Recenze

Planeta idiotů

Myslíte si, že budoucnost má lidstvo 🌍︎ pouze v případě, že se každý jednotlivec začne chovat ekologicky zodpovědně a bude rozdávat lásku 🥰, harmonii a pohodu? Zní vám sympaticky myšlenka o návratu k přírodě? Inu, vězte, že to, co může zdát jako spása, může být geniálně maskovaná zkáza. Nechte se Romanem Burešem provést děsivou kronikou apokalypsy ✝ a modlete se (ideálně k Matce), abyste se jí nedožili 😉.

Název: Planeta idiotů

Autor: Roman Bureš

Nakladatelství: Epocha

Rok: 2021

Počet stran: 328

Oficiální anotace

Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc.

Miliony.

A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa.

Summa summarum

Planeta idiotů  je první kniha od Romana Bureše, kterou jsem od něho četla a musím říct, že jsem v něm pro sebe objevila svého nového „oblíbence“ 😍. Možná vás k přečtení apokalyptické vize přiměje ilustrace na deskách výtisku – dostatečně šíleně vypadající „idioti“, kteří se sice smějí od ucha k uchu, ale vypadají zákeřně 😱. Ovšem, zcela jistě se pro knihu rozhodnete v momentě, kdy si přečtete její první věty: „… Když nastal konec světa, nebyla to žádná hollywoodská kosmická župa, žádný asteroid nebo supervulkán – apokalypsa přišla se širokým úsměvem na tváři, byla nenápadná, plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdo už nikdy neurčí, kdy a kde to přesně začalo. Možná už v době, kdy se idioti přestali stydět, že jsou idioti. … „. Z tvorby Romana Bureše jsem doposud znala pouze povídku z antalogie Ve stínu magie s názvem Vítejte v pekle, která se mi líbila. Tajně jsem doufala, že kniha se mi bude líbit stejně, ovšem přišlo příjemné překvapení: povídkový román mě absolutně nadchl, přečetla jsem ho během dvou hodin a další dny o něm přemýšlela – a tak by to zřejmě u dobré knihy mělo být 😉… Příběh autor vypráví retrospektivně v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny. I když se téma „konce světa“ řadí mezi „klasiku“, Roman Bureš mě svou vizí překvapil – od začátku tušíte, že přijde něco „strašného“, ale vyústění děje vás určitě „dostane“. Kniha se čte „najednou“. Tím myslím, pokud soudím podle sebe, že ji neodložíte, dokud nedočtete Doslov. Pokud neznáte styl Romana Bureše, můžete se těšit na vyprávění, které má spád a příjemné tempo si drží od začátku do konce. Text je prošpikovaný vtipnými hláškami a narážkami, sexem i nechutnostmi a la „tlející mrtvoly“. Hlavní kouzlo ovšem vidím v originalitě – pan spisovatel provařené téma o zániku lidstva vzal a upekl z něj příběh, co milovník science-fiction zblajzne jako malinu. A bude litovat, že „nášup“ nebude.

Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤

Za další knihu typu „tuhle-nedám“ děkuji ❤ nakladatelství Epocha ❤.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *