Pojďte na návštěvu do pařížské čtvrti Montparnasse, kde se tentokrát až tolik neprohání malíři se svými štětci, nýbrž se tady hrají šachy. Uprchlíci z východního bloku si zde založili svůj KLUB NENAPRAVITELNÝCH OPTIMISTŮ a vyprávějí těžko uvěřitelné příběhy ze svého života. Obsáhlý román s velmi silnou a poutavou dějovou osou si vás podmaní.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Argo za účelem recenze.
Název: Klub nenapravitelných optimistů
Autor: Jean-Michel Guenassia
Překlad: Helena Beguivinová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2012
Počet stran: 576
Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.
√ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √ √
Román Klub nenapravitelných optimistů je rozsáhlou ságou, která vás vezme na návštěvu do Paříže mezi svébytné uprchlíky, jejichž zážitky z domoviny na východě jsou pestrou, zábavnou i smutnou podívanou. Jejich osudy jsou protkány politikou, rodinnými pouty i nespravedlností, ale stále si uchovávají svoji lidskost, tvář i nezdolný optimismus.
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu hlavní postavy Michela, který dospívá v bouřlivých letech 1959 – 1964 v Paříži a seznamuje se s východoevropskými uprchlíky a jejich Klubem nenapravitelných optimistů, kde hrají šachy a snaží se skrýt svoji pohnutou minulost. Michel všechny tyto podivíny poznává a k některým z nich si utvoří i citové pouto. Kromě této šachové sebranky se potýká ještě se svojí rodinnou situací, v které se jeho bratr stává vojákem v Alžírsku, rodiče mají mezi sebou rozpory a první jeho zamilování přináší povznesení i bolest.
„Nesmíš to vzdávat,“ tvrdil. „Nebude to první ženská, která změní názor.“
„Nerad ti odporuju,“ přerušil ho Igor. „Je zbytečné si dělat iluze. Když o něco jde, ženské názory nemění.“
„To není pravda!“ vykřikl Leonid.
Pustili se do nekonečné a vzrušující debaty. Ani si to neuvědomili, a už mluvili rusky. Igor si toho všiml jako první a vrátil se k francouzštině.
„Nedokážeme se shodnout. Nevíme, jestli je lepší čekat a doufat, nebo se s tím smířit a vzdát to.“
„Zítra to bude lepší. Je mi líto, Igore Emiljeviči, že vidíš věci tak černé. Já jsem optimista.“
„Já jsem taky optimista,“ namítl Igor. „To nejhorší máme teprve před sebou. Radujme se z toho, co máme teď.“
Neuvěřitelně mnoho vrstev nám autor nabízí ve svém obsáhlém románu a všechny se navzájem něžně doplňují a s citlivostí propojují. Rozmachuje se do široka a zve do svého příběhu všechny, kteří se jen mihnou kolem ústředního hrdiny. Nabaluje další a další odnože vyprávění, ale přitom zůstává svým pohledem stále na ústředním bodu dějové osy. Kolem ní obtáčí události i lidi, kteří jsou pestrou paletou podivnosti i lidskosti a vypráví jejich příběhy plné bolesti, ztracených iluzí, nespravedlnosti i světlé naděje. Díky specifickému autorovu humoru se z knihy nestává dojaté dítko naplněné křivdou, nýbrž svěží, obohacující a vysoce návykové čtení, a pokud máte rádi humor Jonase Jonassona či trefně vtipné bonmoty Fredrika Backmana tady se vám bude taky velmi líbit.
Román má auru rodinné pospolitosti, do které přizve i vás čtenáře a kde se dějí obdobné věci, jako u vás doma. Občas se poškorpíte, občas si pomůžete a občas přestanete úplně komunikovat. Pořád ale moc dobře víte, kam se podít, když vám teče do bot. Tihle imigranti se vám dostanou pod kůži a vy hltáte jejich životní osudy s napětím i zvědavostí. Jejich útěk za lepším životem je pouhým přáním. Věřili, že v nové zemi si konečně splní své sny a touhy a netušili, že i tady budou zažívat příkoří a obavy z dalšího osudu. V Paříži jsou pouhými cizáky, někdo je hází do společného pytle s komunisty a v jiném pytli se stávají proradnými fašisty. Uprchlíci zkrátka nikdy neměli na růžích ustláno a tak se ruský vystudovaný lékař živí jako řidič taxy, úspěšný maďarský herec dělá nočního vrátného atd. Sice své sny ztratily, ale čeho se nikdy nemíní vzdát je optimismus. Tito odříznutí a komunismem semletí lidé mají svá tajemství. Tajemství minulých životů kdesi za oponou a postava Michela se tak stává pojítkem všech těchto osudů a odkrývání jejich minulosti sebou nese bolest, utrpení i následné vyhnanství.
Barvité vyprávění, které na vás čeká v románu Klub nenapravitelných optimistů, se mi velmi líbilo a určitě si dám ještě pokračování Zaslíbené země. Pokud máte rádi rozsáhlé ságy, které vypráví sám život a jejichž děj ve vás dokáže vyvolat silnou odezvu včetně pestré škály emocí, tady rozhodně nesáhnete vedle. Pro mě naprosto úchvatná kniha, která mi sice dala zabrat počtem svých stran, abych na konci bláznivě zkonstatovala – chci ještě. Některé romány ve vás zůstanou zřejmě navždy…❤
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Argo.
