který jim odhaluje nečekané cesty. Ponořte se do dalšího krásného románu Ewalda Arenze s názvem DVA ŽIVOTY a nechte se unášet jímavým vyprávěním, které vás dokáže zaujmout i dojmout.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za účelem recenze.
Název: Dva životy
Autor: Ewald Arenz
Překlad: Tereza Jůzová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Počet stran: 352
Rok 1971 na vesnici v jižním Německu. Dvacetiletá Roberta se vyučila švadlenou a vrací se do rodné vsi. Jako jedináček má před sebou jasně nalinkovanou budoucnost — jednou převezme rodinné hospodářství. Tady na venkově se o vyrovnání s německou minulostí, odpírání vojenské služby, feminismus, popkulturu a minisukně nikdo nezajímá. Zde se počítá práce, poslušnost a morálka. Roberta sice sní o tom, že bude navrhovat vlastní šaty, ale dobře ví, že to zůstane pouhým snem. Zároveň rodný statek a fyzickou práci v přírodě miluje. A taky miluje Wilhelma, farářova syna. Roberta ovšem není sama, kdo ve vesnici zůstává kvůli Wilhelmovi. I jeho matku Gertrud tam dosud drží jen touha být nablízku synovi, přestože na rozdíl od Roberty venkovský život nesnáší a nepřeje si nic jiného než zmizet do světa. Vše se ale zásadně změní, když jsou obě ženy postaveny před závažné rozhodnutí a život jim od základu změní tragická nehoda.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Dva životy je emotivním a poutavým čtením, které je vtaženo do své minimalistické bubliny, ale nemusíte mít obavy, vždycky je tam místo i pro vás a vy se tak stáváte součástí niterného příběhu, v kterém se proplétají osudy dvou žen. Nechte se pozvat na návštěvu do německé vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a kde než se otočíte, můžete zakořenit navždy. Mladá Roberta a Gertruda – farářova žena mají právě z této stagnace strach, ale někdy za své vysvobození musíme zaplatit nepřiměřenou cenu.
Příběh je vyprávěn er-formou a bedlivě sleduje dění kolem dvou ženských postav. Dvacetiletá Roberta se po vyučení švadlenou vrací do rodné vesnice na statek k rodičům. Už ví, jaký bude její život. Nikdo jiný se o hospodářství nepostará a tak i když by se raději viděla v Paříži a navrhovala úžasné šaty, místo toho dojí, přehazuje hnůj a sklízí úrodu. Miluje ale přírodu, to sepětí s okolím a teď i kamaráda z dětství Wilhelma – farářova syna. Ani u nich doma na faře není vše růžové. Rodiče ho milují jako on je, ale otec celé dny cosi čte a jeho matka Gertrud pomalu, ale jistě uvadá. I ona touží po osobní svobodě, v které by mohla cestovat po světě a žít. Obě ženy spojí tragická událost, která jim dá možnost učinit rozhodnutí.
„To je ono, viď? Jsi uvázaná, ale jenom proto, že se neosvobodíš. K tomuhle jsou potřeba dvě strany. Jedna, která uvazuje, a druhá, která se uvázat nechá.“
Zaplavilo ji horko.
„To se ti lehko řekne. Vy nemáte hospodářství. Ty si můžeš jít, kam se ti zachce, a taky že půjdeš, že jo? Na podzim prostě odejdeš na studia. Necháš nás za sebou. Vůbec to nemůžeš pochopit. Nejsou to rodiče, co mě tu drží. Vychází to z půdy, z vesnice. Nejsou to žádné provazy, jsou to vlastně…“ Chvíli hledala to správné slovo. „Jsou to kořeny. Sice tě uvážou, ale taky tě drží. Strom si nevybere, kde bude růst.“
Autor má jemný a vypovídající styl psaní, který se vám nenápadně vkrádá do srdce. Jeho popisy prostředí i charakteristiky ústředních postav se stávají oázou pro vaši duši. Tolik barevnosti, pestrosti a nadšení… Jeho oči zkrátka vidí jasně a pravdivě a vy se vezete s ním na vlnách úžasné obrazotvornosti, která vás nepřestává okouzlovat. Příběh je uzavřen ve svém niterném společenství, kde má každá postava svoji roli a svůj osud, ale autor se nedrží na malém plácku, rozšiřuje svůj perimetr vnímání a zve vás do ticha souznění i intenzivního dojetí, které opravdu přijde.
Jeho dvě ženské hrdinky jsou zdánlivě obyčejnými postavami, ale to by nebyl Arenz aby v nich nenašel něco zajímavého. Na první pohled se může zdát, že obě dvě trpí stejným komplexem vesnického života a jejich sen jít do velkoměsta, v kterém budou konečně žít je zcela nabíledni, ale zároveň v nich vnímáte i jistou rozpolcenost, která je nutí zůstávat na místech, kde to tak dobře znají, kde je příroda vítá a kde to zkrátka i přes své nespoutané touhy milují. Budete je intenzivně vnímat a dokážete je pochopit v jejich jednání.
Román Dva životy je krásným čtením, které vám i přes bolestné chvilky udělá radost a mně se moc líbilo. Příběh o snech, touhách, lásce, rodinných kořenech i poutech vás určitě zaujme a dojme, a pokud máte rádi niterná vyprávění, která vás uzavřou ve svém ději a nenechají vaši zvědavost na pokoji, směle sáhněte po tomto románu, který má otevřenou náruč pro každého vnímavého čtenáře.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
