Pernštejnské ženy

V tomto případě Nakladatelství Lidové noviny vsadilo na téma, které v české literatuře v podstatě nemá obdoby. Samozřejmě máme české autory, kteří se věnovali ženám z Pernštejnu či ženám v české renesanci, ale žádná kniha se v takovémto rozsahu nezabývá osudy a politickým vlivem středověkých šlechtičen z jediné rodové linie, jenž si získaly slávu díky svým obdivuhodným diplomatickým dovednostem a úctyhodnému vlivu postupně vybudovaným na habsburském císařském dvoře.

Název: Pernštejnské ženy

Podtitul: Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie

Autor: Pavel Marek

Nakladatelství: NLN

Počet stran: 500

Rok vydání: 2018

Z knihy se dozvíme fakta, jež se v žádné učebnici, potažmo v žádné jiné knize, nedočteme totiž, že Pernštejnové od doby Vratislava z Pernštejna vděčí mocenskému i ekonomickému vzestupu rodu zejména díky schopnostem a konexím svých žen.

Kniha mě zaujala na první pohled: na obálce je výřez z portrétu Marie Manrique de Lara od malíře Alonza Sancháze Coella. Je tištěna na křídovém papíře a text prokládaný portréty šlechticů. Nechybí graficky znázorněné rodokmeny ani fotografie památek spojených s Pernštejským rodem.

Autor knížku rozdělil na tři části:

V první části se autor věnuje zejména Marii Manrique de Lara (matka oné známé Polyxeny, po svatbě psané „z Lobkowicz“). Autor nezvolil Marii Manrique náhodou, protože právě ona byla tou první „průkopnicí“, co vstoupila do služby u císařského dvora.

Druhá část je věnovaná Mariiným dcerám ( Janě, Alžbětě, Františce, Luise, Bibianě a jejich všeobecně známější sestře Polyxeně ). Ty se narozdíl od své matky pohybovaly v prostředí dvora již od raného věku.

Třetí část začíná úmrtím Marie Manrique a vysvětluje, jak se v přemýšlení a chování Mariiných dcer nadále projevoval její odkaz.

“ PERNŠTEJNSKÉ ŽENY „ se mi velmi líbily, ale rozhodně nečekejte, že “ se knížka bude číst sama „. I když autor píše čtivě, kniha je napěchovaná informacemi, daty, jmény a fakty, tudíž se musíte při čtení poněkud soustředit a tak ani nelze čekat, že knihu přečtete „na první dobrou“ jako třeba nějaký zamilovaný román. Přece jen se jedná o vědecko-populární žánr a nikoli o červenou knihovnu. (Takže do vany si ji neberte, určitě by vám vystydla voda, než ji dočtete… 🙂 ).

Kniha mě zaujala z mnoha důvodů: mj. obdivuji autora Pavla Marka za jeho mravenčí a vytrvalé pátrání v našich i zahraničních archívech, díky kterému mohla tato kniha na svět. Vzhledem k tomu, že převážná většina informací v knize pochází ze soukromé korespondence urozených žen s jejich blízkými, dozvíme se detaily, které se o středověku ve školách běžně neučí.

Dále se mi „Pernštejnské ženy“ líbí proto, že vyvrací mýtus, podle kterého středověké ženy byly jen a výhradně biologickými inkubátory na budoucí dědice a poslušné loutky v rukách svých manželů. Naopak potvrzuje známé rčení, “ že za každým úspěšným mužem stojí silná žena „. Takže pokud máte rádi středověk a nevadí vám u knížek aspoň malinko přemýšlet, PERNŠTEJNSKÉ ŽENY vám vřele doporučuji.

Moje hodnocení (jako ve škole): 1

V procentech: 91 %