Primární důvěra / Prst na spoušti

Spisovatel Martin Goffa mou PRIMÁRNÍ DŮVĚRU do něj vloženou rozhodně nezklamal. Daří se mu to vlastně už od prvního dílu jeho série Miko Syrový, a pokud byste po mně chtěli, abych jmenovala jeho nejslabší díl, nemučte mě – neřeknu.

Název: Primární důvěra / Prst na spoušti

Autor: Martin Goffa

Nakladatelství: Mladá fronta

Počet stran: 216

Rok vydání: 2018

Kriminalista Miko Syrový se opět ocitá uprostřed všeho dění, i když tentokrát je v maléru někdo jiný než on. Jeho parťák Tony Šikl má na zádech obvinění ze znásilnění mladé dívky Alice Satoranské a jeho jediným štěstím je, že má za kámoše právě Mika. A ten jak známo dost špatně snáší křivdy, hlavně na svých blízkých a jelikož se navíc ještě neštítí jít za hranice nejen svých možností, ale i zákona, hledá pomoc pro svého parťáka v podsvětí.

„Chcete po mně hodně,“ řekl.

„Skoro bych řekl, že pro vás je to maličkost,“ namítl jsem. „Ale máte pravdu, Tonymu jde o hodně.“

Těmito neurčitými slovy jsme si odsouhlasili poptávku i cenu. Jakékoli další řeči už byly zbytečné. Podal jsem ruku peklu a teď už musím jen doufat, že až přijde na placení, budu solventní. A rozhodně tím nemám na mysli peníze.

Otázka je, do čeho se to Tony namočil a proč tak zarytě mlčí dokonce i před ním? A proč jenom vzkázal, že mu má věřit a že je to věc primární důvěry? Ačkoli ten, kdo je v problémech až po kolena není Miko, zrovna jemu připadá, jako by na něj někdo mířil s prstem na spoušti…

Primární důvěra je devátým dílem a mohla bych napsat, že nemusíte číst předchozí díly, abyste pochopili osobní i profesní život Miko Syrového, protože autor vás tak trochu uvede do všech souvislostí a vývoje hlavního hrdiny i v tomto díle, ale NENAPÍŠU! Proč se dobrovolně ochudit o skvělé detektivky z pera tohoto českého autora? Proč se dobrovolně ochudit o jeho vtipný, místy i ironický styl psaní plný napětí, vzrušení a zábavy?

Celý příběh začíná ve dvou rovinách. V první sledujete vyšetřování znásilněné Alice a do ruky to nedostane nikdo jiný než chlapíci od gibonů – GIBS (Generální inspekce bezpečnostních sborů) Dan Micka a Jindřich Válek. V druhé rovině se octnete v běžném policejním dnu Tonyho Šikla a Miko Syrového. Běžný den tak záhy skončí propojením obou rovin v naprosto nejnemožnějším scénáři – obviněním a zatčením Tonyho.

Co se panu autorovi opravdu daří, jsou začátky všech jeho knih. Hned od první stránky, skoro bych se nebála říct od prvního slova, vás chytnou a ponoří do děje. Žádné dlouhé „okecávání“, ale okamžitá akce, která dává už dopředu tušit, že se zase bude jednat o parádní jízdu. Píše detektivky z českého prostředí a navíc jeho příběhy zavání světovým nádechem s přesahem našich českých hranic.

Z každé stránky knihy čiší zkušenost a praxe autora u policie (Martin Goffa je pseudonym bývalého detektiva působícího u kriminálky a svou identitu důsledně ukrývá).

(Spisovatel a detektiv Martin Goffa | foto: Michal Sváček, MAFRA)

Tento spisovatel vám nenabídne pohled pod ruce vyšetřovatelů, on vás vrazí rovnou pod nos detektivům a ještě vás nechá strčit si hlavu do nejtajnějšího šuplíku policie. Od jiných autorů detektivek se liší především používáním policejního žargonu ve svých knihách, čtenáři tak přiblíží práci detektivů z úplné blízkosti. Díky němu vím, co jsou svodky, rekognice, giboni…

Primární důvěra na rozdíl od předešlých dílů má trochu méně rozvětvený děj. Vlastně na konci detektivky zjistíte, že se toho v knize zas až tolik neudálo, ale autor vás stejně dokázal pořád držet v určitém napětí celý příběh, abyste si na posledních stránkách připustili, že se mu podařilo vás dokonale obalamutit minimem věcí.

Kniha má otevřený konec a je jasné, že pokračování nás nemine. Doufám, že ten měsíc, který chybí do vydání Primární důvěra / Úhel pohledu nějak přečkám. Takže doporučuji začít pěkně od prvního dílu – Muž s unavenýma očima a prožít každý den naplno s Miko Syrovým a já osobně si budu přát, aby až mě osloví muži zákona, byli alespoň z poloviny tak chlapácký a vtipný jako Miko 🙂 .

Hodnocení: 96 %