Veterinářka

Jako dítě jsem i já toužila být VETERINÁŘKA a ačkoli stejnojmenná kniha z nakladatelství Jota je plná humorných příběhů, jsem ráda, že se nakonec mé kroky ubíraly jiným směrem. Je to pěkná řehole a raději si o ní jenom přečtu ;-).

Název: Veterinářka

Autor: Gillian Hicková

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2019

Počet stran: 248

Autorka Gillian Hicková provozuje veterinární praxi v Irsku a své příhody spojené s tímto mnohdy nelehkým povoláním se rozhodla vydat knižně. Na začátku knihy vás uvede ještě jako studentka do tajů studia „veteriny“ a projdete spolu s ní její nervózní praxí, prvním zaměstnáním jako zastupující lékařka a nakonec nejdelší část je věnována její praxi ve Wicklow. Čeká vás nejen ošetřování roztomilých kočiček, pejsků a jiných domácích mazlíčků, ale i kastrace býka, koliky, abscesy plné hnisu a jiné speciality ;-). Gillian má ale naštěstí dostatek smyslu pro humor, aby i ty nejnáročnější případy nakonec zvládla se ctí a dokázala si vybudovat svoje místo v povolání, které je na vesnicích stále zažité jako veskrze mužské řemeslo.

(ilustrace: MVDr. Petr Mičan)

Jak slibuje anotace v knize je to opravdu humorem a energií nabitá sbírka příhod. Ovšem ne vždy všechny případy skončí šťastně a tady jde veškerý humor stranou, ale těch je v knize naštěstí pomálu, takže orosený zrak jsem měla jenom jednou. Jinak vás čeká příjemné čtení překypující ironickým humorem samotné autorky.

Volal mi vrchní stájník z nedalekého hřebčína, kolem nějž jsem často jezdila, ale kde jsem zatím ještě nebyla. „Nebojte se, vím, kde vás najít. Budu u vás za patnáct minut.“ Poprvé se na druhém konci rozhostilo ticho. „Aha, vy jste veterinář?“ zeptal se hlas nejistě?

„Ano, jsem tu na klinice už přes půl roku,“ odpověděla jsem.

„A s koňmi to umíte?“ ozval se opět podezřívavě. Předchozí pocit naléhavosti najednou ustoupil do pozadí. „No, obvykle jich moc nezabiju,“ odpověděla jsem s úsměvem a ignorovala Fergalův pobavený pohled. Další ticho. Osoba na druhém konci pravděpodobně smyslem pro humor nehýřila.

Jedná se opravdu spíše o sbírku příhod, která se ale chvílemi tváří jako román. Jednotlivé příhody mají svou posloupnost a někde se autorce podařilo spojit i pár kapitol za sebou do románové formy. Nemám moc ráda styl „každá kapitola, jiný příběh“, ale jelikož se zde jedná o zábavné čtení, nijak mně to nevadilo a vlastně jsem si to ani moc neuvědomovala, protože kniha je napsána opravdu čtivě.

Co mě trochu na knize mrzelo je absence „Irska“. Ačkoli je v anotaci vypíchnuto, že se jedná o příhody veterinářky z Irska, v knize to není až tak poznat (kromě klasicky znějících irských jmen). Očekávala jsem, že tento fascinující kout země bude v knize více propojen s příběhem, ale to se nestalo. Což mi přijde škoda, asi by byla kniha pro mě ještě více zajímavější. Ale protože se jedná o skvělé vyprávění, přimhouřila jsem oko.

Je jasné, že každý čtenář po přečtení knihy se neubrání pocitu srovnávat dílo s věhlasným Jamesem Herriotem. Knihy Jamese Herriota jsou oděny do večerního gala obleku, oproti tomu je Veterinářka oblečena do pohodlných tepláků, v kterých si zkrátka můžete sednout všude. A mně osobně víc sedí domácí pohodlný oděv. Takže tak ;-).

Hodnocení: 85 %

 

Za pozitivní dávku ironického humoru a za recenzní výtisk pohodového čtení děkuji nakladatelství Jota.

Příspěvek vytvořen 87

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek