Vydejte se zpět v čase společně s románem PLÁŇATA a ochutnejte božský i zkažený nektar vztahů při návštěvě jedné rodiny, jejichž vyprávění vás zavede do období osmdesátých a devadesátých let. Příběh o dozrávání v přelomovém čase vás bude zajímat i fascinovat a pamětníci tehdejší doby se dočkají nostalgické vibrace, která je zcela prostoupí. Moc pěkné!
Název: Pláňata
Autor: Petra Dvořáková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2023
Počet stran: 336
Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému pádu. Pavlína svým dospívajícím srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny svých přání a tužeb. Ty se ovšem netýkají jen tušené svobody a jejích lákadel, ale i vztahů. Zvlášť když dívka postupně začíná vnímat, že její rodina, v níž to „každý s každým myslí tak nějak dobře“, je jako pláň zarostlá křovisky neporozumění, komplexů a někdy i agresí. Chuť urvat si svůj ždibec štěstí je silnější než náročná cesta respektu a empatie. Na svět kolem i uvnitř jako by sedala veliká černá můra. Může vůbec člověk změnit a opustit svůj malý svět a najít ten vysněný, skutečně lepší?
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Pláňata je citlivým a intenzivním návratem do podivného období, kdy jedna noha československého občana stála v komunistických osmdesátých letech a druhá se ocitla v cirkusových devadesátkách. Pro některé čtenáře to bude nostalgický návrat s trpkou příchutí, a pokud jste tuto dobu nezažili, autorka vám ji skvěle přiblíží na příběhu jedné obyčejné rodiny, v které to trochu drhne, trochu kvete, zkrátka dle toho, v jaké fázi se právě nachází rodinná i politická idyla.
Příběh je veden ve třech obrazech vyprávěných ich-formou. Jeho hlavní postavou se stává klasická socialistická rodina a vypravěči dcera Pavlína, matka Alena a táta Jirka. Druhá dcera Jana je součástí jejich vyprávění, v kterém přijdou na přetřes komplikované vztahy ovlivněné tehdejší dobou. Příběh začínající roku 1985 nás v polovině knihy dovede k listopadovému převratu, ale do té doby si tahle rodina zažije všechna martýria spojená s komunistickým režimem a vy tak poznáte uzavřenou dobu dusivé atmosféry. Od revoluce si rodina slibuje velké životní změny, ale rozčarování z devadesátek je opět vrhá do přežívající transu, v kterém se na všechno a na všechny opět jenom nadává a kterému se obě dcery odmítají podřídit.
„Co je to pláně?“ zeptám se a snažím se přijít na to, co se dědečkovi na třešni nepozdává.
„Copak to nevidíš? Vždyť skoro nerodí. Takovej stromek je k ničemu.“
Ve větvích zahlídnu jen pár rudých plodů. Když se pro jednu kuličku natáhnu, zjistím, že je červivá. A ostatní taky.
„A co by se muselo stát, aby tu rostly dobrý třešně?“
Dědeček zastrčí brousek do kapsy a chystá se zase máchnout.
„Muselo by se to pořádně prořezat,“ zasekne do vysoké trávy a ta se poslušně složí k zemi. Lehnu si na stráň a koukám do divokých větví. Představuju si, jak mě někdo prořezává a teče mi všude krev a strašně to bolí. Zdá se mi to tak strašné, že si slibuji, že se nikdy prořezat nenechám. Že raději zůstanu plánětem.
Spisovatelka Petra Dvořáková mě bezpečně provedla časovým oknem a vrátila do mého dětství a dospívání. Nejen, že se mi vybavily všechny ty divné věci spojené s dospíváním a divnou dobou, ale navíc se mi z paměti vylouply i dávno zapomenuté vzpomínky, maličkosti a pocity. Moc jsem si tyto nostalgické návraty užila.❤ Její vyprávění je vedeno jemnou a citlivou rukou, z kterého se vynořuje hořkosladký příběh, jenž má stejnou příchuť jako dětství strávené v osmdesátých letech.
Autorka si bravurně pohrála s dusnou atmosférou tehdejší doby i s psychologickou značkou svých postav. Její sonda do rodiny poznamenané socialismem i rychlou svobodou je skvěle vystihnuta. Lidem prorostlým komunistickým zřízením se otevírá nový svět možností, ale některých frustrací se nikdy nezbavíte. Jak už je u autorky zvykem, opět vás svým příběhem pozve do komplikované rodiny, kterou rozebere a převrátí naruby, aby ukázala všechny stránky rodinného soužití. Jemné střípky radosti se tak střídají se stísňujícím vykoupením a vypáleným cejchem pestrých pozůstatků, které si mladší hrdinky odnáší jako nechtěné věno do života.
Autorce vlastně nemám a ani nedokáži nic vytknout. Čtivý a vyzrálý styl vyprávění je mé duši hodně blízký a i když je její ruka při psaní lehká a jemnými tahy zvýrazňuje své myšlenky, plodí intenzivní zralé plody, při kterých vám chutná šťáva stéká po bradě. Vyváženě pouští psychologické podkresy do svých postav a znepokojení, které dokáží vyvolat, vás fascinuje i znechucuje stejnou měrou. Román Pláňata se mi velmi líbil. Zásluhu na tom jistě má fakt, že jsem tuto dobu zažila ve stejném věku jako hrdinky příběhu a nostalgie, jak jistě víte, je hrozná potvora, která zavírá oči a natírá své vzpomínky růžovou barvou.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Za velmi krásný a nostalgický návrat děkuji nakladatelství Host, na jejichž stránkách si můžete knihu Pláňata pořídit.
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
