Hru na lásku musí hrát nejméně dva 😉 a pokud ona i on milují fotbal je jasné, že soutěživost tady bude nabíledni. Román JEN KDYŽ JSME TO MY je příjemnou oddechovkou, která vás bude bavit vtipnými dialogy, vášnivou romantikou, ale otevře i závažná témata.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatrosmedia za účelem recenze.
Název: Jen když jsme to my
Autor: Chloe Liese
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Fragment
Rok vydání: 2025
Počet stran: 344
Willa je hvězda univerzitního fotbalového týmu – divoká, cílevědomá, tvrdohlavá. A Ryder Bergman? Urostlý mlčenlivý týpek, který odmítá brát její existenci na vědomí. Což by nevadilo, kdyby zoufale nepotřebovala poznámky, jež profesor bůhvíproč půjčil jen jemu. Když je okolnosti donutí spolupracovat na závěrečném projektu, Willa a Ryder rozehrají hru plnou naschválů, přičemž oba jsou odhodlaní stát se vítězem. Jenže ve hře, do které se připletou city, je hranice mezi vítězstvím a prohrou nečekaně tenká.
∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞
Román Jen když jsme to my je prvním dílem ze série Bergman Brothers a jelikož je v rodině Bergmanových dostatek pohledných mužských, máme se na co těšit. První zástupce této rodiny je rozhodně velmi přitažlivý a jeho cesta za láskou je lemována jednou drsnou fotbalistkou, která si nebere servítky, a osobními dramaty, které dokáží zahýbat jejich životy. Je to čtivé, je to vzrušující a na slzy dojetí také dojde.
Příběh je vyprávěn ich-formou ze dvou úhlů pohledů ústředních protagonistů. Willa hraje a žije fotbalem, takže není divu, že v učení trochu zaostává. Navíc to vypadá, že i učitel proti ní něco má, jinak by ji nedal do dvojice s klukem, který ji naprosto ignoruje. Ryder zase vůbec netuší, proč se na něj tahle holka pořád mračí. Spolupráce na školním projektu možná vnese světlo do jejich napětím prostoupeného vztahu a možná jim převrátí život vzhůru nohama.
Zatraceně. Ten mizera celý včerejší večer poslouchal můj slovní průjem a jak z toho semináře vyšiluju, ačkoli navenek si hrál na rytíře na bílém koni. Pěkně mě nakrmil, přisunul mi židli, nechal mě vyspat se v jeho posteli a zachovat si důstojnost.
A přitom to bal jenom přetvářka. Žaludek se mi sevře vzteky. Cítím se tak trapně, až jsme celá rudá. Ten kretén. Ten urostlý, plavovlasý, pošklebující se kretén ve flanelce. Debilní dřevorubecký šmejd.
„Tohle je válka, Bergmane. Válka.“
Autorka píše čtivým a nenáročným způsobem, v kterém vyniká její dějová zápletka. Ta nepřichází s ničím převratným, což se dá u romantické oddechovky očekávat, ale čte se velmi dobře a chemie mezi hlavními hrdiny funguje skvěle. Škoda jen, že autorka svůj příběh vyplnila nepodstatnými částmi a „výplňovou vatou“, čímž vyprávění chvílemi ztrácelo dynamiku a švih. Do popředí vsunula prvky, na které čtenáři dobře slyší, takže nejen, že hrdinku poslala na fotbalový trávník, ale také svým hrdinům nadělila závažné problémy, které jim ovlivňují život. 
Celý příběh to sice ozvláštnilo, ale na můj vkus jich bylo docela dost a možná mi i přišlo, že se autorka snaží trochu vymámit ze čtenářů dojetí za každou cenu. I bez této viditelné snahy by se jí to určitě podařilo.
Osvěžujícím prvkem jsou dialogy plné kousavého humoru, který se proplétá mezi hlavními hrdiny i rodinou. Dokázaly mě udržet v ději i čtecí pohotovosti a vyhlížela jsem je jako hladový vlčák. Od jemného pošťuchování až po drsný sarkastický humor vás tohle špičkování velmi baví a rozhodně zvedá knihu z průměrnosti.
Román Jen když jsme to my se mi četl dobře, ale já osobně bych ho trochu pokrátila a zbavila se nepodstatných nebo dokola se opakujících informací. Každopádně romantická linka funguje skvěle, humor ještě lépe, a pokud máte náladu na nenáročnou oddechovku, která dokáže pobavit i dojmout, směle do čtení.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
