Rodinné tajemství v sobě skrývá ojedinělou lásku, bolestnou ztrátu i starou FOTOGRAFII. Dojemný příběh je nabitý různorodými emocemi, které vás nenechají vydechnout a dají vám nahlédnout do minulosti i současnosti jedné rodiny, jejichž kořeny byly zapuštěny v Maďarsku.
Název: Fotografie
Autor: Debbie Rixová
Nakladatelství: Grada – Metafora
Rok vydání: 2019
Počet stran: 464
Sophie je mladá žena, která má spokojené manželství a práci, jenž miluje. Jediné co jí v životě chybí je potomek. Touha po dítěti pomalu, ale jistě začne zastiňovat veškeré ostatní věci, včetně jejího manžela. Bezproblémové manželství tak dostává své první trhliny a hádky začnou být nedílnou součástí jejich domu. Když je jí nejhůř, často si vzpomene na svou babičku Rachael, která měla odpovědi na všechny otázky. Začnou se jí vybavovat vzpomínky na její vyprávění, kdy ještě jako mladá dívka byla v roce 1956 nucena se svým otcem uprchnout z rodného Maďarska a azyl jim poskytnul Londýn. Rachaelin otec byl archeolog a když ho práce zavede na Sardinii, vezme dceru s sebou. Cesta, která se stane pro Rachael životním osudem a zároveň pro její vnučku Sophii i novou nadějí.
»»»»»»»»»»»»»»»»
Dojemný příběh je vyprávěn ve dvou časových liniích. První linka situovaná do současnosti vás zavede k Sophii, která se potýká se svou nenaplněnou touhou a zatemňuje ji zrak natolik, že přestává vnímat život kolem sebe. Druhá dějová linka je vsazena do roku 1956 a vypráví neodolatelný příběh její babičky Rachael, jenž prožila neskutečně pestrý život, který by jiným vydal na několik životů. Její osud si pro ni připravil nezdolné překážky, ale to by nebyla Rachael, aby se s nimi nepoprala s hrdostí i silou jedinečných žen. Provázela ji láska, tragédie, ale i naděje na další nové začátky.
Obě dějové linky se pravidelně střídají po jednotlivých kapitolách, mně osobně se lépe čte, pokud jsou linie střídány po více kapitolách za sebou – čtenář se tak nemusí v jednom kuse pořád přemisťovat a přeorientovávat se. Tady se mně navíc občas stávalo, že jsem se začínala ztrácet v současné rozvětvené linii, ale naštěstí v druhé půlce knihy jsem už byla natolik v obraze, že mě nic nevyrušovalo od neodolatelného příběhu, který se přede mnou rozprostřel.
Pro slzy mohla sotva mluvit. „Jak bych ještě mohla být někdy šťastná? Ty jsi moje štěstí. Moje šance na to, být šťastná…“
Přitáhl si její obličej a slíbal jí slzy z tváří. „Mrzí mě to.“ Vstal a odešel ke člunu. Vrátil se z koženou krabičkou.
„Co to je?“
„Fotoaparát…“ Vyndal ho z pouzdra. „Vyfotím tě. Prosím…“
Vyfotografoval ji, jak seděla na písku v modrých plavkách. A ještě jednou s Angelou na klíně. Pak jí aparát podal. „Ty vyfotíš mě?“
Opřel se o člun a pokusil se o úsměv. Stiskla spoušť a zvěčnila ho. Vrátila mu přístroj. Opatrně ho vložil do obalu a dal na dno člunu. Když se narovnal, Rachael už byla pryč. V zlatavém písku zůstaly jen její stopy.
Spisovatelka Debbie Rixová o sobě prohlašuje, že ráda mísí historická fakta s fikcí a ani tento její román není výjimkou. Díky knize Fotografie jsem se dozvěděla historii byssusové tkaniny – zvláštní produkt činnosti obřích mlžů i informace o židovské královně Berenice, jejímž milencem byl římský císař Titus.
Ze začátku jsem měla problém začíst se a vlastně jsem ani moc dobře nevěděla v čem je problém, možná v té změti jmen a v jejich rodinném propojení, ale od druhé poloviny knihy jsem se už nedokázala odtrhnout, a i když má kniha skoro 500 stran, dala jsem ji v rekordním čase. Jak příběh Sophie, tak i vyprávění Rachael ve vás zanechá své stopy a tady rozhodně nemůžu říct, že by jedna dějová linka byla lepší než ta druhá. Obě jsou naprosto skvostně vystavěny.
Jedno tajemství, které zasáhne několik generací po sobě a jedna fotografie, která vše rozmotá a dá celé rodině odpovědi i naději. Pokud máte rádi životní příběhy naplněné vrchovatou dávkou emocí, je kniha Fotografie určena právě vám.
Hodnocení: 85 %
Děkuji nakladatelství Grada – Metafora za recenzní výtisk i za dojemný příběh, který mně kniha Fotografie obdařila.
