Těžko říct, zda BUDEME MÍT DOMA SPISOVATELE, ale v rodině Jaromíra Žida už minimálně jednoho literárního autora mají 😉 .
Název: Budeme mít doma spisovatele
Autor: Jaromír Žid
Nakladatelství: Formal Group
Rok vydání: 2018
Počet stran: 269
Albert jako každý teenager nemá absolutně žádné tušení, čím se chce jednou živit. Na rozdíl od nás, kteří jsme si nechali vsugerovat nesoudnými rodiči své budoucí povolání natolik šikovně, že jsme se pro něj ihned nadchli, Albert se nachází ve svízelné situaci, kdy je mu nadhozeno povolání učitele. A on v zápalu vlastní sebezáchrany řekne první věc, co mu na jazyk přijde. Budu spisovatelem.
V jeho věku nic není problém a ani to, že nemá počítač, na tom nic nezmění. Vždyť má kamaráda – počítačového génia Leoše, který ho z bryndy vytáhne. Jeho první pokusy se zaměřují na limeriky – básně o pěti verších na dva rýmy a posléze díky sázce napíše i první povídky. Jeho prvními kritiky jsou rodiče, Leoš a sestra Kájina, která tak trochu pokukuje po Leošovi. Ale Albertovi se do zorného pole vloudí dvě krásné sportovní lezkyně Dáša a Leona a budoucí nadějný spisovatel se vydává za nimi na rockový a boulderingový festival ve snaze zaujmout alespoň jednu z nich šarmem a možná i svými básněmi. Spisovatelská profese se pomalu ale jistě usazuje Albertovi v srdci i v duši.
>>>>>>>>>>>>
Kniha Budeme mít doma spisovatele je prvotinou autora Jaromíra Žida, a protože géniové se rodí jednou za uherský rok 😉 má tato kniha své mouchy, v tomto případě spíš maličké mušky.
Autor vypravuje svůj příběh o začínajícím spisovateli Albertovi a do toho vkládá Albertovu tvorbu ve formě limerik nebo povídek, čímž nenásilně nabourává jednoduše vystavěný příběh.
Poetovo čekání na múzu
Tři roky čekal jsem, že přijde múza,
kdo to zažil, ví, jaká je to hrůza.
Nakonec jsem se dočkal, na mou věru!
Ale během čekání mi vyschl inkoust v peru.
Od té doby nenavštívila mě žádná múza.
(limerika)
Začátek knihy vás příliš nenadchne – jednoduchá povídka o Karlovi a Karin a já až do třetiny knihy byla zmatená. Proč se hlavní hrdina na začátku jmenuje Karel a hned v druhé kapitole už Albert? Ale přešlápla jsem si, došlo mi, že první kapitola byla vložená povídka a vše už do sebe zapadlo. Nejsem si jistá, zda bylo dobrou volbou začínat hned vloženou povídkou. Po té už se rozjíždí hlavní děj – život Alberta, ale trochu pomalým tempem, jako kdyby se autor bál, aby nevystřílel svou nejlepší munici hned na začátku a nechával si skvost až na pozdější dobu. A ten nakonec opravdu přijde. A přijde ve formě povídek.
Tyto povídky jsou opravdovou lahůdkou autorova díla. Poetické povídky, které nepostrádají čtivost, svěžest a hlavně originální nápaditost. Okořeněny jsou lehkým, nenásilným humorem, kterého bylo tak akorát, což se nedalo říct u hlavního Albertova děje, kde mě tento nucený humor vyrušoval. Zkrátka někdy méně je prostě více. Povídky a krátké limeriky jsou natolik výživné, že mě při čtení několikrát napadlo, zda se skutečně jedná o jednoho a toho samého autora. Autorova kreativita a představivost v nich dostává velké pole působnosti, a ačkoli se neřadím mezi čtenáře povídek, tyhle mě prostě nadchly.
Šišla
Do ucha mi jedna šišla
Špitla, že by za mnou večer přišla.
Tak jsem jí řek‘: „Klidně přijď,
ale barák nemám, jen holou řiť.“
Tak nepřišla, šišla.
(limerika)
Celý příběh obsažený v knize má stoupající tendenci a vy se nenechte odradit slabším začátkem, protože byste tak přišli o autorovo ojedinělé žonglování se slovy i o originalitu celého literárního počinu, která tkví právě v tom, že autor tyto skvěle vystavěné povídky vložil do příběhu a nevychrlil je na vás jednu za druhou. Výborný nápad, jen tak dál 😉 .
Hodnocení: 78 %
Autor Jaromír Žid nás oslovil prostřednictvím našich FB stránek, zda bychom si nechtěly přečíst jeho knihu Budeme mít doma spisovatele. Tímto děkuji autorovi za příjemně strávené chvíle s jeho knihou a vřele doporučuji k přečtení. Přeji autorovi mnoho spisovatelských úspěchů 🙂 .
