Co říkáte viktoriánské zvyklosti fotografovat zesnulé a umírající? Pokud ve vás tyto snímky vyvolají alespoň malé chvění a zvědavost typu: „Jaký byl tvůj život a tvůj nejtajnější sen? Kdo tě strojil do rakve a kdo pro tebe truchlil? Kdo tě vyfotografoval tak, že vypadáš jakoby jsi spal(-a)?“ . A jestliže navíc máte rádi „duchařinu“, tajuplná, tísnivá místa, kde se potulují nešťastné duše zemřelých, pak neváhejte a otevřete novou knihu nakladatelství BETA s názvem ZTRACENÁ HISTORIE SNŮ. Čeká na vás do smutku oděné, korzetem sešněrované 19. století a fotograf mrtvých obklopen duchy a temnými tajemstvími.
Autor: Kris Waldherr
Rok: 2020
Počet stran:
Oficiální anotace
„Každý milostný příběh je zároveň i příběhem duchařským.“
Píše se rok 1850. Slavný básník Hugh de Bonne je nalezen mrtev v koupelně hotelového pokoje. Úkolem postarat se o pohřeb je pověřen jeho bratranec Robert Highstead, historik, který se nyní živí jako fotograf zesnulých. Ohledně pohřbu zanechal Hugh de Bonne přesné instrukce: chce spočinout ve zvláštní skleněné kapli, kterou nechal před lety vybudovat pro svou milovanou 
manželku a múzu Adu. Ta je pro všechny návštěvníky – zejména pak pro houf básníkových obdivovatelů, kteří se nazývají Poutníky – uzamčená a nedobytná. Jediný klíč od kaple vlastní Adina neteř Isabelle, ale ta ji odmítá odemknout, dokud Robert nesplní její podmínku a nevyslechne si během pěti večerů příběh osudové a tragické lásky mezi Hughem a Adou. (Foto: Post-mortem photo of a Norwegian girl (Gustav Borgen / Public domain), zdroj).
„… Položila klíč od prosklené kaple na stolek přesně mezi ně. Robert byl ostražitý, ale nechtěl si nechat proklouznout příležitost mezi prsty. “ Co za to ode mě chcete?“
„Ráda bych vám vyprávěla příběh.“
Jak moc opilá byla? „Jaký příběh?“
„Životní příběh mé tety Ady. Víte všichni znají Hughův osud – jeho dopisy, knihy, jeho pracovnu. Jeho básně. Jeho vášně. Ale nikdo nic netuší o ní. … „
Summa summarum
Nakladatelství Beta vydalo Ztracenou historii snů v šité vazbě, pevných deskách a s 
ilustrovaným, křídovým přebalem. Na něm vidíme předměty, které v románu autorky Kris Waldherrové hrají důležitou roli: historický fotoaparát, sbírku básní, dopisy, růže a havraní pírko. Román začíná popisem denní rutiny fotografa, který se živí post – mortem snímky: zvěčňuje zemřelé a umírající, aby na ně jejich blízkým zbyla alespoň malá památka. Díky překladatelce Báře Kaplánkové a jejím skutečně „vymazleným poznámkám“ si čtenář může udělat hezkou představu o tom, jak fungovaly „praprafoťáky“ a jak obtížné bylo „udělat“ a vyvolat fotografii. Již po přečtení prvních pár stran čtenáři „dojde“, že s Robertem (fotografem) a jeho manželkou Sidou „není něco v pořádku“. Protože Sida „je jiná“ … Přitažlivě pochmurný příběh je vyprávěn v er – formě a svým stylem zůstává věrný románům doby, ve které se odehrává, 19tému století: detailní popisy, přepisy dopisů a úryvky z knih (básně). Dovedu si představit, že netrpělivý čtenář zvyklý na akci „a spád“ pár popisů prudkého deště, rozbahněné cesty, pánského obleku apod. přeskočí. Nicméně rozvláčnost popisů (podle mě) na přitažlivosti příběhu neubírá: pokud vás baví historické romány – se svými pobledlými éterickými dámami sešněrovanými v dlouhých róbách, které svým andělským vzhledem klamou okolí, s gentlemany vyzbrojenými vázankou a vycházkovou holí, kteří jsou pro svou lásku obětovat cokoli – budete nadšeni. Navíc celý příběh je prošpikován záhadami, tajemstvím a zvraty, které čtenář nemůže očekávat. Kniha mě bavila ♥, velmi se mi líbil nečekaný závěr a detailně popsané historické kulisy.
Hodnocení: 92% ♥
Za román v historických kulisách plný lásky, smrti, smutku a vášně děkuji ♥ nakladatelství Beta ♥.
„… „Jenom náhoda,“ ujistil znovu sám sebe. „Nic jiného.“
Podivné okolnosti ho však trápily víc, než si byl ochoten přiznat. Jako by Adu a Hugha vyčaroval nějaký zlovolný bůh, aby Robertovi připomněl, o co všechno už přišel. … „
