Dějiny píší vítězové. V „duelu“ Masaryk vs. Gajda (později Beneš vs. Gajda) vyhrál jednoznačně TGM s Benešem. A proto se dnes v učebnicích dějepisu o generálu RADOLU GAJDOVI nic nedočtete. Autor OLIN JURMAN sesbíral rozsáhlý, cenný materiál o „zakázaném“ hrdinovi od Zborova a vypráví příběh, který měl být – podle rozkazů z nejvyšších míst Hradu – zapomenutý. V NAKLADATELSTVÍ FORTUNA LIBRI vychází kniha s názvem NEPŘÍTEL MASARYKA. Pojďme do ní nakouknout ?…
Podtitul: Neobyčejný život generála Radoly Gajdy
Autor: Olin Jurman
Rok: 2020
Počet stran: 384
Oficiální anotace
Největší československý válečník zrozený v ruských legiích za první velké války respektovaný 
západními spojenci i nepřáteli vyletěl jako zářivá kometa během sedmi let z balkánského kotle do funkce nejvyššího vojenského generála a pána Sibiře a v nové republice jmenován náčelníkem generálního štábu. Britský král jej pasoval do sněmovny lordů s doživotním titulem Sir, ve Francii se stal rytířem Čestné legie, celkem obdržel na třicet významných řádů a vyznamenání vítězných Dohodových států. Prezident Masaryk osobně neustál jeho světovou popularitu a společně se svým pomocníkem Benešem jej za první republiky nespravedlivě a zákeřně srazili z piedestalu moci a slávy, dokonce jako degradovaný vojín musel opustit milovanou armádu a bez jakéhokoli finančního zabezpečení. Masarykem byl dotlačen jako nevinný občan až ke vzdornému a rozpornému činu, aby se stal vůdcem českého protigermánského fašistického hnutí. Zůstal ale hrdým československým vlastencem, i když v době Mnichova nemohl bojovat za naše přežití. Bohužel až prezident Hácha mu dva dny před 15. březnem 1939 vrátil nespravedlivě odebrané hodnosti. Za protektorátu se zapojil do protiněmeckého boje. Přesto ale jej dokázal po válce prezident Beneš opět dostal ve své pomstychtivosti do vězení jako nepřítele státu. Zemřel jako zcela neznámý občan brzy poté, co byl po dvouleté vyšetřovací vazbě očištěn jako bezúhonný a jeho stopa byla v dějinách národa zavátá do úplného zapomnění. Jmenoval se Radola Gajda a o jeho osudech je tato kniha.
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Radola Gajda – vyznamenání
Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí, 1916 (Rusko), 
Řád svaté Anny, 
III. třída s meči a mašlí, 1916 (Rusko), 
Kříž Sv. Jiří, IV. stupeň, 1917 (Rusko), Řád svatého Jiří, IV. třída, 1917 (Rusko), 
Řád svatého Sávy, III. třída, 1917 (Srbské království), 
Řád svatého Vladimíra, III. třída s meči, 1918 (Rusko), 
Řád svatého Stanislava, II. třída s meči a mašlí, 1918 (Rusko), 
Řád svaté Anny, II. třída s meči, 1918 (Rusko), 
Řád čestné legie, IV. třída – důstojník, 1918 (Francie), 
Válečný kříž 1914–1918, 1918 (Francie), 
Československý válečný kříž 1914–1918, 1918, Řád svatého Vladimíra, I. třída s meči, 1919 (Rusko), 
Kříž Sv. Jiří, III. stupeň, 1919 (Rusko),
Řád svatého Stanislava, I. třída s meči a mašlí, 1919 (Rusko), Řád svaté Anny, I. třída s meči, 1919 (Rusko), 
Válečný záslužný kříž , 1919 (Itálie), 
Řád sokola , s meči, 1919, 
Řád lázně, II. třída – rytíř komandér (vojenský), 1919 (Velká Británie), 
Československá medaile Vítězství, (1919), 
Československá revoluční medaile, 1922, 
Řád čestné legie, III. třída – komandér, 1923 (Francie), 
Řád svatého Sávy, II. třída, 1923 (království Jugoslávie), 
Řád Vytisova kříže, I. stupeň II. třída, 1925 (Litva), 
