Nádherně zpracovanou, velkoformátovou knihu vytištěnou na křídovém papíře věnoval autor se svým spoluautorem – Miroslav Brož s Milanem Kopeckým: „ … všem těm, kteří vzali do rukou zbraně a nesmířili se s nacistickou okupací své vlasti – Československa „.
Publikace byla vydána k 75. výročí vstupu československých vojáků do vlasti přes Dukelský průsmyk.
Pojďme tedy otevřít novou knihu nakladatelství Epocha a žasnout nad odhodláním a odvahou těch, kteří mnohdy zaplatili cenu nejvyšší za naši budoucnost a budoucnost své země. Nechme si vyprávět o těch, o kterých se zdaleka nemluví tolik, jak by bylo vhodné a správné.
..
Název: Československé vojenské jednotky na východě
Podtitul: SVĚDECTVÍ DOKUMENTŮ, FOTOGRAFIÍ A VĚCNÝCH EXPONÁTŮ O VZNIKU A BOJOVÉ ČINNOSTI 1. ČS. ARMÁDNÍHO SBORU V SSSR
Autor: Miroslav Brož
Spoluautor: Milan Kopecký
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 496
Publikace Československé vojenské jednotky na východě zachycuje vedle vzniku, vývoje a bojového nasazení čs. jednotek na východě zejména osudy řady jejich příslušníků – můžu i žen. Někteří z nich se stali legendárními, další jsou nám téměř neznámí. Většina z nich však postupně a z různých důvodů upadla v zapomnění. Pomocí fotografií, reprodukcí válečných dokumentů a vzácných dobových předmětů z archivů i soukromých sbírek, z nichž významná část nebyla nikdy předtím publikována, je jejich osud opět vynesen na světlo, u některých pak zcela poprvé. Kniha je tak unikátním příspěvkem k poznání našeho vojenského odboje za 2. světové války a zároveň snahou o oživení odkazu našich hrdinů.
Summa summarum
Na tomto místě chci zdůraznit, že se jedná o čtenářskou (volnou) recenzi – jako laik si nenárokuji žádný „titul“ k tomu zkoušet hledat faktické chyby ve vojenské terminologii, chyby v technických (technologických) termínech, nesrovnalosti v datech či pravopisné hrubky apod. Nemám k tomu vědomosti ani ambice ( a k tomu poslednímu chuť). Vzhledem k tomu, že knihu napsali uznávaní odborníci (Miroslav Brož, Milan Kopecký) a vydali profesionálové (nakladatelství Epocha s.r.o.), věřím, že by se to určitě stejně ani tomu největšímu šťouralovi nepovedlo…
„… Jsem hrdý na to, že právě Československá obec legionářská podpořila vydání této knihy a jsem si jist, že se stane oceňovanou součástí knihovny každého, kdo drží v úctě odkaz našich hrdinů.“
Obr. vlevo zdroj: CSOL, vpravo: CSOL – eshop
Z předmluvy knihy plk. v zál. MUDr. Pavel Budinský, Ph.D., MBA předseda Československé obce legionářské.
Kniha na pultech knihkupectví lehce a spolehlivě upoutá pozornost svým impozantním formátem a krásným zpracováním: přebohatá obrazová dokumentace (barevné fotografie např. dochovaných součástí výzbroje a výstroje, ručně malované nákresy map, vyznamenání a čestných medailí a černobílá dobová fota příslušníků čs. jednotek, vojenských dokumentů…), tisk na křídovém papíře, krásné pevné desky. Každému milovníkovi historie srdce zaplesá jistě již při zběžném listování publikací.
Záměrem knihy (viz. předmluva str. 5) je představit čtenářům některé příslušníky čs. jednotek v SSSR, dochované exponáty a dokumenty. Díky dokumentární fotografii současníkům může působivě přiblížit bojovou činnost a osudy Čechoslováků na východě, kteří položili své životy za svobodu své vlasti, ale i osudy těch, kteří se dožili míru a zaslouží si naší úctu a poděkování. Autoři do knihy zařadili i osobnosti, které by se v současné době mohly zdát jako „kontroverzní“, protože tito jedinci v padesátých letech a po roce 68 pozapomněli na své ideály svobodné republiky ze čtyřicátých let. Nicméně i oni nedílně patří k historii čs. legií a proto jsou zařazeni do této knihy.
Kniha je členěna na 4 části:
- 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR,
- 1. čs. samostatná brigáda v SSSR,
- 1. československý armádní sbor v SSSR,
- Československá obec legionářská ve 20. a 21. století
Autoři do knihy dále zařadili: Úvod, Prolog, Dovětek autora Miroslava Brože, Dovětek spoluautora Milana Kopeckého a Poděkování uvedeným bývalým příslušníkům Čs.zahraničních jednotek a jejich rodinám a Zvláštní poděkování.
První část knihy je věnovaná samotnému vzniku 1.čs polnímu praporu v SSSR (právním úmluvám, početním stavům, ubytování apod.) a prvnímu boji Čechoslovákům v SSSR v bitvě u Sokolova.
