Prokletá věž

Jak moc je chytré jít krást do Prokleté věže? No jasně…, jenže když je to jediná naděje, jak se dostat k penězům a zachránit si tak krk, potom nemáte na vybranou. A přesně na takovouhle výpravu se vydá zlodějská parta z nové knihy Michaely Merglové, ovšem ani jeden ze zlodějíčků nečekal takový „mazec“, který si na sebe svým rozhodnutím upekli…

Název: Prokletá věž

Autor: Michaela Merglová

Nakladatelství: Epocha

Rok: 2020

Počet stran: 464

Ulice v přístavišti byly vždy nebezpečné, jenže teď tu začínají mít problémy i někdejší páni temných zákoutí a nočních přepadů. Nový vládce zlodějského podsvětí jde tvrdě po své konkurenci a všem jeho protivníkům začaly krušné časy.

Lovka a její banda musí zmizet, ale k novým začátkům potřebují peníze a tak se rozhodnou pro zatraceně riskantní akci, na kterou ale potřebují dostat z vězení nejlepšího zloděje všech dob. Jenže ten celou partu před lety zradil, a i když jsou to jen oni, kdo stojí mezi ním a šibenicí, najít ztracenou důvěru nebude jednoduché. A to je ještě čeká ta nejtěžší zlodějna všech dob – poklad v prastaré čarodějné věži. Odměna ovšem stojí za to.

Summa summarum

Epocha  vydala novou knihu Michaely Merglové v brožované vazbě s měkkými deskami a povedenou ilustrací. I když má svazek 464 stran, odhaduji, že se s knihou nijak nebudete trápit a „dáte“ ji během pár dní – čte  se moc fajn.

Ze začátku vyprávění jsem sice měla guláš v postavách, kterých se v ději vyskytuje více než dost, ale nakonec „si všechno sedlo“ a já se mohla nechat unášet vírem událostí. Dosti brutálním vírem šíleně krvavých událostí – jak jsem postupně měla zjistit. Kniha rozhodně není určená romantickým duším a útlocitným stvořením. Počítejte s tím, že v případě této knihy nemůžete počítat s tím, že „kamarádi se ze všech průšvihů dostanou a vše bude fajn“. Paní autorka se totiž nebojí dát kterékoli své postavě pěkně „na prdel“ a popravdě mi – v jistém úseku knihy –  z jejich funkčních popisů hrůzy lezly oči děsem až na temeno 🙂 . Můžete se těšit na vyvrhnutá a zohavená těla a gejzíry krve, nicméně – ač si v obdobných jatkách nelibuji – v kontextu celého příběhu mi bezhlavé vraždění přišlo „nutné“, stejně tak pochybné charaktery hlavních hrdinů: podobná individua bych v reálu znát nepotřebovala, ale členové podsvětí určitě nejsou skauti ani věrozvěsti, tudíž jim čtenář „hříchy“ promine a zlodějíčkům / podvodníkům drží palce, aby se jim akce povedla 🙂 .  Naštěstí – asi aby se čtenáři mohli aspoň trochu nadechnout – v knize existuje i romantická linka… Předpokládám, že se při čtení nudit nebudete: akce střídá akci ve staccato rytmu, ve kterém se na konci odehraje i překvapující rozuzlení. Mně se kniha plná magie a krve líbila, bavila mě a ráda po ní sáhnu znovu. Doporučuji milovníkům (pře)temných fantasy.

Hodnocení: 99%

Za knihu plnou překvapení děkuji  nakladatelství Epocha.