Recenze

Filmový klub osamělých srdcí

„Lidé jsou jako stromy. Čím jsou starší, tím více mají letokruhů a tím bohatší jsou o zážitky a zkušenosti. Čím déle žijete, tím spíše máte nárok na nějaké slabůstky…“ A obyvatelé domova s pečovatelskou službou mají těch slabůstek a roztodivností plnou nůši. A vše se ještě prohloubí, když jsou do jejich domova nastěhováni mladí studenti. Jedinou věcí, kterou mají společnou, je sledování starých, černobílých filmů, kdy muži byli muži, a ženy byly dámy. Vítejte ve FILMOVÉM KLUBU OSAMĚLÝCH SRDCÍ.

Název: Filmový klub osamělých srdcí

Autor: David M. Barnett

Nakladatelství: Beta – Dobrovský

Rok vydání: 2019

Počet stran: 350

Devatenáctiletá Jenny Ebertová utíká před svým zpackaným životem na novou univerzitu. Na minulé škole, kde studovala ekonomii, se totálně znemožnila a navíc se ještě pohádala s rodiči, kteří nechtějí vidět její vášeň pro staré, černobílé filmy. V Lancashiru nastupuje do druhého ročníku a jejím oborem je vysněná filmová věda. Specializuje se na tzv. filmy noir neboli staré kriminální filmy. Její dědeček kdysi čtyři takové filmy natočil, ale jejich neúspěšnost je navždy pohřbila v hlubinách času. Původně měla, jako každý jiný student, bydlet na kolejích, ale jelikož nový obytný blok se stále ještě dostavuje, je umístěna spolu s dalšími třemi studenty do domova s pečovatelskou službou, který je známý jako dům U zapadajícího slunce.

Má pouze pár starých obyvatel, ale za to je to opravdu vybraná společnost. Jeden je rasista, další si žmoulá v ruce kapesníčky, o kterých tvrdí, že jsou to šperky a nemůže chybět ani stará dáma, kterou chytá amok pokaždé, když uvidí čokoládový dort. Ale stejně jako mají obyvatelé domova své vrtochy a mouchy, tak i Jenny má své libůstky, ke kterým utíká. Odmítá žít svůj vlastní život, jednodušší je pro ni stylizovat se do postav filmových hrdinů a snaží se tak žít ten jejich. Jak najít společnou řeč, když je od sebe dělí propast několika desítek let i rozdílnost názorů? Jejich společné soužití je otevřenou válkou, ale postupem času zjišťují, že si můžou navzájem přeci jenom něco předat. Vše odstartuje první filmová noc, kterou Jenny uspořádá, ale zároveň s ní se odstartuje i minulost všech účastníků, která stále prorůstá do současnosti…

»»»»»»»»»»»»»»»»

Něžná, dojemná kniha Filmový klub osamělých srdcí vás vezme na návštěvu mezi staré, osamělé lidi, kteří bývají občas zmatení, ale také mají otevřené srdce a spoustu životních zkušeností. Každý obyvatel tohoto domova má svůj životní příběh a život se s nimi leckdy nemazlil.

Pan Robinson založí paže na hrudi. „Už toho nechte, zlato. Všechny nás sem odložili. A nikdy nás nikdo nepřijede navštívit. Odvezli nás na konec světa a zahodili. Vás, mně, támhletoho zatracenýho Ibizu Joea, úplně všechny. Nikdo nás nechce. Všichni jsme zůstali sami. Čím dřív si to přiznáte, tím dřív se můžeme všichni věnovat tomu, co je nevyhnutelné.“

„Ale čemu, Robo?“ zeptá se Joe. „Co je nevyhnutelné?“

Pan Robinson pokrčí rameny. „Pomalé čekání na osamělou smrt. Co jiného nám zbývá?“

Ale nenechte se zmást, že se bude jednat pouze o neradostné čtení. Autor do příběhu zakomponoval i trochu toho nenásilného humoru, který odlehčuje dojemné vyprávění a nebudete ochuzeni ani o romantickou linku. Navíc vás čeká i amatérské, detektivní pátrání a překvapivé rozuzlení.

Každá z kapitol je pojmenována po filmu, které byly natočeny na přelomu 50. a 60. let a pokud si dáte tu práci, opravdu je na „netu“ objevíte. Začátek knihy vás seznámí s Jenny, která se ve svém životě stále hledá a útěchu nachází ve své jediné lásce – filmu. Musím říct, že ačkoli to byla vcelku sympatická osoba, její ustavičné „převtělování“ do cizích postav mě v polovině knihy už začínalo iritovat. Jestli staří obyvatelé domova byli zmatení, tak je to úplné nic proti Jenny. Co mě nejvíce bavilo z celé knihy, byli právě tito lehce „bláznivý“ usedlíci žijící v domově. Na začátku vyprávění je poznáte jako naprosto nemožný důchodce, abyste po postupném odkrývání jejich příběhů a duše poznali, o jak jedinečné lidi se jedná.

Autor knihy David M. Barnett celý příběh pojal jako něžné, dojemné vyprávění, které nepostrádá empatii a cit. Naleznete v něm spoustu zajímavých myšlenek a životních mouder, které se vás jistě dotknou. Navíc celé finále pojal s velkou grácií a připravil si pro své čtenáře překvapivý závěr.

Pokud máte rádi příběhy, které si jen tak plynou, žijí si svým vlastním životem, a přesto ve vás zanechají příjemný pocit, pak kniha Filmový klub osamělých srdcí je určena pro vás.

Hodnocení: 82 %

 

Děkuji nakladatelství Beta – Dobrovský za návštěvu kouzelného domu U zapadajícího slunce a samozřejmě také za recenzní výtisk knihy Filmový klub osamělých srdcí.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *