Sakurové květy a SLADKÁ FAZOLOVÁ PASTA se mohou stát receptem na štěstí nejenom pro postavy tohoto románu, ale možná i pro vás. Moudrost, okouzlující krása Japonska i lehké dojetí na vás čekají v této milé jednohubce.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Knihcentrum.cz za účelem recenze.
Název: Sladká fazolová pasta
Autor: Durian Sukegawa
Překlad: Anna Cima
Nakladatelství: Dobrovský – Kontrast
Rok vydání: 2025
Počet stran: 192
Sentaró selhal. Má záznam v trestním rejstříku, příliš často sahá po alkoholu a jeho sen stát se spisovatelem se dávno rozplynul. Dny tráví v malém podniku, kde prodává dorajaki – japonské lívanečky plněné sladkou fazolovou pastou. Jeho život plyne monotónně, pouze kvetoucí sakury mu připomínají, jak ubíhá čas. Vše se ale změní, když do jeho života vstoupí Tokue, stará žena s pokroucenými prsty a znepokojivou minulostí. Tokue připravuje tu nejlepší sladkou fazolovou pastu, jakou kdy Sentaró ochutnal, a začne jej do tajů svého umění zasvěcovat. Jak jejich přátelství rozkvétá, vynoří se společenské tlaky, kterým nelze čelit, a odhalí se Tokuino temné tajemství, které s sebou přinese zdrcující důsledky.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Sladká fazolová pasta je jemným příběhem o síle přátelství, tíživé minulosti i o hledání odrazového životního můstku. Vyprávění o křehkém poutu mezi třemi ztracenými generacemi má hořkosladkou příchuť a je naplněno životními moudry i prchavými okamžiky souznění. Je to krátké, je to čtivé a velmi příjemné čtení, které vám dokáže vykouzlit zasněný úsměv na tváři i lehké dojetí v srdci.
Příběh je vyprávěn er-formou a sleduje dění kolem hlavní postavy Sentaró. Tenhle pán rozhodně nebude zaměstnancem měsíce v malém krámku s dorajaki. Japonské lívanečky prodává, aby splatil majitelce dluh, kdysi seděl ve vězení a život mu teď ubíhá mezi prsty. A tak kouká, jak kvete a opadává sakura před krámkem a nic nového už neplánuje. A do této odevzdanosti mu najednou vpadne starší dáma Tokue, která chce zaměstnat jako brigádnice a která mimochodem vaří tu nejlepší sladkou fazolovou pastu pod sluncem a přitom jen tak ledabyle trousí životní moudra. A jak by také ne, když má za sebou dramatickou minulost a stále v sobě ukrývá tajemství… Tihle dva mezi sebou najdou jemné pouto přátelství, které přeskočí i na jejich mladou zákaznici Wakanu, která si také prochází nelehkým obdobím.
„Dívám se fazolkám do tváře a přijímám jejich řeč. Představuji si například deštivé a slunečné dny, které fazolky zažily. Poslouchám, jak cestovaly nebo jak přežily vítr.
Věřím, že vše na tomto světě má svou řeč. Věřím, že dokážeme naslouchat úplně všemu – kolemjdoucí zákazníci jsou samozřejmostí, ale i všemu neživému, dokonce slunečním paprskům a větru. Pro vás jsem možná byla jen otravná babka, a mě teď mrzí, že jsem Vám nedokázala sdělit to opravdu zásadní.“
Autor píše lehkou rukou, která se soustředí na samotný příběh a přidružené poselství. Od prvních stránek vás přivítá okouzlující atmosféra japonského prostředí a klidné vyprávění, které ze sebe odlupuje slupku po slupce, aby vám umožnilo dostat se do hloubky dějové osy. Cesta je to vskutku zajímavá a lemovaná nepatrnými snítkami moudrosti, pozitivitou, osobními dramaty i vnitřním klidem, který má tu moc vtáhnout do sebe i své čtenáře.
Komorní příběh o pár postavách dává vyniknout ději, který cílí na jemné doteky emocí. Překvapivé pouto přátelství i znovuobjevená životní síla dokáže zasévat semínka štěstí i do vás stejně jako poklidný odér vyprávění, v kterém se míchá vůně sakur a sladkých lívanečků. Stejně pohodové i poklidné rozpoložení se při čtení přenese i na vás. Nenecháte si tento rozjímavý pocit vzít ani dojemnou výpovědí staré dámy Tokue, jejíž život byl spjat s odloučenými ústavy, kam japonská vláda uklízela nemocné.
Román Sladká fazolová pasta se mi moc líbil. Bylo to lehounké pohlazení odvyprávěné v tichosti, přesto s terapeutickým účinkem. Já osobně bych klidně snesla propracovanější a hlubší vhled, ale i tak jsem byla spokojená. Příběh o osamění, jemném poutu přátelství i objevování nové životní cesty se vám svým klidným způsobem umí dostat pod kůži a zanechat tam své stopy. Není to nijak složité vyprávění, spíše se jedná o jednoduchý příběh, který ale dokáže mít životodárný vliv, nabídnout svým čtenářům mnoho popudů k zamyšlení a jeho laskavý formát dokáže okouzlit nejednoho vnímavého čtenáře.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
