Jatka č. 5

 První kapitolu knihy tvoří autorova předmluva, kde vysvětluje, jak a proč začal psát tento román „Jatka č. 5“.  Svým čtenářům se předem omlouvá za to, že kniha je „tak krátká a zmatená a rozvrzaná“, protože „o masakru se nic inteligentního říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtvi, že už nikdy nic neřeknou, že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je“.

 

                                                                        Obr. zdroj: www.reflex.cz

Autor: Kurt Vonnegut

Název: Jatka č. 5

Nakladatelství: Alpress

Rok vydání: 2002, edice Klokan

Počet stran: 214

Kurt Vonnegut hned v první větě knihy říká: „Všechno, o čem tu bude řeč, se víceméně stalo“, dokonce se později v ději objeví postava, skrze kterou knižní vypravěč románu konstatuje: „Byl jsem to já. Já to byl. Já, autor téhle knížky“.  Kostru knihy tvoří bombardování Drážďan spojeneckými vzdušnými silami ke sklonku 2. světové války – únor 1945, během kterého podle odhadů z r. 2010 zemřelo mezi 18 – 25 tisíci civilistů: převážně žen, dětí a starců. Kurt Vonnegut toto peklo přežil jen díky nesmírnému štěstí – byl v té době americkým válečným zajatcem drženým v budově bývalých drážďanských jatek č. 5. Odtud tedy pochází název Vonnegutovy knihy: Jatka č. 5.

 

Foto zdroj: Břetislav Olšer, blog

 

Pečlivě naplánované a nepředstavitelně drahé drážďanské zvěrstvo bylo tak bezvýznamné, že jen jeden člověk na celé planetě z něj měl prospěch. Ten člověk jsem já.

Napsal jsem tuhle knihu, která mi vydělala spousty peněz a přinesla reputaci, tak to je. Tak či onak, za každého mrtvého jsem dostal dva nebo tři dolary. Tak to chodí.

                                                                                     Kurt Vonnegut v předmluvě knihy Jatka č. 5, vydání z r. 1976.

 

Související obrázek

Obr. zdroj: info.cz

 

Hlavní hrdina románu je americký vojín, který se jmenuje Billy Pilgrim ( česky “ Poutník “ ). Je to cestoval v čase, který prožívá všechny okamžiky života najednou: 2. světovou válku, okamžiky v dětství, svůj život před svatbou, manželství, únos na planetu Trafalmador i válku ve Vietnamu, do které narukoval jeho syn. V knize se tudíž prolíná několik dějových linií: např. v jedné rovině se odehrává příběh, kde Billy Pilgrim, právě dorazí na frontu a připojí se ke svému pluku, který je následně rozmetán Němci. Billy však přežije a ukryje se v lese, kde je však později zajat Němci a odvlečen jako válečný zajatec na jatka do Drážďan. Tam pouze šťastnou náhodou přečká vybombardování města. V jiné časové lince je Billy unesen mimozemšťany a díky tomu přesně ví, jak a kdy zemře. Se svým osudem je zcela smířen i díky filozofickému náhledu na smrt, který poznal právě na oné planetě Trafalmador.

Všechny recenze, které jsem na tuto knihu četla byly opěvující a do nebevynášející…., ke své hrůze jsem zjistila, že jsem zřejmě zabedněný hňup odkojený konzumem, který je hluchý a slepý ke všem hlubokým existenciálním myšlenkám, které kniha bezesporu obsahuje. Knížka se mi líbila, ale rozhodně bude muset uplynout delší doba, než-li po ní opět sáhnu. Tedy sáhnu-li kdy po ní znovu… Autor má skvělý, inteligentní humor, který mi „sedl“. Co mi nesedlo, byly skoky v čase, které mě rušily, ale chápu, že přesně toto bylo autorovým záměrem a k jeho stylu to patří…  A taky se mi neskutečně zalíbila Vonnegutova kultovní věta :“ Tak to chodí „, která se objevuje většinou tam, kde se odkazuje na smrt či osud. V knize se vyskytuje celkem 106 x.

Nakonec si dovolím jeden výňatek z anotace knihy:

Knihy Kurta Vonneguta jsou žánrově bezbřehé až neukázněné, svébytná vypravěčská rozpustilost jim ovšem neubírá nic na jejich smrtelně vážném poselství.

 …Tak to chodí.

Moje hodnocení (jako ve škole): 1-

V procentech: 89%

 

Příspěvek vytvořen 70

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek