Recenze

Kdo se ztratí v lese

Příběh o ztraceném dítěti, podivných vztazích v rodinách – těch nejbohatších i těch nejchudších a nádavkem ještě mnoho temných lží a tajemství, které nikdy neměly spatřit světlo světa, vám přináší psychologické drama KDO SE ZTRATÍ V LESE. Vyprávění plné stísňující atmosféry je záživným čtením.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Název: Kdo se ztratí v lese
Autor: Liz Mooreová
Překlad: Richard Janda
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2024
Počet stran: 496

Když se jednoho srpnového rána roku 1975 zjistí, že Barbara Van Laarová zmizela ze své chatky na letním táboře, dojde k panice a intenzivnímu pátrání. Ztráta táborníka není nikdy příjemná, Barbara však není jen tak nějaká tábornice. Je to dcera z rodiny, která tábor založila a která vlastní blízké opulentní sídlo a většinu půdy široko daleko. Není to navíc poprvé, co se pohřešuje dítě Van Laarů. Před šestnácti lety se ztratil Barbařin starší bratr Bear a nikdy se nenašel. Někteří tvrdí, že spolu ta dvě zmizení nesouvisejí. Někteří jsou si jisti, že ano. Jak se něco takového mohlo stát znovu?

¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿

Drama Kdo se ztratí v lese se noří do hlubin duše všech zúčastněných postav a to, co tam najdete, ve vás dokáže vyvolat skrumáž pocitů. Napětí, emoce, znechucení, soucit a hlavně neustálý pocit, že se tady děje něco hodně divného a možná až děsivého vám nedovolí knihu odložit z ruky. Začátek je sice poněkud vlažný, ale doporučuji vydržet. Pak je to totiž docela slušná jízda.

Příběh vyprávěný er-formou sleduje hned několik postav a bez omezení skáče v čase, jak se mu to zlíbí. Píše se rok 1975 a z privilegovaného letního tábora zmizí Barbara – dcera majitelů pozemku. Při pátrání po pohřešované dívce vystupují na světlo i jiné skutečnosti. Tajnosti, které měly zůstat navždy pohřbené, se derou na povrch a dokáží napáchat pořádný zmatek. Co je Barbařina rodina vlastně zač? A jak to, že jim zmizelo už druhé jejich dítě? Tady něco hodně nehraje a někdo toho ví víc, než přiznává.

„Napadá mě jediná věc: nikdo z té rodiny nemá rád to děvče. Barbaru. Řekla bych, že ji zanedbávají. Než odešla dolů do tábora, často zašla do kuchyně vzít si něco k snědku. Vypadala bezradně, ve vlastním domě. Kdykoli to šlo, tak jsem jí něco dala. Její matce se to nelíbilo. Říkávala mi, abych jí žádné jídlo nedávala. Já jsem jen přikývla a dělala, že ji poslouchám, ale Barbaru jsem vždycky viděla ráda. Je to sice trochu zvláštní holka, divně se oblíká, ale je tady jediná, kdo si dal tu námahu a zapamatoval si moje jméno. Podle mě je to dobrá duše.“

Autorka vás do svého příběhu pouští opatrně a velmi pozvolna. Začátek se odvíjí v seznamovacím módu, v kterém se na vás vyhrnou jména a postavy, cosi se naznačí, skáče se v čase dozadu i dopředu a celé je to takové trochu podivné a rozvrkočené. Doporučuji vydržet, protože to, co přijde později, už vás pevně připoutá k vyprávění a odejít z něj se pro vás stane takřka nemožnou záležitostí. Budete zvědaví, budete napjatí a budete mít trochu divný pocit z věcí, které se kolem zmizelé dívky dějí. Tady se prostě muselo stát něco hodně strašného.

Tenhle příběh má neskutečné množství vrstev, které se občas překrývají, občas se opouštějí a občas do sebe zapadají s milimetrovou přesností. Postavy jsou plejádou charakteristik a každá z nich něčím vyčnívá a něčím překáží. Místní, tak trochu uzavřená komunita, mezi sebe cizáky příliš nepouští a už vůbec se před nimi neodhalují, natož aby jim řekli něco důležitého, a přece se tenká vlákna informací začnou pomalu proplétat, aby vyjevily dramatickou pravdu. Kromě jiného se tu řeší i láska, problémy v rodinách, hledání vlastní identity i rozporuplnost dospívající duše, která neví co se sebou natož se životem.

Moc se mi líbila celkově pojatá atmosféra románu. Doslova cítíte to znepokojující napětí kolem zmizení dívky, které se odráží v rodinách i tvářích všech postav a tenhle stav se společně s pocitem, že došlo k něčemu děsivému, přenáší i na vás. Zkuste si pak knihu odložit? To zkrátka absolutně nejde. 😉 Kniha Kdo se ztratí v lese se mi i přes rozpačitý začátek líbila. Má svoji specifickou, lehce uzavřenou i stísněnou atmosféru a komplikovaný děj, který si umí zahrávat s vaší představivostí. Spletité pátrání nikam nespěchá, užívá si každou drobnou informaci či událost a postupně otevírá nůžky prozření a možná překvapivého závěru. Toto psychologické drama vás vtáhne do svého příběhu a vyplivne až na samém konci.

Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍

Autor: Veronika Es.

Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Jota.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *