Svět knih

Rozhovor se spisovatelkou Annou Beatrix Bártovou

Zajímá vás, jak lehké/těžké je napsat a vydat knihu? Možná najdete odpovědi i inspiraci v rozhovoru se spisovatelkou Annou Beatrix Bártovou – autorkou historických románů Gutta z Bubnu, Tajemství hradních zdí či thrilleru Prokletí Schwartzovy vily. Pojďme se podívat na „zoubek“ české spisovatelce, které bude velmi brzo vycházet nová kniha, tentokrát dětská, s názvem Příhody placatého čumáčku.

 

Představ nám svou novou dětskou knihu. Na co se dětští čtenáři mohou těšit?

Knížka se jmenuje Příhody placatého čumáčku a jak napovídá název a doufám, že i obrázek na úvodní straně, bude to o štěňátku německého boxera. Upřesním, že se jedná o mou první dětskou knížku, která vyjde knižně. Napsáno jich mám víc, ale zatím čekají… 🙂 Ale zpět k „placatému čumáčku“. Snažila jsem se, aby knížka byla nejen pro děti, ale aby byla také veselá a plná psí lásky. Aby čtenáři mohli prožívat to, co já se svými chlupatými miláčky prožívám každý den. Proto jsou tam příběhy, které se skutečně staly, ale nejen Baronkovi. Ve skutečnosti jsou to situace a zážitky, které jsem, prožila se všemi mými psy – jak s Lordíkem a Baronkem, tak i s mým vůbec prvním boxerem Doníkem, na kterého nikdy nezapomenu. Ne nadarmo se říká: „Jednou boxer – navždy boxer!“

Psát knihy bylo tvým snem už od dětství nebo jsi k tomu dospěla až časem? A jak vypadaly tvé první spisovatelské pokusy?

Už od dětství. Já jsem milovala knížky už ve školce. Hodně jsem kreslila a obkreslovala přes pauzák (průhledný papír), takže jsem tak opisovala i písmenka. Nejvíc jsem kreslila z knížky Ladův rok a pak z Disneyovské Popelky. Naučila jsem se tak číst a trochu psát ještě dřív, než jsem šla do školy. No, a tak se není čemu divit, že jsem v nějaké druhé – třetí třídě měla přečtenou místní knihovnu a potřebovala jsem si také něco napsat. 🙂 První pokusy byly veselé – psala jsem o tom, jak jsem byla poprvé (a naposledy) na táboře, zapisovala jsem veselé historky z dovolených s babičkou a časem jsem začala vymýšlet i skutečné příběhy. Prvním skutečným literárním činem, který jsem nakonec dotáhla do konce, byla až Gutta z Bubnu, resp. úplně původně román, který letos vyšel pod názvem Tajemství hradních zdí.

Jak probíhají tvé rešerše k nové knize a kolik času ti zabere sepsání knihy, než se objeví na pultech knihkupectví? A s tím souvisí i otázka, jak těžké je v dnešní době najít nakladatele, který má zájem tvou knihu vydat?

V současné době dokončuji volné pokračování historického románu Gutta z Bubnu, který vyjde – pokud se ještě s nakladatelem nedohodnu jinak – pod názvem Žena tří mužů. Jitka z Bubnu a její boj o dědictví. Pracuji na ní zhruba rok. Jak dlouho trvá sepsání knihy, je poněkud diskutabilní. Záleží na tom, jaká kniha to je, zda se musím hodně připravovat, hledat historická fakta atd. Myslím, že ten rok až dva je standard, ale jsou samozřejmě autoři, kteří to zvládnou za dva měsíce. 🙂

Najít nakladatele je poměrně těžké. Musím se přiznat, že je to skutečně o houževnatosti a neústupnosti a také o tom, jak knihu nabídnete. Když jsem nabízela Guttu z Bubnu, neuměla jsem v tom vůbec chodit a zažila mnohá zklamání. S Prokletím Schwartzovy vily už jsem byla více ostřílená, a tak jsem rovnou poslala rukopis s tím, že je to jedinečný román, který čtenáři očekávají. A trefila jsem se. 🙂 Ve chvíli, kdy už máte na svém kontě romány, které mají pozitivní ohlasy u čtenářů, se rukopisy nabízí mnohem lépe. Nakladatelé si projedou Databázi knih, přečtou si hodnocení a komentáře uživatelů… A také hraje velkou roli to, zda očekáváte propagaci jen od nakladatele, nebo jste připraveni se na ní podílet sami.

Zajímalo by mě, zda tvůj rukopis vidí poprvé až nakladatel nebo se o svůj příběh dělíš s někým blízkým?

Většinou ho čte pár blízkých. Třeba you-tuberka Danuška Goliášová je vděčný čtenář, ale moc nekritizuje, což bych potřebovala. Takže pak nabídnu rukopis pár lidem, kterým nevadí elektronický formát a jsou ochotni se stát betačtenáři. U poslední knížky to byl třeba spisovatel Petr Jaroněk.

Z tvého pera vyšlo do světa několik historických románů situovaných na hrad Buben. Máš v plánu zůstat na tomto historickém místu i nadále nebo už ti v myšlenkách běží jiná zajímavá lokace, kam umístíš děj své příští knihy?

Myslím, že Bubnu už bylo dost! 😀 Umístila jsem sem román Gutta z Bubnu a Tajemství hradních zdí, částečně se tu bude odehrávat i nová kniha Žena tří mužů a v nakladatelství Lirego čeká na vydání dobrodružný příběh pro děti, který se sice odehrává na fiktivním hradě Tromelíně, ale ve skutečnosti je to opět Buben. Věřím, že „bubenští“ osadníci to poznají. 🙂 Takže s Bubnem už jsem asi skončila. Pomalu připravuji podklady pro nový román, který se bude pro změnu odehrávat v Českém Krumlově. Chci teď celkově přesunout pozornost do jižních Čech, tak uvidíme, jak se mi to povede. 🙂

Vím, že kromě psaní se zabýváš ještě mnoha jinými aktivitami jako např. copywritingem, fotografováním atd., ale také jsi matkou dvou malých dětí a manželkou. Jak se ti daří skloubit všechny svoje činnosti s rodinou a nacházíš u svých blízkých pochopení pro svou literární tvorbu?

Je to náročné, ale právě to mě na tom nejvíc baví. Zjistila jsem, že v karanténě, kdy jsem měla děti doma, jsem udělala mnohem více práce, než když je dávám do školky. Najednou mám nějak moc času a nechce se mi do ničeho. 😀 Ale jelikož mě psaní živí, tak se musím donutit. Občas je to opravdu řehole… Moji blízcí respektují, že píšu, a jsem za to moc vděčná. Na druhou stranu, pro mě je copywriting práce jako každá jiná, jen mi dává více volnosti a možností starat se o rodinu. Což je super. Kde jinde bych našla zaměstnavatele, který mi dovolí jen 5 hodin čistého času denně. I když občas mi to nestačí a dodělávám pak resty po nocích…

Můžeš doporučit čtenářům knihy, které tě ovlivnily a třeba i inspirovaly k sepsání svého románu?

Pokud mě někdo ovlivnil, tak to byla jednoznačně Barbara Erskinová, jejíž knihy miluji. Myslím, že hlavně na Tajemství hradních zdí je to ovlivnění hodně znát. Jinak se ale inspiruji spíše kolem sebe a v historii. Momentálně se díky svým dětem čím dál více obracím k dětské literatuře, takže mě i napadá plno pohádkových a dobrodružných příběhů. Pokud bych měla zmínit mou inspiraci v tomto směru, musím jmenovat Enid Blytonovou a její Správnou pětku. Milovala jsem ji už od dětství a teď s dětmi její příběhy posloucháme jako audioknihy.

Děkuji za rozhovor, přeji mnoho spokojených čtenářů a na závěr můžeš prozradit na jaké tvé nové knihy se čtenáři můžou těšit v blízké i vzdálené budoucnosti? Prozradíš nám své soukromé knižní plány, které se ti už nyní míhají v hlavě?

Tak já už jsem většinu v rozhovoru nastínila, ale pokusím se to shrnout. 🙂 Momentálně dokončuji historický román Žena tří mužů, který by – doufám – mohl vyjít v příštím roce. 5.6.2020 mi vyjde první dětská knížka, kterou jsem i ilustrovala – Příhody placatého čumáčku. V Liregu čeká na příští rok dobrodružný příběh pro děti – Odvážná čtyřka a poklad Zikmunda Lucemburského a chystám se psát román z Českého Krumlova, ve kterém se bude příběh točit kolem tzv. Upíří hraběnky. A abych se jen nezahltila historií, mám v hlavě pár dětských příběhů, které bych ráda brzy přesunula do počítače. Chtěla bych se dětské literatuře teď věnovat o něco víc, tak uvidíme, jaké budou ohlasy čtenářů. 🙂

Děkuji Sabině alias Anně 😉 za rozhovor a budeme se těšit na její další nové knihy.

Autor: Veronika Es.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *