Zapomenuté hlasy popravených znova ožívají v románu DUCH PANKRÁCE, který vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti pankrácké věznice. Spisovatelka Petra Klabouchová přináší čtenářům další silný příběh plný bolesti, emocí i bolestné historie.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host za účelem recenze.
Název: Duch Pankráce
Autor: Petra Klabouchová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Počet stran: 327
Jaro 1943, pankrácké cely smrti. Jen jedna zeď stojí mezi vězni a právě stloukanou gilotinou. Na popravu tu čekají lidé, které zlo nezlomilo. Zbývají jim poslední dny života. Spolu s nimi Anna a Robert. Nikdy se nepotkali, nikdy se nepotkají. A přesto mezi nimi vzniká pouto, které nelze umlčet. Stačí útržek papíru, tužka a odvaha. Motáky tajně psané v tísnivé atmosféře vězeňských cel vzdorují temnotě kolem. Jejich slova se stávají svědectvím síly lidského srdce i vzpourou proti beznaději. Oddělení smrti ale nevelí pouze nacisté. Vládne tady i Duch Pankráce. Tichý hrdina, tajemný přítel bez tváře, který vzkazy předává, pomáhá přežít i umřít. A nezapomíná. Stejně jako nenápadná rodina ze Strašnic uchovávající jména i popel popravených.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Duch Pankráce je intenzivním čtením, které do vás zasekne své drápky a bude jimi kutat do vašeho srdce hlouběji a hlouběji. Zapomeňte na spravedlnost, zapomeňte na pravdu, za kterou se trestá, a poznejte lidské osudy, které jsou trýznivé i bolestivé a přesto se chytají každé nepatrné naděje, odvaha je neopouští a ožívají nalezenými střípky přátelství i lásky, které jim pomáhají přežít v těchto temných časech na místě prorostlé smrtí i utrpením.
Příběh je převážně situovaný do období 2. světové války, ale ani po ní se tohle místo příliš nezměnilo. Pořád bylo spojeno s lidským utrpením, bolestí a zvěrstvem. Píše se rok 1939 a nacisté jsou v Praze doma. Jedno z největších nelidských řádění se odehrává za zdmi pankrácké věznice, kde se popravuje, týrá a občas i miluje a podává se pomocná ruka. Anna a Robert už několik měsíců žijí v nelítostných podmínkách této smrtonosné věznice a navzájem se neznají. Přesto mezi nimi díky útržkům papírků vzniká pouto, které vzdoruje strachu i bolesti. Stejně tak vzdoruje ponurým časům i nenápadný hrdina, kterému se říká Duch Pankráce či odvážná rodina ze strašnického krematoria, která se rozhodla uchovat důkazy o nacistickém řádění.
Bílý vrány. I tak říkají přeživším a tak se někdy cejtím. Najdeš nás v davu na první pohled, všude jsme vidět už zdálky, ostatní se nás teď straní, bojí se. Není dobrý se s náma pachtovat. Aby člověk mohl žít ten svůj malej upocenej živůtek aspoň trochu v klidu, nesmí vystupovat z řady, nikdy, obzvlášť teď ne, když je taková doba. A našinec tohle ví moc dobře, vždycky se dokázal přizpůsobit. Všemu a všem. Stejně jako smyčka provazu nebo španělskej límec gilotiny, co padnou každýmu krku.
Jenže tohle bílý vrány nedokážou. Už se totiž neumíme bát. A pro ty tam nahoře, co chtějí vládnout, ohýbat a kroutit pravdu, není nikoho nebezpečnějšího než toho, kdo viděl a už se ani smrti nebojí.
Autorka umí psát syrově, věcně bez zbytečného patosu i srdceryvných výlevů a ve svém nejnovějším románu to potvrzuje. Právě tato jistá strohost osekaná od vynucených emocí ještě více umocňuje děj, který tak vyznívá intenzivněji a s nepřehlédnutelným důrazem. 
Petra Klabouchová se na historii tohoto temného místa připravila důkladně a dle dochovaných motáků z pankrácké věznice napsala příběh, z kterého vás mrazí, kde na vás dýchne smrtonosný odér a kde i přes všechnu bolest a lidské utrpení prosvítají paprsky naděje i nezměrné odvahy.
A jako kdyby nestačili nacisté, i nově zavedené poválečné pořádky, v kterých se další tyranizující zřízení dostává k moci, opět sahají po brutalitě a svém „vlastním právu“ ohýbat životy všem a jak se jim zamane. Úzkostný pocit, který ve vás tento příběh vyvolává hned od začátku, nikdy nekončí, jenom se přelévá do dalšího historického období a do dalších jímavých osudů.
Román Duch Pankráce je silným a bolestným čtením o událostech, na které by se nemělo zapomínat, a autorka k tomu přispěla výraznou měrou s intenzivním otiskem. Není to lehké čtení, je to syrové a místy surové a občas prokvetlé láskou, přátelstvím i nezměrnou odvahou. Čeká vás intenzivní čtenářský zážitek.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
