Má duše chce víc, jsem REBELKA posedlá…
Rebelka Cecílie ze Svatého Jura – romantika na pozadí skutečných historických událostí.
Název: Rebelka
Autor: Jana Pronská
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 256
Rok vydání: 2018
Když jsem poprvé viděla tuto knihu, jímal mě čirý děs. Na obálce knihy se vyjímalo cosi mezi „hot sexy“ dívkou a Xenou. Znova jsem si přečetla anotaci a hrůzou si začala okusovat spodní ret. Po přečtení jsem zkonstatovala, jak jsem se hluboce mýlila. Bylo to mé první setkání se spisovatelkou Janou Pronskou a už chápu, proč ji na Slovensku přezdívají královna historických románů.
Kniha Rebelka vás zavede do 15. století, kdy v zemi vládl Zikmund Lucemburský. Hlavní hrdinka komtesa Cecílie ze Svatého Jura vyrůstá na hradě Bílý kámen a všechny tzv. ženské činnosti jsou jí na hony vzdáleny. Díky svérázné výchově svého učitele Mihaila a přítele Záviše se z ní stává „divoženka“ ovládající luk a meč a málokterý muž ji porazí. Navíc oplývá ještě krásou a také dostatkem hrdosti a pýchy. A právě tyto vlastnosti ji málem uvrhnou do nechtěného svazku s Vavřincem z Kysaku, kterému jde jen o její věno. Ale jak už to tak v romantickém příběhu bývá, objeví se zachránce v podobě mocného župana Štefana z Rozhanovců, který ji pojme za svou ženu. Svobodná a nezávislá Cecílie svým jednáním způsobí nejednu vrásku na čele Štefana a jejich manželství vypadá spíše jako kolbiště. Zavládne klid zbraní nejen v zemi, ale i v soužití této legendární historické dvojice?
Pobočník vytřeštil oči a začal se smát. Ba ne, řehtal se, až se prohýbal v kříži. Když se konečně zmohl na slovo, pustil se do svého pána.
„Copak ses pomátl? Jsem tvůj přítel, Štefane, víš dobře, že jsem ti oddaný a budu věrně stát po tvém boku, ať půjdeš kamkoli, ale svou ženu si straž sám. Neuhlídala ji pevnost plná vojáků, a ty ode mě žádáš záruky?“ Adam mávl rukou, zakoulel očima a otočil se k odchodu. Byl odhodlaný ke všemu a věrný, ale nebyl blázen. „Jdu splnit rozkaz, tedy jeho první část. Pokud chceš Cecílii zavřít na Idě, musíš to udělat sám.“
„Zapomínáš, kde je tvé místo, Adame!“ vykřikl Štefan ostře a pobouřeně, ale pobočník se pouze škodolibě zachechtal.
„Já přesně vím, kde je moje místo, příteli! To ty by sis měl uvědomit, že sis nevzal za manželku přecitlivělou křehotinku, ale komtesu Cecílii ze Svatého Jura, ženu, která z luku střílí lépe než já…“
Ano je to romantika a ano je to historie. Příběhem se táhne romantická linka lehce okořeněná jemnou erotikou, ale také a to hlavně dostatek záživné historie.
Děj vás přenese do období vlády Zikmunda Lucemburského, braniborského markraběte, krále uherského, českého, římského i lombardského neboli „lišky ryšavé“. V Čechách se rozmáhá hnutí husitů, odboj moravské šlechty a konečně i pětileté příměří s Osmany, které Zikmund uzavřel ve Varaždinu, skončilo a s ním i krátký mír na dolnouherských hranicích. Zikmund chtěl vládnout v celém křesťanském světě, ale nebyl schopen udržet pořádek a mír ani v jedné ze svých zemí. Jeho mocenské ambice několikanásobně převyšovaly reálné možnosti jednoho člověka. Velkou roli v příběhu také hraje jeho vlastní nevěrná a zároveň politicky velmi aktivní manželka Barbora Celjská – královna Uherska, jejíž krev dnes koluje v žilách většiny evropských šlechtických dynastií.
Hned od začátku vás příběh vtáhne do děje a nepoleví až do gradujícího konce. Ten se skutečně opírá o historické reálie a popisuje záchrannou akci, které velí právě Cecílie a jejímž úkolem je osvobodit krále Zikmunda a jejího manžela Štefana z Rozhanovců. Postava Cecílie je věrohodná a mně osobně byla velmi sympatická. Po dlouhé době zase hrdinka, která nefňuká a umí vzít svůj život do svých rukou.
Když se ti život rozbije na marné kousky a ty víš, že už nikdy nic nebude tak, jak jsi znala, můžeš strčit hlavu do písku, vyplakat se a tvářit se, že se nic neděje, a oklamat samu sebe nebo se tomu odvážně postavit čelem a začít znovu…
Jak sama Jana Pronská říká, ráda píše o temném středověku. Příběhy se většinou odehrávají v rozmezí od dvanáctého po šestnácté století, protože právě v tomto období, i navzdory těžkému životu, vznikaly nejhezčí pověsti, nejúchvatnější stavby. A právě tady se vyskytuje prostor pro fantazii autora.
Její tvorba musí být postavená na reálném základě – dává pozor na to, které rody v dané oblasti vládly, jaké události se staly, ale i na to, co by postavy v tomto období reálně konzumovaly i jaký oděv by nosily. V prvé řadě ale píše milostný příběh, ne historický román jako takový. Román mi hodně připomínal tvorbu české autorky Oldřišky Ciprové, která také vychází z reálného podkladu a díky romantice v příběhu dokáže přitáhnout spoustu čtenářů k české historii. A za to patří oběma spisovatelkám velký dík.
Hodnocení: 90 %
Recenze primárně zpracována pro portál https://www.chrudimka.cz/. Tímto děkuji za možnost převzetí.
