Ve stínu magie

Podzim je čas, kdy se stírají hranice mezi světy lidí a duchů, živých a mrtvých. Otvírají se brány z našeho viditelného světa do světů nehmotných … – poškádlete svou fantazii a nechte se autory Ve stínu magie přesvědčit, že možné je úplně – ale úplně – všechno 😉 …

Název: Ve stínu magie

Podtitul: antalogie české fantastiky

Autor: kolektiv autorů

Počet stran: 632

Nakladatelství: Epocha

Rok vydání: 2019

Pod linií tekoucí lávy stojí ďábel. Prsty si prohrabává kudrliny jako v nějaké reklamě na šampón a kondicionér v jednom. Kapky lávy se v zářivých sprškách odrážejí od jeho těla a proudem stékají z penisu. Ďábel si založí ruce v bok. Stojí tam a dívá se na mě: „Kámo, musíme si promluvit.“ Obchází svíjející se klubka těl a dojde až ke mně. S novým zájmem zkoumá můj obličej.

„Co se to tu kurva děje?“

On se ptá mě? To myslí vážně?

„Nemám ponětí“, pokrčím rameny.

(Roman Bureš, Vítejte v pekle, str. 92)

Nakladatelství Epocha vydala obsáhlý sborník povídek, které mají jeden společný jmenovatel M-A-G-I-I.

V knize najdete 18 samostatných příběhů od 18 autorů: někteří jsou „profláklí“ a jejich jméno je již samo o sobě dostatečným prodejním artiklem knihy, jiní jsou zatím novici české literární tvorby. Kniha je pořádně „tlustá“, vázaná s pevnými deskami a nádherným přebalem.

Na obsahu knihy se podíleli tito autoři, vedle jména uvádím název jejich povídky:

• Theo Addair – Mrně
• Roman Bureš – Vítejte v pekle
• Oskar Fuchs – Zrzečka a nekromantka
• František Kotleta – Sitarane
• Jan Kotouč – Obléhání
• Vilém Koubek – Ranní spoj
• Míla Linc – Stín čaroděje
• Lucie Lukačovičová – Muzeum zrůd
• Petra Lukačovičová – Kdo zabil Daniela Wilsona?
• Michaela Merglová – Nájemné meče
• Petra Neomillnerová – Torgeho jaro / Jarní panic
• Julie Nováková – Případ pro cech čmuchalů
• Mark E. Pocha – Les mají oči
• Kristýna Sněgoňová – Stáčení nevinnosti
• Petr Stančík – Infernographia perpetua
• Zuzana Strachotová – Gienah
• David Šenk – Nejdelší sbohem
• Dalibor Vácha – Bez konce

„Když dva dělají totéž, není to totéž.“ A co teprve, když je těch lidí osmnáct a mají „dělat totéž“! Zákonitě se zrodí osmnáct originálů 🙂 . Některé povídky z této antalogie jsou magické a „kouzelné“ souběžně takovým způsobem, že by je mohly číst i děti školou povinné aniž by rodiče byli (příliš) pobouřeni. Jiné by naopak mohly být předlohou k příručce „Sexuální magie pro pornohvězdy a pokročilé magiky“. Takže pokud máte rádi magii v jakémkoli skupenství a gramáži, přijdete si Ve stínu magie na své. V knize mimo samotných povídek najdete předmluvu Martina Fajkuse a medailonky jednotlivých spisovatelů.

Níže v textu se podívám na povídku, které se mně nejvíce líbila:

V úvodu jsem použila citát z povídky Romana Bureše s názvem Vítejte v pekle a žádná náhoda to nebyla. Je to Burešovo peklo, co na mě udělalo pekelný dojem a asi nejvíce se mi vrylo do mozku. Na chvíli mě dokonce vrátilo do dětských let, kdy jsem se skutečně bytostně bála Čerta a Mikuláše. Až mě udivilo, jak si lidská mysl umí živě „vzpomenout“ na emoci. Vítejte v pekle je o zcela jiném teploučkém místě, než kam se dostane třeba Petr Máchal ve filmové pohádce „S čerty nejsou žerty“…

Hlavní postava Romana Bureše, Adam, skončí v pekle, kde ďábel „vypadá jako Marlon Brando v době, kdy teprve začínal tloustnout. Zápěstí a krk mu zdobí spletené kožené řemínky a svazky korálků, na nohách má fialové krosky. Vypadá v podstatě lidsky…nebýt však těch rohů. Vyrůstají mu z bujných černých kudrlin a stáčejí se kolem spánků jako muflonovi. A také krysího ocasu. Je snad dva metry dlouhý, holý, zakončený kostěným bodcem….. v tom se s jeho pyjem začne dít zvláštní věc. Velikostí i pohyby připomíná anakondu. Nejedná se o klasickou erekci, jeho penis spíše ožívá. Obrovitá rudá hlava vylézá z předkožky jako hlava vetřelce…a natahuje se k dívčině klínu jakoby větřila …. (str. 75, 76) „. Adam je veterán z Afgánistánu, kterému nedávno zemřela žena na rakovinu a poslední jeho vzpomínka je na cestu domů z noční směny…. a pak se probere uprostřed pekla s bývalými nacisty, pedofilním biskupem, feťáky, vrahy a Ďáblem.

Roman Bureš dává svému hrdinovi co proto. Prochází peklem spolu s hříšníky a vlastně neví proč, jasně, nějaké drobné hříchy (jako máme všichni) by tu byly, ale je to „dostatečný důvod“ pro věčné zatracení? Adam je v povídce vykreslený jako sympaťák, který je doslova i uprostřed pekla schopný soucitu a v mezích svých možností nabízí pomoc Andree – fetce, která nechala hlady zemřít svou malou holčičku a pak skočila z okna (to se o ní ovšem dozví až později…). Pan spisovatel píše svižně a napínavě, takže vás nenásilně postrkuje „ke čtení na jeden nádech až do konce povídky“. V jeho stylu nenajdete žádné chození okolo, pokud si má Ďábel zasouložit, tak pěkně uprostřed davu přítomných, žádné „vedle a potmě“, takže si čtenář užije ďábelské vyvrcholení a následně (třeba) soucítí se znásilněnou hříšnicí…

Roman Bureš vymyslel originální cestu „pravých muk pekelných“, kterou propadlí duší musí projít, aby se nakonec dostali před Soudce – Satana, jo – je to násilné, krvavé a super děsivé. Až samotný Satan rozhodne, zda cesta před jeho trůn pro hříšníky byla dostatečným trestem sama o sobě, nebo zda budou dál mučeni. Takže někdo „odchází zpět na svět“ v jiné inkarnaci, jiný zde nějaký čas pobude. Třeba ve společnosti Stalina. Aby to měli zatracenci ještě těžší a mohli trpět znovu a znovu, jejich „masitá“ těla se jim v příběhu rychle hojí. V povídce dojde na kanibalismus, ale i sex s něžnostmi. A jak se s novým příchozím do pekla, na kterého neplatí pekelná láva ani plameny, vypořádá sám Satan, šéf, kterého se bojí i drsňák Ďábel ve fialových kroskách? A může se někdy peklo zmýlit? Mně se příběh Vítejte v pekle líbil, dává naději, že i v těch nejděsivějších chvílích může přijít zázrak a že se člověk třeba opravdu jednou dočká spravedlnosti. Čtěte … a konejte dobro, vy jedny nádoby hříchu 🙂 !!!

Hodnocení povídky: 100%

Hodnocení celého souboru povídek: 97%