I když nikdy nepřestanete milovat toho, koho jste ztratili, můžete najít novou lásku… Dojemný román POSLEDNÍ VZKAZ OD MÉHO MUŽE je napsaný s velkou citlivostí i něhou a prosvítají v něm záblesky romantiky, humoru, bolesti i naděje.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.
Název: Poslední vzkaz od mého muže
Autor: Emma Greyová
Překlad: Petra Andělová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2024
Počet stran: 352
Kate je se silami i rozumem v koncích. Dva roky po smrti manžela Camerona se stále topí ve smutku, zůstává sama na výchovu malého dítěte, pracuje do roztrhání těla – a stejně se vždycky něco zvrtne. Útěchou jí naštěstí zůstává humor, i když je občas trochu hořký. Po zásahu pyrotechnického komanda v jejím domě na poklidném předměstí Canberry následuje další nečekaná událost: bouře tisíciletí, která Kate a jejího šéfa Hugha zastihne během letu přes celou Austrálii a přinutí je neplánově přistát v odlehlém prázdninovém letovisku. Kate zaslepená bolestí a vyčerpaná povinnostmi dlouho přehlíží oboustrannou náklonnost a v Hughovi až do osudové cesty vidí jen skvělého šéfa. Jejich vzájemnému vztahu však stojí v cestě stín minulosti, tajemství, které Camerona a Hugha spojuje. První muž jí před dvěma desítkami let dal křídla. Zbaví ji ten druhý okovů?
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Poslední vzkaz od mého muže je velmi emotivním čtením, které s křehkostí otevírá téma odchodu milovaného člověka a odvahy pustit se do nových začátků. S citlivým přesahem vypráví příběh naplněný bolestí, ztrátou, láskou i nadějí a balí ho do melancholického kabátku, z kterého ale dokáží probleskovat i střípky humoru a romantiky.
Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu hlavní hrdinky Kate, která se po smrti manžela snaží znova najít pevnou půdu pod nohama. Stále se utápí v životní hořkosti i ve vzpomínkách na milovaného muže a nevidí, co má před sebou. Naštěstí má věrnou kamarádku, která ji vždy ochotně pomůže a po boku ji stojí její šéf Hugh. Ten vždycky nejlépe ví, co v daný okamžik říct a jak ji pomoci. Ale i on se utápí ve svých myšlenkách a slibu, který kdysi dal. Dokáží se oba přenést přes bolesti i ztráty a znova najít chuť do života?
Ví to. Jen křehcí a zoufalí jedinci se plně oblečení nechají spláchnout mořskou vlnou a sedí ve sprše v sukni a blůze, které jsou určené pro obchodní jednání.
Pustí moji ruku. Sundá si hodinky.
„Hughu!“
Příliš pozdě. Vleze do sprchy a sedne si vedle mě, opře se o stěnu a nechá na sebe téct vodu. V promáčených kalhotách, v bílé košili, která se mu lepí na tělo stejně jako blůza na mě, z tmavých vlasů mu skapává voda a on se na mě mlčky dívá.
Uzemní mě to. Ještě nikdy nikdo neudělal něco tak neuvěřitelného, tak obětavě laskavého.
Autorka píše rozvláčným stylem a velmi často se noří do pocitů hlavní hrdinky, která jich má až běda a dokáže je velmi intenzivně popsat. Chvíli trvá, než si na tento styl zvyknete, ale jakmile proniknete do podstaty a ryzí pravdy její výpovědi, chytne vás příběh za srdce a už nepustí. Citlivé a velmi křehké vyprávění, při kterém se obáváte, že se rozbije i něco hluboko ve vás, pomalu obtáčí své emotivní končetiny kolem svých postav a nechává je padnout na samé dno, kde ale stále mohou objevit záblesky naděje. Návraty do minulosti jsou neoddělitelným stínem příběhu a tak vlastně nevíte kam dřív zabodnout váš soustředěný pohled a myšlenky, které jsou neustále pod náporem pocitů a emocí.
Skvělé zachycení charakterů a vypodobnění ústředních postav vás ještě více přiblíží k ději a i když se může zdát, že Kate je možná až příliš nešťastná a odevzdaná, popisy jejich pocitů vám ji pomůžou omluvit i pochopit a Hugh… Toho byste chtěly, vážené dámy, po svém boku v každé vteřině vašeho života. Jeho zištně nezištná pomoc i to správné slovo, které má vždy připravené, se stává potěchou pro duši.
Niterné vyprávění podané s velkou dávkou citlivosti se bude líbit čtenářům, kteří vyhledávají hloubkové ponory do poškozené duše a rádi se noří do pestrobarevných pocitů, které oplývají různými výškami svých poloh. Román Poslední vzkaz od mého muže se mi líbil. Občas bylo emocí až příliš a často se opakovaly, ale byly i okamžiky kdy jsem se naprosto bez skrupulí dokázala dojímat nad osudem ztracené duše a nechala se prostoupit ztrátou nad bolestným odcházením milované osoby i možností nových začátků.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Jota.