Kniha je zcela srozumitelná i pro čtenáře moderní historií zcela nedotčeného, autoři publikaci uvozují čtivě formulovanými informacemi o politickém pozadím a jeho vývoji, který postupně vedl k možnosti vytvoření čs. armádního sboru v SSSR. Na prvních stranách publikace nalezl své místo kp. Otakar Jaroš a bitva u Sokolova. („- teenage“ ročníky alespoň konečně zjistí, po kom je pojmenovaná řada ulic, náměstí a tříd v českých městech …).
V druhé části knihy mě nejvíce zaujala strana věnovaná plukovníku v.v. Marii Lastovecké – Ljalkové , naší nejlepší odstřelovačce, která se taktéž zúčastnila bojů u Sokolova.
Zde se mj. dozvíme o reorganizaci čs. jednotek, jejich početních stavech a o zřízení poddůstojnické a důstojnické školy. V této kapitole se autoři blíže zaobírají Slováky a jejich působením v SSSR, čtenáře seznamují s boji o hlavní město Ukrajiny Kyjev, kde čs. vojáci prokázali „vysoké bojové nasazení, morální kvality a nesmírné hrdinství“. (str. 31).
V úvodu třetí části knihy se dočteme, že po těžkých obranných bojích na Horním Tikiči se místem náboru nových příslušníků čs.jednotek v SSSR stalo středisko české menšiny na Voliny tzv. Rovenská oblast. Z cca 45 000 obyvatel bylo téměř 8 000 lidí přijato do armádního sboru, kam se hlásily celé rodiny.
Po dohodě Ministerstva národní obrany v Londýně a vlády SSSR proběhla transformace čs.vojenských jednotek na československý armádní sbor v SSSR a brigádní generál Jan Kratochvíl byl jmenován jeho velitelem.
K mému nemalému překvapení je v knize uvedena fotografie, na které najdeme Ludvíka Aškenazyho (níže) pozdějšího významného dramatika a autora (mj. dramatu Ukradený měsíc a povídek Sto ohňů).
Závěrečná část publikace je věnovaná Československé obci legionářské. Dozvíme se historii jejího vzniku od r. 1921 (sloučení tří samostatných legionářských organizací do jediné všelegionářské organizace) a její význam, kdy se téměř 40 tisíci členy patřila ke státotvorným organizacím hájícím ideály humanismu a demokracie, proto byla po okupaci Československa v březnu 1939 rozpuštěna ( viz. str. 482). Samozřejmě, že své místo v knize našel první předseda ČsOL Josef Patejd, který byl svého času i poslanec Národního shromáždění. Jeho život vyhasl roku 1940 v koncentračním táboře Dachau (str. 483). Čtenář se zde dočte o náplni činnosti ČsOL po jejím obnovení a že v současnosti současnosti sdružuje i novodobé veterány, jejich příbuzné či pozůstalé a přátele. Dále spolupracuje na sociálním programu s Ministerstvem obrany ČR „Péče ČsOL“ (str. 487).
Na knize mě, jako laika, nejvíce překvapily informace o zázemí frontových vojáků za bojovými liniemi.
Fotografie zaměstnanců polní pekárny, prádelny, polních jatek, lékárny a nejlepších válečných chirurgů, které nejsou tolik běžné (na rozdíl od fotografií vojáků při slavnostních nástupech). Na fotografiích válečných dokumentů a medailí velmi oceňuji jejich formát, protože většina textu na nich je dobře čitelná. Pokud ovládáte ruštinu, tím lépe pro vás, počtete si více :). Dále pak početní stavy jednotlivých frakcí armádního sboru a jeho národnostní složení: Češi, Slováci, Rusíni, Volyňští Češi, Podkarpadští Češi, Židé. Ač jsem nevoják, kniha se mi četla snadno.
Ze zajímavostí, které v knize najdete, uvedu např.: text přísahy čs. jednotek v SSSR, fotografie vojenských knížek (sovětských, českých, slovenských, ale i německou…), dekrety k udělení medailí, stužky k vyznamenání, nevyplněné oznámení o smrti příslušníka v boji ze dne 27.4. 1944 apod. Ale i osobní předměty vojáků (např. kožená peněženka s protektorátními bankovkami, které měl ppor. Oskar Beneše v době smrti u sebe).
Publikace každému, kdo ji otevře zajímavě, plasticky a hlavně lidsky přiblíží dobu, ze které se stalo „povinné učivo dějepisu“, a o které se veřejně raději nemluví či mluví málo. Podle mého názoru by „Československé vojenské jednotky“ měly patřit do každé školní knihovny a jsem si jistá, že udělá radost každému, kdo se zajímá o naši moderní historii.
Vzhledem k tomu, že přímých účastníků bojů na Východě mezi námi ubývá a velmi lehko se zapomíná těm, kteří nemají vlastní těžké vzpomínky, je jasné že roky 1939 – 1945 jsou pro mnoho mladých lidí „hluboký středověk“, o kterém si myslí, že s nimi nemá nic společného. Proto je důležité novým generacím „dokola a dokola“ opakovat zásadnost historických momentů, které naši republiku ovlivnily a s velkou pravděpodobností budou ovlivňovat i nadále. Mezi tyto historické milníky patří Mnichovská dohoda a vše, co po ní následovalo.
Knihu vřele doporučuji.
Hodnocení: 100%