Pamětní Kříž na válku 1916–1919, 1925 (Rumunské království), 
Řád Polonia Restituta, II. třída, 1925 (Polsko), Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí (Rusko). (Foto: Radola Gajda, zdroj: WIKIPEDIE, text zdroj: WIKIPEDIE tamtéž) ℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
„… Setkání s Masarykem neskončilo pro Gajdu nikterak dobře. Zatímco ostatní 
důstojníci mu podlézali a pochlebovali, on se odvážil kritizovat politiky, že by nejraději i za boje vojákům rozkazovali, jak mají střílet. Málokdo ví, že vůdce odboje a budoucí prezident byl povahově dosti zákeřný starý pán, a na koho si jednou zasedl, ten by se měl raději odstěhovat na druhý konec zeměkoule. Dobré úmysly i vynikající hrdinské činy neznamenaly vůbec nic proti jeho osobnímu vnitřnímu rozhodnutí platnému napořád. Kdo obstál před jeho očima, mohl si dovolit cokoli, ale kdo jednou jedinkrát ne, mohl pak postavit třeba schody do nebe a zůstal největším póvlem. V zásadě neměl rád výrazné individuality a dobrodruhy – výjimkou sebe samotného. Od prvního pohledu a slovíčka se pro něj stal mladičký nebojácný důstojník Radola Gajda nepříjemným parvenu, kterého bude nutno zničit. …“
Summa summarum
Myslím, že milovníkům československé historie kniha „padne do oka“ hned na první pohled: má líbivý přebal s fotografiemi T.G. Masaryka a R. Gajdy. Titul vyšel v šité vazbě a obsahuje množství dobových fotografií a kopií dokumentů, dopisů atd. Obsah knihy je rozdělen do 14 kapitol:
Ouvertura
- Národnostní koktejl
- Bratrovražedná válka
- Jak Masaryk vystrčil na Gajdu drápy
- V tornistře maršálskou hůl
- Pán Sibiře
- Vítězství a pád sibiřského lva
- Jak Nerudův slamník – kam s ním?
- Klubko zmijí vylézá z úkrytu
- Obžalovat! Odsoudit! Zničit!
- Zmanipulované soudy nepřetlačíš
- Není fašista jako fašista
- Proti všem
- Černou sjezdovkou do propasti
- Až na samotné dno
Seznam literatury, Seznam foto a dokumentů.
V úvodu knihy se autor čtenářům ve zkratce představí a pak začne informační smršť o původu, dětství a mládí budoucího generála a hrdiny. Čtenář brzy po „začtení“ pochopí dvě věci: 1) že autor má břitký (místy košilatý ?) smysl pro humor, nadhled a umí psát, 2) že má osobní sympatie ke generálovi, kterému v knize nepokrytě straní. Rozumím tomu, že tento neobjektivní autorův přístup může někomu z čtenářů vadit. Mně autorova „protekce“ konkrétně u Nepřítele Masaryka příliš nevadí, zejména proto, že netrpím syndromem nekritického idealizování „Tatíčka“ Masaryka či Edvarda Beneše. Ovšem je jasné, že Olin Jurman se svým Gajdou podráždí spíše větší než menší množství lidí ?, předpokládám, že zejména z toho důvodu, že přikrášlování první republiky je momentálně v módě a protože Masaryk je v české společnosti oblíbený, o čemž mj. svědčí jeho umístění v anketě Největší Čech – skončil na 2. místě (zdroj). Nedovolím si hodnotit autorem předkládaná historická fakta – nejsem odborník – ale kniha mě množstvím informací příjemně překvapila. Detaily z bitvy u Zborova, obsazení ruské železnice československými legionáři atd… Myslím, že se pro hodně lidí stane cenným zdrojem informací jak o osobě a vojenské kariéře Radola Gajdy, tak o politické straně českých fašistů Národní obci fašistické. Kniha mě nezklamala, bavila mě a přečetla jsem ji „cobydup“. Doporučuji?.
Hodnocení: 
Za fascinující životopis generála Gajdy děkuji nakladatelství Fortuna Libri .
